Jako většina rozhodčích jste hrával hokej. Byl jste úspěšný?
Moc ne. Od páté třídy do dvaceti let jsem hrál v Kopřivnici, nejvýše extraligu dorostu a juniorů. Pak přišlo zranění kolenních vazů a já raději skončil.

Od osmnácti jste začal pískat. Kdo vás přivedl k soudcování?
Můj otec Břetislav, který sám až do svých šedesáti let pískal a přál si, abych v tom pokračoval. Když jsem aktivně hrál, můj pohled na rozhodčí byl stejný jako všech byli pro mě jen terčem, který hokej kazí.

Nešlo tedy o váš dětský sen?
Jak se to vezme. Moc mě bavilo bruslení, na ledě jsem byl od pěti let.

Do kolik let byste chtěl pískat na nejvyšší úrovni?
Extraliga nemá limit, musí se plnit fyzické testy a zkoušky před komisí. Znám ty, kteří pískali do padesátky. Sám se rozhodnu podle zdraví.

Neodrazuje vás vnímání pozice rozhodčího v českém sportovním prostředí?
To je složitá otázka a ani léty se moc nemění. Diváci sudí moc nemusejí. Obzvláště, když proti jejich týmu odpískají sporný moment. Rozhodčí musí být nestranný a nad věcí. Je cítit, že schází větší úcta hlavně od mladších hráčů. Ale ta chybí napříč profesemi.

Jak vnímáte během zápasu útoky fanoušků?
Už jsem trošku otupělý. Pokud rozhodnu, stojím si za tím. Útoky vůbec nevnímám, nepřipouštím si je. Je často úsměvné, jak jsou fanoušci věrni svému týmu a bojují za něj na všech frontách.

Je složité nepodlehnout atmosféře na stadionu?
Na začátku kariéry to bylo velmi složité. Začátečník si musí co nejdříve vybudovat hranice. Když vám spílá stadion, je to nepříjemné. Pokud si na tlak nezvyknete, nemůžete tuto profesi dělat. Pak by to byla cesta do pekel.

Musel jste někdy čelit fyzickému útoku fanoušků?
Stalo se mi, že jsem odcházel ze zimáku a postavil se mi do cesty fanoušek, ale fyzicky mě nenapadl.

Ani žádné nápoje či jiné předměty vám na hlavě nepřistály?
To zase ano, byly i extraligové zimáky, kde se tohle dělo standardně. Ale to byl stav pět šest let zpátky. Série opatření a pokut již tento nešvar zcela vymýtila.

Během duelů létají puky velkou rychlostí, k tomu si připočtěme potyčky hokejistů. Stal se vám nějaký úraz?
Drobných hromada. Hra a puky jsou čím dál rychlejší. Když jsem začínal pískat extraligu, nastupoval jsem jen s holenními chrániči. A nyní jsme na tom, s výjimkou rukavic a chráničů zubů, stejně jako hokejisté. Zlomenina se mi zatím naštěstí vyhnula, ale už jsem přišel o sedm zubů.

Jistě jste už udělal chybu. Bylo složité to vstřebat?
Jsme jenom lidé, je nutné se naučit takové situace hodit za hlavu a hlavně nekompenzovat. To je cesta do pekel! Chybu vám odpustí každý, zvláště když přiznáte svůj omyl. Vysvětlím poškozené straně, jak jsem situaci viděl. Klidně se omluvím.

Vybaví se vám nejpovedenější a zpackanější utkání?
Ta vydařená si moc nepamatuji. Vždycky jsem rád, když dobře dopadnou a oba týmy jsou se soudcováním „spokojené“. Najdou se i zápasy, které dopadly špatně, ale nechám si je pro sebe. Moc jich není, vím o dvou.

Hokejové kluby mají fankluby. Víte o něčem podobném u rozhodčích, případně dokonce u sebe?
Sociální sítě nemám a nesleduji. Pokud by někdo mou stránku založil, tak snad v do-brém. (směje se) Vím, že Radek Husička měl svou stránku, ale o dalších nemám informace.