Osmnáctiletý Islanďan aktuálně obléká dres Rytířů Vlašim, kteří hrají krajskou ligu Středočeského kraje. V exkluzivním rozhovoru se sympatický brankář vrací ke svým hokejovým začátkům a hovoří také o obtížích, které s sebou velká změna přinesla.

Kdy a kde jste s hokejem začínal?
S hokejem jsem začínal v pěti letech v mém rodném městě Reykjavík v klubu Skautefélag. Toho času byl můj táta trenérem. Vzal mě na první trénink a od té doby jsem si hokej a bruslení oblíbil.

Už ve čtrnácti letech trénoval s chlapy

A co další sporty?
Jako dítěti mi šlo mnoho sportů, hrál jsem je s kamarády ze školy. Sport byl důležitou součástí mého života. Hokej byl vždy sportem číslo jedna, ale zkoušel jsem i další jako fotbal nebo házenou, ale hokej zvítězil.

Jak vám šlo bruslení?
Vzpomínám si, že první roky na bruslích byly velmi dobré. Ze začátku jsem měl, jako všichni ostatní, problémy udržet stabilitu. Učil jsem se rychle, takže netrvalo dlouho a zlepšil jsem se. Zároveň mi také hodně pomohlo to, že táta byl trenérem a věnoval se mi.

Martin Ševc
Ševc už podruhé u gólu přes celé hřiště! Tentokrát smutnil

Proč jste si vybral post brankáře?
Poprvé jsem si vyzkoušel post brankáře okolo osmi let. Potřebovali jsme na jeden zápas brankáře, zkusil jsem to a zalíbilo se mi to. Po tomto utkání jsem tátovi řekl, že chci být gólman. Do třinácti let jsem byl hráčem i brankářem, ale v tomto věku jsem si musel vybrat jeden post. Rozhodl jsem se pro brankáře.

Jak náročné bylo probojovat se do mládežnické reprezentace Islandu, za kterou jste chytal?
Všude na světě je komplikované se dostat do národního týmu, stejně tak to bylo v mém případě. V mém ročníku jsou na Islandu velmi dobří brankáři. Nemůžu říct, že jsem o dost lepší než oni, ale vždy jsem byl šťastný, že jsem mohl hrát se staršími hráči než jsem já. S A-týmem jsem začal trénovat ve čtrnácti, patnácti letech, takže jsem měl daleko více zkušenosti než ostatní. Často jsme bojovali o post brankáře v národním týmu.

Jóhann Björgvin RagnarssonJóhann Björgvin RagnarssonZdroj: Archiv sportovceNa turnaji IIHF třetí divize jste Island U20 dovedl ke zlaté medaili. Jaké máte vzpomínky na turnaj z roku 2020?
Byl to jeden z nejlepších momentů mé kariéry, jsem na něj hrdý. Turnaj byl pro mě obrovskou zkušeností. Podle mého názoru jsme vyhráli díky tomu, že jsme měli opravdu dobré hráče, ale také jsme bojovali skvěle jako tým, hráli jsme jeden pro druhého. Měli jsme dobré trenéry, které jsme poslouchali, což se vyplatilo. Pět zápasů, pět výher a získali jsme zlaté medaile.

Na Islandu jen tři týmy

Na kontě máte 18 zápasů v nejvyšší soutěži na Islandu. Jaká je to soutěž?
Liga na Islandu není profesionální, takže hráči buď studují nebo pracují. Soutěž má pouze tři týmy a každou sezonu odehrajeme jen šestnáct zápasů. Já osobně jsem chodil do školy a do práce.

I z toho důvodu jste se rozhodl pro obrovskou změnu, přestěhování do Česka?
Hlavní důvod mého příchodu do Česka bylo to, že jsem chtěl získat více zkušeností se zápasy a chci se zlepšovat jako brankář. Na Islandu mnoho zápasů za sezonu nehrajeme, takže bylo jasné, že musím jít jinam. Nejprve jsem nevěděl, kam se vydám. Jediným mým cílem bylo se odstěhovat z Islandu někam, kde budu hrát za lepší tým, více zápasů a přiblížím se snu být profesionálním hokejistou. Zeptal jsem se trenéra Miloslava Račanského, zda je to možné. Nechtěl jsem jít do Švédska nebo Norska, protože je to podobné islandské kultuře. Chtěl jsem zkusit něco nového, takže jsem souhlasil s Českem. Trenér Račanský je z Vlašimi a navrhl mi, že je Vlašim dobrá volba pro můj první klub mimo Island. Zeptal se vedení klubu a trenérů, zda by souhlasili. Řekli, že to zkusíme. Přišel jsem v červenci s tím, že tu zůstanu týden nebo dva, poznám hráče, trenéry, zázemí a vedení klubu. Zjistil jsem, jak je klub veden, cítil jsem se dobře. To mě utvrdilo v tom, že je Vlašim pro mě dobrá.

Václav Varaďa získal mistrovský titul jako hráč i trenér.
Varaďa má po sezoně skončit v Třinci. Dovrší zlatý hattrick a půjde k „repre“?

Souvisela s přestupem nějaká negativa?
Na přestupu žádné špatné věci nebyly. Rozhodl jsem se pro něj s vědomím, že je to je důležité k tomu, abych se zlepšil a mohl se přiblížit svému snu. Obtížné pro mě bylo opustit mateřský klub a odstřihnout se od rodiny a přátel.

Vybavíte si první pocity po příletu do Česka?
První pocity byly velmi dobré. Lidé v mém okolí měli radost, že jsem tady. Cítil jsem se po příjezdu velmi dobře. Měl jsem štěstí, že v prvním týdnu tu se mnou byl můj trenér, který mě mohl všem představit. Česko je velmi pěkná země a velmi mě zaujala zdejší kultura. První týdny jsem využil k tomu, abych se mohl podívat po Česku a byl jsem ohromen.

Mimochodem, kolik informací jste tou dobou o Česku měl?
Něco málo jsem o zemi věděl před přestupem. Byl jsem tu už před čtyřmi lety, tehdy jsme hráli turnaj v Letňanech. Viděl jsem ale pouze Prahu a o ničem jiném jsem neměl ponětí.

Lucie Šafářová
Nejkrásnější vánoční dárek. Čekáme miminko, pochlubila se Šafářová s Plekancem

Mnoho cizinců říká, že čeština je pro ně komplikovaná. Je to i váš případ?
Ano, jazyk je pro mě složitý a je to věc, se kterou tady nejvíce bojuji. Snažím se češtinu učit a mluvit, ale stále mi to příliš nejde. Zkouším česky mluvit každý den, myslím, že se to časem zlepší. Nebude to perfektní, ale dostatečné na to, aby mi lidé rozuměli (úsměv).

Takže se v rámci možností domluvíte?
S každodenními výrazy už tolik nebojuji. V pohodě už zvládnu nakupovat v supermarketu, nebo si objednat jídlo v restauraci. Občas ale musím použít angličtinu, a nebo překladač v telefonu.

Dokázal se adaptovat

Zmínil jste, že jste hledal zcela odlišnou kuluru od islandské. Podařilo se?
Zdejší kultura je velmi odlišná od té islandské, ale také v mnoha ohledech podobná. Co jsem zatím vypozoroval, tak největší rozdíl je v zemi a ne v lidech. Například budovy, města, městečka a tak dále. Zároveň také tradice jsou naprosto odlišné od těch, na které jsem z domova zvyklý.  I přes tyto odlišnosti si myslím, že není těžké se přizpůsobit a myslím, že jsem se už adaptoval.

Mohl byste říct jednu věc, která vám zde nejvíce chybí?
Nejvíce mi chybí rodina a kamarádi.

David Routa vstřelil v Karlových Varech svůj první extraligový gól.
Premianta Routu potěšila gratulace od Jágra, zato táta s chválou bude šetřit

Našlo by se něco, co vás překvapilo?
Můj život se tady točí zejména okolo hokeje. Kvůli němu jsem přišel a soustředím se na něj. Překvapilo mě, jak je tu hokej významný. Přišel jsem ze země, ve které je hokej velmi malým sportem, který lidé příliš nesledují a ani nechtějí, aby se mu děti tolik věnovaly. I přesto, že je Vlašim malá a nehraje nejvyšší soutěž, tak se tu o hokej zajímá hodně lidí a chodí na zápasy. To je věc, na kterou nejsem zvyklý.

Co jídlo, chutná vám česká kuchyně?
Abych pravdu řekl, tak jsem si oblíbil českou kuchyni. Hodně zdejších jídel je naprosto odlišných od islandských, ale myslím, že české jídlo je lepší. Mezi mé nejoblíbenější patří smažený sýr s hranolkami nebo bramborové knedlíky.

Zkusil i krasobruslení

Dokázal byste si tady uvařit tradiční jídla z Islandu?
Ne, nejsem schopný si uvařit tradiční islandská jídla. Pravděpodobně bych sehnal všechny potřebné ingredience, ale hlavní důvod je ten, že jsem mizerný kuchař. Snažím se připravovat snadnější jídla, ale moc mi to nejde, takže připravovat islandské pokrmy by pro mě byla obrovská výzva. Ale doufám, že se to časem zlepší a zvládnu uvařit tato jídla pro kamarády a nebo sám pro sebe. 

Jaké jsou vaše zájmy?
Kromě hokeje patří mezi mé zájmy sledování a hraní různých sportů. Tento koníček se mě drží už od dětství. S kamarády si rád zahraji fotbal, basketbal nebo tenis. V létě si rád zajdu na golf. Občas zkoušíme sporty, které nejsou až tak obvyklé a jsou pro nás výzvou. Loni jsme spolu s trenérem a spoluhráči šli na trénink krasobruslení. Pro nás to bylo velmi těžké a pro lidi, kteří nás sledovali, velmi zábavné. Pokud jde o sledování sportů, tak mám nejraději fotbal a basketbal.

Prozraďte, jaké jsou vaše cíle?
Mým cílem je stát se profesionálním hokejistou a hrát v dobrých evropských soutěžích, například v Česku, Švédsku, Švýcarsku, Německu nebo Rusku. Jinak je mým cílem být v životě šťastný a chci se odvděčit lidem, kteří mi v životě pomohli.

Ilustrační snímek
Bizarní scéna. Hokejista prorazil mantinel a přistál hlavou v ledové jámě

V Česku žijete sám, nebo s rodinou?
Žiju u skvělé rodiny. Když jsem se odstěhoval z Islandu, lidé v mém okolí se shodli, že jsem moc mladý na to, abych bydlel sám. Naštěstí můj trenér z Islandu zde má rodinu, která si mě vzala. Velmi hezky se o mě starají a přijali mě za vlastního.

Je něco, co byste vzkádal rodině nebo naším čtenářům?
Jsem šťastný a děkuji za to. Klub Rytíři Vlašim, lidé v klubu, spolupráci i fanoušci mě přijali velmi dobře, za což jsem vděčný. Jednou Rytíř, navždy Rytíř.