Jako fanouškovi zlínského hokeje mu přitom v poslední době do zpěvu nebylo. Loni touto dobou už Berani nepatřili mezi extraligovou smetánku. „Extraligu jsme hráli dlouhých 42 let, ze sestupu jsem neměl dobrý pocit. Nebylo to v pohodě,“ mrzel Okála pád o patro níž, u kterého byl také jeho synovec Zdeněk. „V podstatě jako já tu strávil celý hokejový život.

Měl smolnou sezonu. Sem tam jsme se o tom bavili, něco jsme prokecli. Po sezoně nakonec odešel. Teď se mu ale zadařilo v Brně,“ zmiňuje osobní úspěšný závěr sezony 32letého útočníka.

Jakub Koreis vede kromě komentování v televizi rovněž úspěšný hokejový podcast Bomby k tyči.
Pískot na Muellera? Já si v Rokycanech vyslechl, že jsem debil, vypráví Koreis

Zpátky ke Zlínu. Před sezonou byl pasován na jasného vítěze Chance ligy, po sestupu z Tipsport extraligy mu zůstala většina opor. Ševcům ale vstup do druhé nejvyšší soutěže vůbec nevyšel dle představ. „Začátek sezony byl hrůza, katastrofa! Všichni čekali pohyb ve špičce, maximálně okolo pátého místa. Bylo to podivné, asi něco nebylo v pořádku v kabině,“ domnívá se legenda zlínského hokeje.

I díky příchodu generálního manažera Roberta Hamrly se Berani zvedli, pod novým hlavním koučem Milšem Říhou mladším na poslední chvíli urvali TOP 6. Teď jsou už v samotném finále Chance ligy. „Naštěstí se to zlepšuje, celkově zvedá,“ má radost Miroslav Okál.

Velká finálová bitva s rivalem

Zlepšilo se snad vše – od atmosféry okolo klubu, přes větší pohodu v hráčské kabině až po výsledky. K tomu přibyly postupy přes Porubu a Třebíč. „Ani náhodou jsem nečekal, že by se mužstvo ještě tak dokázalo vzpamatovat. Sice bylo schopno porazit každého, ale také prohrát s kdekým. Výkony byly všelijaké,“ uvědomuje si brzy 53letý odchovanec klubu.

Od víkendu se už může těšit na finále Chance ligy. Na velkou bitvu proti velkému rivalovi ze Vsetína. Sám se proti němu představil dvakrát v boji o extraligový titul. V sezonách 1994/1995 a 1998/1999 vždy musel sklopit zrak. „Už je to dávno, tolik si to už ani nepamatuji. Na zápasy se Vsetínem ale jinak celkově vzpomínám rád, bývalo to famózní!“

„Vsetín vždy byl náročným soupeřem, disponoval dobrým až fantastickým týmem. Kádr byl vyrovnaný. Nehrálo se proti němu úplně jednoduše, těžko se prosazovalo. Navíc měl výborné gólmany. Kvalita byla prostě všude,“ smeká i po více než dvou dekádách.

Tyto duely obsahovaly vše, co každý správný hokej špíl má mít. Vše je umocněno blízkostí mezi oběma kluby, stadiony od sebe dělí necelých 35 kilometrů. „Lidi to mají blízko, všichni se znají. Rivalita je velká, zápasy vždy mají výbornou atmosféru, bývají vyhecované,“ jmenuje Okál hlavní prvky třaskavých bitev.

První dva víkendové zápasy hostí Lapač. Vsetínský svatostánek jako soupeř dobře zná i Miroslav Okál.

„Osobně se mi tam hrálo dobře, lidi dokázali vytvořit neskutečnou atmosféru. My tam přijeli ve tři a polovina stadionu byla plná, hučelo to tam. Prostě fantazie. Navíc jezdila i spousta Zlíňáků, vždy nás tlačili. Pak jsme dělali maximum, abychom jim to vrátili a vyhráli. Dost nám to totiž pomáhalo,“ vybavuje si důležitou podporu hostujících fanoušků.

David Cienciala je jedním z hráčů, kteří v Třinci zanechal hlubokou stopu. Teď však bojuje za Dynamo a jeho cíl je jediný: postup!
Ocelové město se pokusí zničit ten, který pomáhal budovat jeho systém. Zadina

Podpora fanoušků bude jedním z klíčových faktorů celé finálové série. Úvodní duel začíná už v sobotu v 17.00 hodin, ve Zlíně se poprvé bude hrát ve středu. „Se známými a kamarády to budu sledovat někde v hospůdce. Úplně ještě nevím, zda některý zápas i na stadionu. O finále je celkem zájem, půjdou se podívat mé holky. Ještě se domluvíme, zda se prostřídáme.“

A jak tyto duely bude prožívat? „Tolik zase ne, zcela v klidu. Nedělám si z toho těžkou hlavu, mám od toho zdravý odstup,“ uzavírá legendární útočník Miroslav Okál, který si přeje sedmizápasovou bitvu.