Začal bych trochu nezvykle politikou. Slyšel jsem, že uvažujete o kandidatuře na prezidenta…
Zajímá mě to, do budoucna to rozhodně nevylučuji, ale v mých nejbližších plánech to není. Mám teď jiné cíle a motivace.

Pamatuji si euforii po Naganu v roce 1998, kdy davy skandovaly Hašek na Hrad. Nepřichází ta vaše snaha pozdě?
Tohle by vám řekl expert na marketing. Já dělám věci, pokud je chci dělat a zároveň u nich cítím, že jimi lidem něco dávám. Jsem přesvědčený, že bych mohl být dobrým prezidentem a udělal bych naši zemi lepší.

Láká vás čistě úřad prezidenta?
Ano. Rád se upínám k nejvyšším cílům. Na druhou stranu kdo říká, že to za pár let nemůže být jinak.

Jaromír Jágr.
Sto gólů? To mě nezajímá, říká Jágr. Cítí se průměrně, potřebuje víc trénovat

Ptám se proto, že někteří hokejisté se dostali do poslanecké sněmovny, namátkou Milan Hnilička a Jiří Šlégr.
A to mi docela imponovalo. Získali spoustu zkušeností, které mně chybějí. Je neoddiskutovatelné, že když je člověk ve veřejné funkci, tak získá leccos. Kontakty, zkušenosti, zkusili si, co to je veřejně vystupovat, mluvit k veřejnosti.

Ještě mi chybí odpověď, proč vlastně chcete do politiky.
Nejsem fanouškem Andreje Babiše. Budu jen rád, pokud ve volbách neuspěje. Situace v Česku se mi nelíbí a pokud bude pokračovat, tak to považuji za nejhorší pro budoucnost. Takže odpověď na otázku, proč politika: proto, abych zlepšil situaci v naší zemi. Nejen v danou chvíli, ale i s výhledem do budoucna. Myslet jen na současnost mi přijde sobecké.

Co vám na premiérovi vadí?
Hodně věcí. Týká se to jak minulosti, tak současnosti. Kdo jednou křivě přísahá na svoje děti, tak by podle mě neměl být nikdy v žádné vysoké společenské funkci. To je snad ještě horší než jeho příslušnost k StB. Samozřejmě rozhodnou voliči. Já udělám to, že o tom budu mluvit nejen s lidmi ze svého okolí, ale i veřejně, kde to půjde.

Zdroj: Deník/Michal Bílek

Na sociální síti jste se rozohnil i kvůli chování prezidenta Miloše Zemana.
Je bohužel až šílené, jak se chová. Když to vztáhnu na vás a vaši profesi, tak on řekl, že by zlikvidoval novináře. Příště to budou horníci, sportovci? Nebo učitelé? Toto je neakceptovatelné. Místo toho, aby spojoval, tak společnost rozděluje. A myslím, že mu to i dělá dobře.

Na prvním místě Buffalo

Pojďme ke sportu. Zajímal byste se o něj víc jako politik, například ve vztahu k často propíranému financování?
Vím, že si lidé ze sportovního prostředí často stěžují. Nicméně já finanční problematiku ve sportu v tuhle chvíli nedokážu posoudit. Jsem už mimo. Co bych k tomu ale řekl, zásadní je, aby lidé (a hlavně děti) měli možnost sportovat, a to jak v vesnicích, tak i ve velkých městech.

Říkáte, že jste mimo. Proč jste nepokračoval v hokeji jako trenér nebo funkcionář?
Netáhlo mě to. Jezdím na kole, hraju nohejbal a amatérský hokej za Nový Knín. Ale být každý den na stadionu? To není nic pro mě. Sem tam podpořím nějaký kemp, poradím, ale to je tak vše.

Peter Mueller
Cizinci dál dobývají hokejovou extraligu. Důvodem jsou především finance

Máte spoustu pěkných zážitků, ale na co byste radši zapomněl?
Logicky by to byly chvíle, kdy člověk udělal nějakou chybu. Když jsem dostal gól, po kterém jsme neuspěli. Třeba v roce 1987, když mi dal Krutov několik minut před koncem na mistrovství světa gól. Jenže takhle nelze přemýšlet, člověk musí jít dopředu. Platí to o sportu i o životě.

V zámoří jste působil takřka dvacet let, prošel jste několika městy. Kde se vám žilo nejlépe?
Na první místo bych dal Buffalo. Tam jsem se z průměrného hráče, který bojoval o NHL, stal hvězdou. Město se mi zamlouvalo, připomínalo mi Pardubice. Lidi tam hokej milovali. S Floridou nebo Kalifornií se to nedá srovnávat. Než přišla pandemie, jezdil jsem tam minimálně jednou ročně. I proto, že když jsem odcházel, založil jsem charitativní program, který tam dodnes funguje. Hasek Heroes. Něco jsem tam po sobě zanechal.

Řada vašich parťáků zůstala za oceánem. Vás nenapadlo žít v Americe?
Ne, ne, nelákalo mě to. Dovolená tam může být fajn, zahrajete si golf, tenis… Ale být tam pořád a nic nedělat? To bych se asi zbláznil. Nejhorší je, když se ráno probudíte a koukáte na strop a nevíte, do čeho píchnout.

Jak vzpomínáte na fanoušky? Tehdy to přece fungovalo jinak, nebyly sociální sítě…
S dneškem se to nedá srovnávat. Ale v druhé polovině devadesátých let už fungoval internet. Zprávy se šířily hodně rychle. Většinou jsem to měl dobré, lidé tam věděli, že žiju pro Buffalo, zajímá mě jen výhra. Na zápas chodilo osmnáct tisíc fanoušků, byly to krásné časy.

Když se ještě vrátíme k politice, sledujete i dění v USA?
Během kariéry jsem se o politiku skoro nezajímal. Tehdy mě zajímalo jen to, kolik zaplatím na daních. Vzpomínám si, když jsem přišel do Buffala a přišla mi první výplata. Co to je, říkal jsem si, chybělo tam několik tisíc dolarů. Odpověď byla, jo, tady jsi ve státu New York.

Čím se liší Spojené státy od Česka?
Je to tam jiné, třeba jejich přístupem ke zdravotnímu pojištění. Nebo jejich záliba ve zbraních.

Pavel Patera představuje retro dres na speciální zápas Kladno - České Budějovice. Vydražen byl za 16 300 korun.
Oslavenec Pavel Patera vzpomíná: Jako kluk jsem byl strašné tintítko

Počkejte, vy také střílíte, jste myslivec, ne?
Ano, ale pro mě je to společenská záležitost. Rád chodím na společné hony, takže kačeny, bažanti, zajíci… Mám dva psy.

Kdy jste s tím začal?
Vždy jsem měl vztah k přírodě. Chodil jsem s dědečkem do lesa, učil mě znát stromy, obilí, ptáky. Já to hltal. To moje děti už ne. K myslivosti mě pak vlastně přivedl pes a to, že jsem se nastěhoval do domku. Měl jsem anglického setra. Líbila se mi jeho povaha, zjistil jsem, jak ho baví být lovcem. 

Jednotky milionů každý rok

To je jeden koníček. Nejvíc vás ale zaměstnává podnikání, vedete firmu s nápoji Smarty.
Ano, byznys mě baví. Pandemie nás pozastavila, ale jinak firma roste. Nejkrásnější na tom je, že tvoříte značku a to úplně od nuly.

Jak vás napadlo dělat limonády?
Někdy v roce 2012 za mnou přišel obchodník, jestli bych ve východní Evropě neprodával nápoje. Já se nad tím zamyslel a rozhodl se, že si vytvořím vlastní značku. Najal jsem pár lidí. Připravili jsme několik nápojů, to byl rok 2013. Teď máme jedenáct příchutí a vodu. Jak v plastu, tak v plechu. V plechu se prodáváme víc. 

Pomohlo vám jméno?
Nevím. Opravdu nevím. Na začátku to možná mělo svoje výhody. Snad jsem měl někde víc otevřené dveře. Ale jen vaše jméno vám nepomůže. Pak si to stejně musíte vybojovat. 

Kolik vás to stálo?
Jednotky milionů. Každý rok. Investuji do rozvoje značky. Nyní vedu jednání s větším partnerem s cílem dostat naše nápoje na mnohem víc míst. Abychom pokryli celou republiku. Konkurence nealkoholických nápojů je obrovská a spojení s někým, kdo má sílu, teď považuji za nejdůležitější krok. 

Nezrazovalo vás okolí od tohoto projektu? Řada dalších sportovců v byznysu narazila.
Už si to moc nepamatuju. Řídím se tím, že když něco milujete, máte jít svou cestou. A mě to baví. Mám radost, když vidím děti běhat po hřišti a volat: chci Smartyho.

Tomáš Král hovoří s novináři.
Králova éra. Hodně peněz, málo medailí. Skandál s StB nic nezmění

Hokej už jsme trošku řešili, ale zajímá mě ještě jedno téma. Proč je na tom Česko tak špatně?
Snadná otázka, ale těžká odpověď… Nehledal bych chybu v dětech. Jestli by se měl někdo zamyslet, tak lidé, kteří trénují děti. Současná generace hráčů má problémy, to je vidět.

Medaile nevozí národní tým ani junioři. Dá se s tím smířit?
Když není medaile, je to neúspěch. Často říkám, že to není tak hrozné, jak to vypadá. Ale obraz českého hokeje je takový, že jsme na pátém, možná šestém místě na světě. Ostatní země nám utekly.

O lecčems svědčí i to, že extraligu může v takřka padesáti letech hrát Jaromír Jágr.
Ale to je o jeho osobnosti. Výjimeční hráči mohou fungovat i po čtyřicítce.

Vy jste končil v 46 letech. Jaký byl recept na dlouhověkost?
Jednoznačně musíte mít hokej moc rád. Jinak to nemáte zapotřebí. Dvacetiletí hráči jsou myšlenkami a zájmy jinde a vy jste součástí mužstva s nimi. A potom jde samozřejmě o zdraví. Dobře stavěný hráč, který nemá moc zdravotních problémů, vydrží víc. Vezměte si, že Chris Chelios vyhrál v 46 letech Stanley Cup.