Pomohl týmu ke čtvrtému místu po základní části, v play-off pak slavný klub skončil ve čtvrtfinále Východní konference po sedmizápasové bitvě s Bostonem.

„Podle play-off se celá sezona hodnotí. Potěšující je, že je na nás vidět progres a zlepšení,“ řekl Deníku v exkluzivním rozhovoru dvaatřicetiletý obránce a nevyloučil, že v příští sezoně se vrátí do české extraligy.

Takže byla z vašeho pohledu sezona pro Toronto úspěšná?
Ano i ne, protože aby se sezona povedla, tak musí vyjít play-off. Že někdo hraje dobře během sezony, je… (zamyslí se) Samozřejmě byl tam zase vidět progres a zlepšení proti minulým sezonám. Mladí hráči si už více věřili a tahali tým jako lídři, takže jsme byli zase o kapánek lepší. V play-off se ale už poznají zkušenosti a další věci, které k hokeji patří. Nejen na ledě.

Toronto má za sebou řadu let bez výraznějšího úspěchu. Jak to s lomcuje fanoušky?
Je vidět nervozita, ale když přišel Babcock, klub získal mladé a kvalitní hráče a mentalita lidí se trochu mění. Je vidět, že začínají mít s týmem trpělivost, věří, že progres tam je a jednou se může zase něco povést. Je to na dobré cestě. Nelze něco vybudovat za rok, i když… Ve Vegas to asi jde. (směje se)

Las Vegas mělo neuvěřitelný premiérový ročník…
Je to velká, velká anomálie. Ale i to se stává. Hráči, kteří jinde byli třetí čtvrtá lajna, si spolu sedli a táhli. V tomhle týmu dostali prostor, minuty na ledě a probudili v sobě talent. Když si to vezmete, všichni hrávali v juniorce v prvních dvou lajnách. Když ale přišli do NHL, dostali jinou roli, ale pořád je to v nich, a když se jim věří, tak zahrají.

Napadá mě přirovnání s fotbalovým Leicesterem. Je vůbec něco podobného opakovatelné?
Já si myslím, že ne. Tohle se nikdy nestalo a už asi ani nestane. V žádném sportu ve fotbale, americkém fotbale, basketbale, baseballu nepamatují, že by tým, který rozšířil ligu, postoupil do finále. Opakovatelné to není, ale i díky tomu se může liga rozšířit. Slyšel jsem, že třeba o Seattle nebo Quebec City mají zájem. Uvidíme, jestli se tam bude na hokej chodit.

Ve Vegas s tím evidentně problém nemají…
Původně jsem se obával, že nebudou mít skalní fanoušky, a spíše to bude o korporacích a kasinech. Nakonec musím říct, že je to jinak. Za teplem se tam přestěhovalo hodně Kanaďanů, takže základnu mají. Zároveň se mi ale líbí i to, že to zůstalo tou show, jaká ve Vegas má být.

Ale zpátky k Torontu. Co chybělo, abyste Boston vyřadili?
Prohráli jsme sedmý zápas, ten už může vždy dopadnout jakkoli. Nutno říct, že proti nám hrála výborná první lajna s Bergeronem, Pastrňákem a Marchandem. Už ale bylo vidět, že jsou unavení, protože tým táhli hlavně oni, chodili ob střídání, kdežto my hráli na tři pětky. Když jsem se pak podíval na jejich čas na ledě, měli okolo 25 minut na zápas, což na útočníky a při jejich stylu hokeje nahoru dolů v rychlosti bylo hodně. To se pak projevilo v dalším kole s Tampou.

Jaké bylo, když David Pastrňák proti vám zaznamenal v jednom zápase šest kanadských bodů (3+3)?
Zajímavé. Byl to pro nás zápas v „den blbec“, i když já jsem byl v plusových číslech, takže jsem mohl být vnitřně spokojený. (usměje se) Samozřejmě člověk z něj i dalších hráčů měl respekt, musíte vědět, proti komu jste na ledě, ale za ty roky jsem si vybudoval nějaký nadhled, že by mě to nerozhodilo. Ani kluky ne. Je to play-off, takže jsme si řekli, že je jedno, jestli prohrajete 1:9, nebo 1:2, musíte se dívat dopředu.

Jak sezonu berete ze svého pohledu? Potěšující asi je, že se vám po zlomenině nohy další zranění vyhýbala.
Musím zaklepat, že ano. Nic většího nebylo, nějaká malá bolístka, ale to se dá překonat.

Roman Polák
* hokejový obránce
* Narozen: 28. dubna 1986 v Ostravě
* Výška/váha: 188 cm/ 107 kg
* Držení hole: pravá
* Současný klub: Toronto Maple Leafs (NHL)
* Předchozí působiště: HC Poruba, HC Vítkovice, Kootenay Ice (WHL), Peoria Riverman (AHL), St. Louis, San Jose (oba NHL)
* Bilance v NHL: v 688 zápasech zaznamenal 25 branek a 102 nahrávek
* Sezona 2017/2018: v 54 utkáních dva góly a 10 asistencí
* Úspěchy: bronz na MS U18 (2004), bronz na MS U20 (2005), účastník MS 2009 a 2014, Světového poháru 2016 a olympijských her 2010

Věříte, že to může být příslib do budoucna a zdravotní problémy se vám teď na delší čas vyhnou?
Přál bych si to, ale při mém stylu hokeje si myslím, že ne. Navíc každá část mého těla už byla nějak poznamenána. Vykloubená nebo utržená ramena, šrouby jsem měl i v levé noze, kolena urvaná, břišní svaly, otřesy mozku. Nebylo toho málo a mohl bych pokračovat. (smích) Teď už se ale měnit nebudu. Určitě nezačnu rozdávat puky v první přesilovce. Nakonec, i když jsem neměl ještě v Torontu na podzim kontrakt, tak jsem byl pořád součástí mužstva. Celý realizační tým jsem měl pro sebe, a cokoli jsem potřeboval, tak mi vyšli vstříc. A jak začala sezona a odjelo se na trip, nechali někoho se mnou, kdo se mi věnoval každý den. To bylo super. A nakonec se návrat povedl.

Dokonce jste byl zámořskými novináři nominován na Mastertonovu trofej, která se uděluje za vytrvalost, sportovního ducha a oddanost hokeji.
To mě potěšilo, ale nedělal jsem to pro nikoho jiného, jen pro sebe. Chtěl jsem se vrátit a dokázat si, že na to stále mám.

V očích fanoušků jste určitě stoupl, je to tak?
To nevím, to byste se musel zeptat přímo jich. Ale upřímně: mně je to jedno. Já se soustředím na sebe, abych byl důležitý pro tým, spoluhráči, trenéři i vedení se mnou byli spokojení. Co si pak myslí fanoušci, mě už tak moc nezajímá.

PŘEDCHOZÍ
1/2
DALŠÍ