Radku, jak jste užil volno po náročné stříbrné sezoně?
No, musím říct, že jsem si ho užil opravdu hodně. Byl jsem rád, že jsem dal tělu konečně trochu odpočinout, v průběhu sezony totiž dostávalo poměrně na frak. Ale zejména jsem si užíval čas strávený doma s manželkou a dětmi, které jsou pro mě alfou i omegou celého života. Bylo to velice příjemné a troufám si říct, že také trochu zasloužené. (úsměv)
Času ale tentokrát bylo podstatně méně než v předchozích letech, viďte?
Přesně tak, letos jsme končili v tom nejpozdějším možném termínu, takže se to celé muselo malinko posunout. Ale na nic si nestěžuji. Ostatně přesně pro to ten hokej hrajeme, abychom v sezoně setrvali co nejdéle.
play_fill
Cítíte, že už je po sezoně potřeba více odpočinku?
Takhle já to nevnímám. V tomto se dokážu velice dobře přizpůsobit, bez ohledu na svůj věk. Pro mě je ovšem velice důležité, aby tělo kompletně vypnulo a já alespoň chvíli nedělal vůbec nic. A to si myslím, že jsem letos dodržel.
Jak to tak vypadá, když Radek Smoleňák alespoň na chvíli vypne?
S rodinou jsme vyrazili na dovolenou, kde jsem úplně zahodil telefon a věnoval se pouze manželce s dětmi. Váleli jsme se u moře, odpočívali a dělali všemožné věci. Každopádně tohle já umím velice dobře. Jakmile skončí hokejová sezona, tak se dokážu poměrně rychle přepnout a v tu chvíli nemám na hokej žádné pomyšlení. A naopak si užívám čas se svými nejbližšími.
Oblékl jste i pracovní montérky? Stavba nového baráku už určitě běží v plném proudu.
Ano, běží. A hodně práce teda bylo jak na tom současném, tak i novém baráku. Ale stihl jsem opravdu téměř všechno, včetně nejrůznějších výletů s rodinkou.
close
info
Zdroj: Stanislav Souček/Mountfield HK
zoom_in
Radek Smoleňák během nedělního duelu s Plzní.
Oslavy stříbrné medaile, setkání s kamarády, rázem spousta volných večerů. Vypilo se hodně piva?
Já právě úplně nejsem velkým fanouškem piva. Samozřejmě si jedno či dvě na chuť dám, ale jinak vůbec nepiju. Třebaže bych šel do hospody a zvládl bych jich vypít deset, to se mi nikdy nestalo. (smích) A ani doma bych si pivo jen tak neotevřel.
Tak to mě musel zradit můj interní královehradecký zdroj. Ten říkal něco jiného…
No, počkejte, to já se zase umím pořádně opít. (smích) Jen zkrátka nejsem ten typ klasického pivaře, který by si pravidelně dopřával. Každopádně když je nějaká příležitost a důvod k oslavě, tak za to umím vzít velice solidně.
Pojďme raději k hokeji. Měl jste v průběhu volna čas na to si sednout a zamyslet se nad tím vším, co se vám letos s Mountfieldem povedlo?
Stoprocentně. Nebudu vám lhát, mám v sobě neustále trochu pachuť z toho závěru, protože si myslím, že porazit Třinec nebylo nic nereálného. O to víc mě to dodnes mrzí. Na druhou stranu to byl největší úspěch hradeckého hokeje, alespoň za tu dobu, co tady působím. Takže to rozhodně nechci nijak hanit. Minimálně nám z toho zůstanou krásné vzpomínky. První finále, které se v Hradci hrálo.
Pro vás osobně má stříbrná medaile na krku v dresu Hradce Králové jaký význam?
Abych byl naprosto upřímný, tak ta medaile jako taková pro mě extra nic moc neznamená. Rozhodně nedělám to, že bych ji doma každý den oprašoval někde na speciálním místě. Dal jsem ji dětem, ať si s ní pěkně hrají. (smích) Mám to zkrátka nastavené malinko jinak. Pro mě je pouze jeden vítěz a ostatní jsou v tu chvíli bohužel poražení. Ale jak říkám, z celé sezony zůstávají naprosto krásné vzpomínky, které mi už nikdo nevezme.
close
info
Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň
zoom_in
Finále play off hokejové extraligy - 6. zápas: HC Oceláři Třinec - Mountfield Hradec Králové, 28. dubna 2023, Třinec. Radek Smoleňák z Hradce Králové.
V průběhu play-off se vám podařilo zbláznit celé město. Takové vzpomínky máte třeba na mysli?
Přesně tak. Když si vzpomenu na náš příjezd do Hradce po vítězné semifinálové sérii, nebo obecně podporu fanoušků i celého města během play-off, tak to jsou věci, na které budu vzpomínat daleko více než na to, že jsem měl někdy stříbro na krku. Ohňostroje, skandování, ta aura během bojů o titul, to bylo skutečně něco neuvěřitelného. Dodnes z toho mám husí kůži.
Nemrzí přeci jenom, že první velká medaile na klubové úrovni přišla až takhle pozdě?
Tak pochopitelně bych byl šťastnější, kdyby se mi v průběhu kariéry podařilo získat nějaký ten titul. Každopádně v tomto směru mi bohužel nebylo přáno. Ale na druhou stranu si říkám, že je hloupost věšet hlavu. Prožil jsem opravdu krásná hokejová léta a myslím si, že bych se musel hodně zamýšlet nad věcmi, které by byly potřeba v průběhu kariéry změnit.
Co se naopak změnilo v uplynulé sezoně, že se Mountfieldu konečně podařilo přejít přes brány semifinále?
Už jsem to říkal ke konci základní části v kabině, kdy jsme s týmem honili elitní čtyřku. Naše obrovská výhoda byla, že nás po celou sezonu nikdo neviděl hrát pořádně pohromadě. Těch zranění bylo letos opravdu hodně, troufám si říct, že jsme snad ani jednou nebyli v plné sestavě. Prošli jsme si krizemi, spoustu zápasů jsme museli urvat sílou vůle, což nás neuvěřitelně semklo. A v play-off se to všechno krásně zúročilo.
close
info
Zdroj: Vojtěch Resler
zoom_in
Radek Smoleňák (vlevo) při natáčení druhého dílu české komedie Babovřesky.
Měl jste po finále připravený telefon na případnou další nabídku do nějakého filmu? V Babovřeskách to nebylo vůbec zlé.
(smích) Oni asi moc dobře vědí, že jsem velmi dobrý herec, takže jsem nic zbytečně nepodcenil a telefon mám neustále zapnutý ve dne i v noci. Teď už jenom čekám až mi cinknou.
Bylo pro vás alespoň malým zadostiučiněním, že jste za sebou nechali favorizovaného rivala z Pardubic?
Nedokážu říct, jak to brali fanoušci a obecně lidé v Hradci. Samozřejmě ta rivalita je tam obrovská, takže se to dá určitě pochopit. Nicméně já jsem se celou dobu snažil koukat jen na nás, abychom v sezoně dosáhli co nejlepšího výsledku. A jestli se Pardubice umístily před námi či za námi, to už mi bylo při vší úctě úplně jedno. Spíše jsem to bral tak, že my jsme zkrátka nevyhráli, z čehož pramení ta přetrvávající pachuť.
Ale asi se shodneme na tom, že vzájemné duely s Dynamem měly zejména letos výjimečný náboj, viďte?
Samozřejmě. Všechny zápasy s Pardubicemi mají obrovské emoce a nasazení, letos tomu navíc nahrával i fakt, jak silný tým Dynamo dokázalo poskládat. Každý ten duel byl pro nás obrovskou výzvou a myslím si, že jsme odehráli naprosto parádní bitvy.
Hradec se ve finále otrkal a nyní konečně přijdou lepší zítřky. I to se o vás píše. Souhlasíte?
Věřte mi, že bych měl rád po ruce nějakou křišťálovou kouli, ze které bych vyčetl, co všechno nás v budoucnu čeká. (smích) Nicméně oba víme, jak to chodí. Vloni jsme ovládli celou základní část a následně vyhučeli hned ve čtvrtfinále. Letos se nám zase v té obrovské konkurenci povedlo dojít až do finále. Nechal bych to na lidech, co si napíšou a řeknou. Stejně se pak o všem rozhoduje až na ledě. A tam už jsme se několikrát přesvědčili o tom, že favorité ani outsideři nehrají žádnou roli.
Příprava na novou sezonu už běží v plném proudu. Je to u vás stále více přemlouvání?
V žádném případě. Já hokej miluju a každou letní přípravu se snažím pracovat tak, abych byl schopen nadále podávat stabilní výkony. Žádné přemlouvání rozhodně neřeším. Už to bude nějaký ten pátek, co se na sezonu připravuju individuálně po boku svého kondičního trenéra, kterému plně důvěřuju, a už víme, jak si rozložit celý ten plán. Teď jsem se dal navíc zdravotně do pořádku, nic mě nebolí a na trénincích se cítím výborně. To mi dělá velkou radost.
Co kapitánské céčko na prsou, zůstane i nadále?
V Hradci už dělám kapitána delší dobu, nicméně zatím vůbec netuším, jak to bude v příští sezoně. Jak se říká, co bude, to bude. Hokej rozhodně nehraju pro céčko na prsou, čímž nechci vůbec snižovat tuto roli, kapitánem jsem samozřejmě rád, každopádně v mém případě se nic moc nemění. Já budu pořád stejný, ať mám v kabině jakoukoliv úlohu.
Žádné nabídky po sezoně jste nemusel řešit?
No, asi bych byl hodně naivní, kdybych si myslel, že v mém věku bude telefon zvonit od rána do večera. (smích) Ale v Hradci mám smlouvu ještě na dva roky, takže se teď soustředím zejména na přípravu a nekoukám nikde okolo.
Přitom třeba taková Kometa by vás dle mého brala všema deseti. V Brně jste velice oblíbeným soupeřem.
Jestli je to pravda, tak mi to dělá upřímnou radost. Nebudu vám lhát, v Brně se mi vždycky hrálo dobře a mám to tam velice rád. Je teda pravda, že fanoušci na mě většinou pořvávají, že jsem čů*ák nebo něco podobného, ale o to víc mě pak ty naše vzájemné souboje baví. (smích) Ne, teď vážně, Kometu mám opravdu rád a líbí se mi, jak celá organizace funguje.
Ve čtvrtek proběhl za mořem další ročník draftu NHL. Chicago, se kterým jste také částečně spjatý, získalo generačního talenta Connora Bedarda. Sledoval jste?
Aktivně úplně ne, ale samozřejmě jsem to četl. Nicméně už jenom ten draft jako takový je pro mladé hokejisty skvělým zážitkem. Je to obrovská show a přiznám se, že se dokážu vcítit do toho, jak tam nervózně sedí a vyčkávají, jestli to jejich jméno zazní nebo ne. Na jednu stranu jim to závidím, na tu druhou si ale říkám, že asi ještě neví, co všechno je čeká. To ale nic nemění na tom, že Bedard bude pro Chicago velkým příslibem do budoucna. Výjimečný hráč, který se může stát lídrem nové nastupující generace v zámořské NHL.
Co máte na mysli tím, že asi ještě neví, co všechno je čeká?
Myslím si, že tohle je téma na jiné povídání. Každopádně jsem narážel na to, že dnešní mladí hokejisté to mají dané malinko jinak než naše generace před lety. A to mluvím úplně o všem. Já jim pouze přeju, aby měli okolo sebe ty správné lidi, kteří jim zavčas otevřou oči a budou je stále udržovat v jakési pokoře a pracovitosti. Dneska totiž není zadarmo už vůbec nic.
