Na finské Karjale nosil kapitánské céčko české hokejové reprezentace Petr Nedvěd, teď se do funkce lídra týmu vrací Tomáš Rolinek. Osvědčený bojovník vynechal předchozí turnaj, aby se mohl plně soustředit na situaci v Magnitogorsku, kterému se start KHL nevydařil. Rolinek nyní doufá, že si chmurnou náladu zlepší mezi kamarády v národním týmu.

V Magnitogorsku se vám ani celému mužstvu nedaří. Jaké zatím máte z letošní sezony pocity?

Začátek sezony nám moc nevyšel a od toho se to odvíjí. V mužstvu chybí pohoda. Trenér se pořád snaží něco s tím dělat, po dobrém i po zlém, cukr i bič. Chvilku to vychází, pak zase ne a všechno sklouzne zpátky do takové letargie. Je to zkrátka špatné. I jsem slyšel, že by mohlo dojít ke změně trenéra. Člověk doufá, že se to zlepší, ale zatím to tak není.

Je to po hokejové stránce vaše nejhorší období v Rusku?

To určitě, přece jenom jsem tam už čtvrtý rok. Chodím sice na přesilovky i na oslabení, cítím důvěru trenéra. Góly ale nedávám, body nesbírám, takže z mého pohledu je to špatné.

Snažíte se jako jeden z lídrů týmů brát na sebe víc zodpovědnosti?

Takových je nás tam víc. Kdo hokej hrál, tak ví, že taková období jednou za čas přijdou. Bavíme se o tom, snažíme se změnit spoustu věcí, ale pak vyjedeme na led a je to znovu to samé. Je to o každém hráči. Od nás teď čtyři nebo pět hráčů odešlo, jiní přišli. Všechno se mění. Poslední čtyři zápasy jsme vyhráli, tak snad před Novým rokem ještě něco uhrajeme.

Těšíte se na to, že v národním týmu přijdete na jiné myšlenky?

Říká se, že v tomhle reprezentace pomáhá. Člověk změní prostředí, myslí chvíli na něco jiného. Já budu hrát svoji hru a doufám, že to bude dobré. Hlavní je, že tady vládne pozitivní nálada, zatímco v klubu ne.

Snažíte se odreagovat alespoň doma, v rodině?

To ano, to je oproti klubu nebe a dudy. Člověk pořád přemýšlí, jak na své hře něco zlepšit, trápí se tím, a pak přijde domů k dětem a všechno z něj spadne.

Co fanoušci v Magnitogorsku, jak celou situaci vnímají oni?

Řeknu to jednoduše. Ve čtvrté minutě zápasu začnou pískat a pískají až do konce. Oni jsou tam zvyklí na jiné výsledky. Za posledních deset let jsme chyběli v semifinále snad dvakrát, jinak jsme vždycky byli mezi nejlepšími čtyřmi. Takže fanoušci samozřejmě nejsou spokojení. Na druhou stranu, tam nejsou takové fancluby jako tady u nás. Tam fandí čtrnáctiletí kluci a holky, které to za chvíli přestane bavit a začnou pískat.

Na předchozí reprezentační turnaj jste právě kvůli situaci v klubu nepřijel, neuvažoval jste o tom i tentokrát?

Určitě ne. Já vždycky přijedu na reprezentační sraz rád. Minule jsem se domluvil s trenérem, ale jinak samozřejmě pokaždé dorazím, když budu mít tu možnost.

Přemýšlíte o tom, co budete dělat v příští sezoně?

Přemýšlím o tom pořád. Psalo se o tom, že chci v Rusku skončit… Jsem už vlastně rozhodnutý, vím co bude příští rok. Ale nechci to zatím říkat, chtěl bych to nechat otevřené.

ČTĚTE TAKÉ: Červenka se do nároďáku těšil, role centra mu nevadí