Po vítězném zápase proti Vsetínu (8:4) měl dobrou náladu. Setkání s bývalými spoluhráči i dobrý výkon jej dostaly do euforie. „Á, hoši z Moravskoslizskýho deníku jsou tady,“ přivítal všeobecně novináře. „Tak pojďte, ale dělejte sakra, mně strašně bolej nohy,“ svérázně žádal o rychlé interview.

Radovane, pro ten váš výkon nemáme slov. Jako by se zastavil čas.

Kluci, já vás opravím – bohužel se nezastavil čas. Ale jasně, i po těch dvaceti letech člověk nechce prohrát, a lidem, kteří přijdou na akci v tak mimořádném počtu, chce něco ukázat.

Jak jste se na zápas připravoval?

Připravoval jsem se jako na každý jiný zápas. Na tom ledě už člověk nemůže jako dřív, to je jasné, tělo tolik nevydrží, bolí nohy. Ale bral jsem to seriózně a příprava proběhla, jako kdybych hrál normálně extraligu.

Což znamená?

Znáte mě, takže cigárko bylo.

Vybavily se vám vzpomínky na atmosféru z roku 1998?

V současné době tady stojí už tato nádherná aréna. I v ní jsou diváci schopni udělat úžasnou atmosféru. V podstatě stejnou, jaká byla ve staré Plecharéně. Akorát na můj vkus je tady moc teplo. Ale hokej se vyvíjí, arény se staví… Teď můžu říct, že jsem si to užil. Po neděli si to užije doktor, až mi bude vytahovat vodu z kolene.

Formu stále má.

Dají se ty jednotlivé hokejové éry porovnat?

Nevím, tenkrát byla atmosféra jiná. I když jsme hráli extraligový hokej a v podstatě měli stejné povinnosti jako současní hráči, my jsme se ještě bavili hokejem. Ta parta, která seděla v kabině, šla na společnou večeři a tak dál.

Myslíte, že to se teď neděje?

Asi se to v současné době maličko vytrácí a je to chyba. Každá doba má své. Teď je z Třince velkoklub. Tedy, abych to upřesnil, ten komfort na tu dobu nebyl, ale my jsme v Třinci měli nadstandardní zázemí už tehdy. Oba stadiony mají své kouzlo. Nikdy jsem si nemyslel, že bych tady mohl někdy chytat. Akorát si tady nemůžu dát cigárko, to je na prd.

Když jste se po těch letech sešli zase v kabině, říkali jste si, že byste chtěli Vsetínu tu finálovou prohru za každou cenu vrátit, nebo jste to brali spíš jako sranda mač?

Já jsem si přijel pro titul. Jednoznačně. Nevím jak kluci, já přijel, abych vyhrál. Ale vážně - je paráda zase vidět kluky, zavzpomínat na staré časy.

V kondici se nějak udržujete?

Kluci, ani ne. Naposledy jsem tohle všechno na sobě měl začátkem ledna. Od té doby jsem šel chytat jen jednou v Havlíčkově Brodě s dorostem. I když jsem na ledě každý den jako trenér, tak s vercajkem ne. Neblbněte, kdo by se s tím tahal?

Radovan Biegl při utkání legend.

Byl jste překvapený, jak vám to dnes v brance šlo?

Já byl překvapený, že se mi nic závažného nestalo. Ale řekněme si to na rovinu - i kdyby mě dnes kluci ze Vsetína překonali, co by se stalo? Nestalo by se nic. Ale jsem rád, že mi to tak vyšlo. Bavilo mě to.

Proti Brošově ráně jste dokonce vytáhl semafor. To jste si plánoval pro pobavení diváků?

Brošák přijel a říká: Ty vole Bajgl, to si děláš prdel ne? Já mu říkám: Nedělám, já za to nemůžu. Ono to tam pořád někde je.

Vsetín ve vaší éře naprosto dominoval. Myslíte, že jej může někdo v dnešní době, kdy se hokej zase o něco posunul a vyrovnal, napodobit?

Proč by to nemohl být Třinec? Já bych to zdejšímu regionu jedině přál. Jsou tady pro hráče vytvořeny maximální podmínky pro to, aby se mohli soustředit jen na hokej a pak už je jenom na nich, jestli to dokážou zúročit. Ale za mě říkám – proč by to nemohl být zrovna Třinec?

Co říkáte na to, že dres Richarda Krále byl spolu s dalšími legendami vyvěšen ke stropu haly?

Já myslím, že zcela právem. Hráč, který tu dvakrát vyhrál kanadské bodování celé extraligy a je nejproduktivnějším hráčem klubu, hráč, který v třineckých barvách odehrál pět set zápasů, si to jednoznačně zaslouží.