Kliknutím zvětšíte„Když mi v Boleslavi urvali koleno, musel jsem na operaci. Ve 38 letech jsem věděl, že už nechci hrát. Hokej mě ale stále baví a vím, že mohu ostatním stále pomoct,“ říká dvojnásobný nejlepší hráč extraligy a mistr ligy z roku 2003.
Bez specializovaného trenéra brankářů se v dnešním profesionálním hokeji už asi žádný tým neobejde?
Určitě. Dříve tomu tak nebylo, ale teď i ve WSM lize trenéři gólmanů jsou. Bez nich by to už asi nešlo.
Co speciálního cvičíte během tréninku?
Při běžném společném tréninku není pro gólmany speciálního nic. Jsou zaměřené na hráče, na střelbu. Gólmani si zachytají, vyzkouší herní situace, ale nejsou přímo pro ně. Na Slavii chodíme na led o dvacet minut dříve, kdy děláme svoje cvičení.
Podle čeho je volíte?
Podle toho jaké dostávají kluci branky, nebo co jim chybí a co chtěli sami zlepšit. Každý den, kromě těch, kdy jsou zápasy, máme s gólmany suchou přípravu. Máme výborné centrum mládeže, kde začneme vždy v 9 ráno a děláme tam své věci vyloženě specifické pro brankáře.
V letní přípravě hráči nabírají zejména sílu a kondici, jak jsou na tom v tomto období brankáři?
Letos poprvé jsem dostal od hlavního trenéra Razýma důvěru, celé dva měsíce přípravy jsem měl gólmany na starosti. Dominik Frodl i Patrik Polívka trénovali pouze se mnou. Samozřejmě jsme nabírali sílu a fyzičku jako ostatní hráči. Zbytek jsme ale směřovali k věcem, které gólmani potřebují nejvíce. Tedy rychlosti, postřehu a obratnosti.
Mluvíte o nejdůležitějších vlastnostech, které musí každý brankář mít?
Přesně tak. Musí být obratný, rychlý, musí umět vnímat více věcí najednou a mít reakční rychlost.
Jde tedy o všestrannost a ne o zaměření se na to, v čem gólman vyniká?
Určitě o všestrannost. Hokej je nepřirozený sport. Gólman obuje brusle na nohy, do jedné ruky vezme hokejku do druhé chytá lapačku. Potřebuje na ledě sledovat spoustu věcí, číst hru, koukat kam jde puku a předvídat, co by se mohlo stát. Proto i v přípravě na suchu se snažíme simulovat věci, které je pak čekají na ledě.
Chytat může jen jeden, ale každý chce body a trenéři dávají často přednost zkušenějším. Mají to v dnešní době mladí brankáři složitější než za vašich časů?
Vůbec bych se nebál omezit starty zahraničním gólmanům. Když se podíváte na extraligu, tak jich najdete určitě kolem sedmi. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale proč by u nás měli chytat? Máme spoustu dobrých mladých kolem dvaceti let, kteří nedostanou šanci a v extralize by také uspěli. Ve Slavii je Dominik Frodl, je mu 21 a extraligu by mohl chytat. Tohle je chyba našeho hokeje. Jde samozřejmě o otázku peněz, ale cizinci zabírají místo našim gólmanům.
Česká brankářská škola byla vždy vyhlášená…
Určitě. Třetím rokem dělám trenéra brankářů a všechny stále více sleduji. Vidím, že dobrých máme opravdu dost. S oběma našimi gólmany se mi na Slavii trénuje dobře. Jsou pracovití, chtějí se zlepšovat. Nejsem si jistý, jestli by šestatřicetiletý hráč chtěl pracovat stejně jako mladí. Všímám si ale trendu, mladí dostávají více prostoru, než tomu bylo dříve.
Z WSM ligy se nesestupuje, takže nikdo nemá záchranářské starosti. Dostávají proto mladíci více šancí?
Týmy, které chtějí postoupit do extraligy, potřebují zkušeného gólmana, který ji může vychytat. U ostatních si určitě mohou mladí více zachytat.
Kdo je podle momentálně nejlepším českým brankářem v extralize?
Když jsem byl ve Vítkovicích, tak s námi trénoval Patrik Bartošák. Znám ho tedy osobně a pro mě jde o nejlepšího gólmana u nás.
Je pravda, co se říká o brankářích, že jsou jiní než ostatní a sedí tiše v koutě šatny?
(směje se) Jak kteří. Zrovna Patrik moc tichý není.
Kdo byl největší bavič a showman mezi brankáři, se kterými jste si zachytal?
Dušan Salfický, který dělal spoustu srandiček okolo.
A kdo byl vaším brankářským vzorem?
Jako kluk jsem žádný vzor neměl, líbili se mi všichni gólmani. Chtěl jsem si od každého odnést něco, co mě zaujalo. Proto neumím říct jednoho nej.
Když jste v roce 2015 končil kariéru v Boleslavi, věděl jste hned, že budete chtít pokračovat jako trenér?
Ještě dva roky předtím jsem dával své dva kluky na dětskou hokejovou školu Vládi Růžičky a potkal jsem se s Frantou Pomahačem, který dělá sekretáře mládeže. Ten mě lákal, jestli bych nechtěl gólmany trénovat, až skončím. Když mi v Boleslavi urvali koleno, musel na operaci a já ve 38 letech věděl, že už nechci hrát. Hokej mě ale stále baví a vím, že mohu ostatním stále pomoct.
A od té doby vás ani jednou nenapadlo ještě si obléknout výstroj a zachytat si třeba pro radost?
V žádném případě. (usmívá se) Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych nastoupil do zápasu. V minulém roce nám párkrát vypadli gólmani, tak jsem šel asi pětkrát s áčkem potrénovat. To mě sice bavilo, ale hrát už vážně nechci.
12
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
