Všichni hokejoví fanoušci čekali melu, které se však nedočkali. Vítkovický obránce Richard Stehlík se poprvé od utkání Tipsport Cupu ve Zlíně potkal na ledě s útočníkem Jaroslavem Balaštíkem.

Tehdy kapitána Beranů srazil pěstí k zemi a způsobil mu zlomeninu nadočnicového oblouku. Žádné praskání kostí ani slovní výměna názorů mezi oběma kohouty se nekonaly. Zlínští po zápase odmítli podat urostlému bekovi ruku.

Činili se taky domácí fanoušci, kteří dali jasně najevo, co si o Stehlíkovi myslí. „Čekal jsem to horší,“ přiznal bek Vítkovic.

Příliš jste se s Balaštíkem na ledě nepotkával. Vyhýbal jste se mu?

Rozhodně ne, proč taky? Nebylo to často, ale několikrát jsme na sebe narazili.

V polovině druhé třetiny vám při buly něco říkal, o co šlo?

Něco křičel, ale přes ten kryt ho nebylo slyšet (směje se).

Ke konci základní hrací doby jste kapitána Beranů atakoval hodně důrazně…

Věděl jsem, že je to on, tak jsem ho tam dojel, stejně jako bych dohrál i každého jiného zlínského hráče.

Stálo to za to, půl minuty před koncem? Na vyloučení to asi nebylo…

Faul to nebyl. A jestli mi to udělalo radost? Nad tím jsem v té chvíli nepřemýšlel. Hokej se hraje šedesát minut, proto jsem do toho šel.

Hodně lidí čekalo, jak dopadne váš minisouboj….

Hlavní byl výsledek utkání. Hráli jsme dobře, vedli 2:1 a měli převahu. Ta vyrovnávací branka byla zbytečná, pak už se jen dohrávalo. Na nájezdy to nevyšlo. Měli prostě více štěstí. Nic se ale neděje, stále vedeme, jdeme dál.

Šel jste do utkání s čistou hlavou, nebo jste měl nepříjemný pocit?

Vůbec jsem si to nepřipouštěl, byl jsem úplně v pohodě. Soustředil jsem se na svůj výkon, chtěl jsem pomoci týmu k vítězství.

Diváci vás přivítali transparentem, byl tam i fanoušek ve vašem dresu s maskou prasete. Nerozhodilo vás to?

To ne (důrazně). Abych se přiznal, čekal jsem, že to bude horší. Zas tak vyhrocené to nebylo. Vzkazu ze zlínského kotle i fanouška jsem si všiml. Vždyť se nic neděje. Lidi se tím baví, my bavíme je (směje se).

Proč jste si nejel na konci podat ruku se soupeřovými hráči?

Já si ruku chtěl podat, se všemi, ale oni se mi vyhýbali. Ruku mi nepodali, tak jsem si řekl, že to nemá smysl a odjel pryč.

Jste rád, že to máte za sebou?

Bral jsem to jako každý jiný zápas. Speciálně jsem se na to nepřipravoval. Mrzí mě hlavně ta prohra. Měli jsme to na hokejkách. Nevyšlo to.

Takže kauza Balaštík definitivně odezněla?

Nemyslím na to. Je mi to jedno, jestli se na to ještě bude někdo ptát, či ne. Pro mě je to už dávno uzavřená záležitost.