„Podle mě by více kluků skončilo, pokud by dostali dobrou nabídku na normální práci,“ popisuje v obsáhlém rozhovoru i nelehké situace v životě profi hokejisty.
V nejbližších měsících očekáváte narození dcery. Šel i proto hokej stranou?
Strašně moc se těšíme. Člověku se změnily priority. Sport šel na druhou kolej. Pokud ho člověk nedělá naplno srdcem, nemá stoprocentní zdraví a nabídky má z daleka nebo někde ze zahraničí, přemýšlí nad tím jinak. Samozřejmě jde také o finanční stránku, ta v první lize není tak zajímavá jako třeba v extralize. Věk nezastavíte.
Takže nad návratem k hokeji momentálně nepřemýšlíte?
Přišlo by to dřív nebo později. Za tři roky nebo za čtyři? Teď jsem našel výbornou práci u kamaráda ve firmě a jsem maximálně spokojený.
Prozradíte, o jakou firmu jde a co přesně děláte?
Je to česká rodinná firma, která se zabývá sériovou i zakázkovou výrobou plechových dílů. Dělám tam víceméně všechno – papíry, učil jsem se i na ohraňovacím lisu. Je v tom hodně matematiky. Jde také o hlavního sponzora naší kapely, v budově společnosti máme i zkušebnu.
Ve volném čase už tedy žádná hokejová příprava neprobíhá?
Co se týče koníčku a vlastně i druhého povolání, teď nejvíce sedím za bicími. Pak jsem samozřejmě doma se snoubenkou, máme pejska, věnuji se jim. Nějakou dobu jsem se na začátku sezony udržoval, trénoval. Když jsem nastoupil do práce, dal jsem si volno. Dva měsíce jsem fakt nic nedělal. Akorát jsem se byl zapotit, zaboxovat si. Člověk dřel celý život. Teď jsem si užíval, že nic nemusím. Nechtělo se mi. Teď zase ale začnu něco dělat.
Nabídky jste ale před sezonou měl, prozradíte, o co šlo?
Ještě před měsícem proběhly nějaké kontakty. Šlo o první ligu. Nabídka, která přišla, ale byla z daleka. Člověk navíc počítá. Nebylo to zajímavé ani finančně. Kdyby mi bylo dvacet let, řekl bych si, že to zkusím a pokud by se sezona povedla, mohl bych ještě třeba nakouknout do extraligy. Ale teď to bylo kontraproduktivní. Priority se změnily a spousta lidí nevidí, jak je hokej v tomto náročný.
Povídejte.
Máte pořád tréninky, v sobotu i v neděli. Zápasy jsou v první lize sobota, středa a někdy pondělí. V extralize v pátek, v neděli a v úterý. Člověk je pořád na zimáku, nemá žádné svátky nebo Vánoce. Teď jsem byl poprvé v životě s klukama na konci v září na vinobraní. Neskutečně jsem si to užil. Začal jsem to brát trošku jinak. Přišla práce, ve které jsem spokojený. Navíc v dnešní době je to se zaměstnáním složité, lidé často berou všechno. Mně přišla nabídka, která se neodmítá. Rozhodl jsem se takto.
Dá se tedy říct, že jste s hokejem skončil?
Člověk nad vším pořád přemýšlí. Hokej pořád sleduji, hlavně Přerov, Zlín a Olomouc. Popravdě, myslel jsem si, že mi to bude chybět. Je to ale naopak. Po tom, čím si člověk prošel, a zjištění, jak to funguje a jak se k vám někdo dokáže otočit zády, se mi do toho kolotoče vracet nechce. Přijde mi, že to v hokeji tak nějak upadá.
Co přesně máte na mysli? Finanční podmínky?
Začalo to s covidem. Od té doby to nabírá na obrátkách. Záleží samozřejmě, kde podepíšete. Původně jsem měl jít na Slovensko do EBEL ligy, kde to ale dva dny před srazem padlo. Tam jsem měl mít třeba smlouvu jen na devět měsíců. V Česku jsem dostal nabídku na dvanáct, ale člověk je OSVČ, do toho platí agenta, pojištění a tyhle věci dělají celkem hodně. Když jdete o ligu níž jako já před minulou sezonou, z nároků taky slevíte.
close
info
Zdroj: Deník / Zbranek Petr
zoom_in
Jakub Herman v dresu HC Olomouc
Vlastně jste mi pořád neodpověděl na zásadní otázku. Vrátíte se ještě vůbec k hokeji?
Člověk to má v hlavě. Je to pořád padesát na padesát. Čím je ale pauza delší, tím se procenta převažují na druhou stranu. Myslím si, že hodně hráčů v první lize to hraje už jen kvůli penězům. Bojí se, že nenajdou zaměstnání. Podle mě by více kluků skončilo, pokud by dostali dobrou nabídku na normální práci, byli by zaměstnanci, chodili pracovat osm hodin denně pětkrát týdně a měli solidní čistý plat. Věřím, že by to brali, pokud by nešlo o velké srdcaře. Hodně kluků má hlavu v oblacích, že vydělají miliony. To už ale platí jen pro pár vyvolených v extralize.
Nemrzí vás přeci jen, že jste se poměrně brzo rozhodl pro návrat do Přerova?
Mohl jsem jít někam jinam, ale dal jsem přednost domovu. Pokud bych to neudělal, šel jinam a vracel se až letos, samozřejmě by mě asi vítali s otevřenou náručí. Ale na kdyby se nehraje. Preferoval jsem Přerov, nevyšlo to a dodnes jsem se s nikým nebavil, nikdo mi neřekl proč už nebyl zájem. To mě celkem mrzí.
Vy sám jste chtěl v Přerově pokračovat, byť třeba za horších podmínek?
Jsem odchovanec, vykládá se tady, jak to staví na odchovancích. Myslím si, že jsem nebral ani tolik peněz. Chtěl jsem být doma, respektoval bych to, že sezonu jsem neměl takovou, jakou si vedení představovalo. Klidně bych šel s penězi dolů. Se mnou se ale nikdo nebavil.
Nějaké malé signály jste ale musel mít, ne?
Slyšel jsem, že jsem byl hodně zraněný. Když se ale podíváte, ve finále jsem odehrál více zápasů než třeba Kuba Svoboda nebo Matouš (Kratochvil, pozn. red.), nějaké kanadské body jsem nasbíral, i když ta sezona za moc nestála. Nešlo to nikomu. Neřeknu, kdybych v Přerově hrál za nějaké velké peníze. Všichni jsme ale hráli za to stejné. Kdyby za mnou někdo přišel a řekl, že budu mít o patnáct tisíc méně, řeknu, že dobře.
Je možné, že o vás neměl zájem trenér Robert Svoboda?
Je to možné. Já bych to i vzal, kdyby mi to někdo alespoň řekl. Když jsem přišel do Zlína, trénoval tam Robert (Svoboda) a vše bylo v pohodě. Přehouplo se to, když vyhodili Antonína Stavjaňu. My chtěli zpátky Roberta. Už to ale nebylo jako předtím. Do toho přišel covid, mně končila smlouva. Byli jsme domluvení na další rok, nic jsem si nehledal. Byl jsem zraněný a do konce sezony jsem nehrál, zbývalo pár zápasů. V těch už navíc o nic nešlo. Když jsem pak přišel za Robertem jednat o smlouvě, bylo mi řečeno, že mysleli, že se ještě po zranění vrátím a nastoupím. Že smlouvu nedostanu. To jsem nepochopil. Měl jsem natažený břišní sval, i doktor Holibka mi řekl, že to nemělo cenu, aby se z toho stalo něco chronického. Kdyby šlo o play-off, člověk by do toho šel. Ale já jsem to potřeboval doléčit. I Larry (tehdejší asistent Martin Hamrlík) mi řekl, ať si to v klidu vyléčím. A pak mi hlavní trenér a v té době i sportovní manažer řekne tohle. Ke mně byl trenér Svoboda vždy super nebo neutrální. Ale byli ve Zlíně hráči, kteří trpěli docela dost. A věřím, že to poznali už i kluci v Přerově.
close
info
Zdroj: pro Deník/Jiří Zaňát
zoom_in
Jakub Herman ve Zlíně vstřelil 22 extraligových branek.
Zubry dál sledujete, co říkáte na jejich výkony a hru?
Začátek sezony měli kluci výborný, dlouho se drželi v popředí tabulky. V sezoně je to nahoru a dolů. Mají výborného gólmana, těžko říct, jak by to bylo, kdyby je nedržel Posty (Michal Postava). Moc gólů se nedává a já samozřejmě ten herní styl znám. Hráli jsme ho už ve Zlíně. Jako hráče vás nebaví nahazovat puky. Robert nikdy neměl moc rád hráče hračičky. S pukem se moc nehraje, bylo to spíš o nahození na buzár a bojování o kotouč. Nebo bek dává dlouhou nahrávku, kterou někdo protečuje a zase o to bojujete. Ale máte nějakou taktiku, kterou trenér chce hrát, věří jí a buď to funguje, nebo ne.
Jste samozřejmě bubeníkem ve skupině Kameron. K vašemu konci, třeba i ve Zlíně, neslýchal jste, že se věnujete muzice více než hokeji?
Člověk má nějaký koníček, samozřejmě, že to někoho mohlo štvát a frustrovat. Já jsem ale nikdy nehrál celovečerní koncerty před zápasem. Vždy, když byla sezona, koncertoval jsem během reprezentačních přestávek. Jinak se prostě nehrálo. Samozřejmě, že jsme zkoušeli, ale to je to samé, jako když jdou kluci mezi tréninky na ryby. Každý má svůj koníček, já ten svůj navíc nějak prezentuji, třeba na Facebooku, pak jste o to víc na očích. Takové řeči bych chápal, kdybych někde flámoval do noci. Mohl by si mě zavolat třeba manažer klubu a říct mi to. Je pravda, že se mě na tohle kdysi ptal agent.
Každopádně se vám v hudební kariéře daří. Viděl jsem, že nedávno v Praze navštívili rádio i televizi. To je na přerovskou kapelu úspěch, ne? O co šlo?
Těší nás to, je to nějaký posun. Vydali jsme novou autorskou píseň i s videoklipem (Srdcová dáma). Prezentovali jsme ji v Praze v rádiu Fajn Rock Music. Budeme tam mít medailonek s rozhovorem, který se bude vysílat po Novém roce. Písnička se bude hrát na osmi rádiích v Česku. Videoklip půjde do TV Óčko. Uvidíme, jak se to chytí.
Bez hokeje můžete také více koncertovat, co vás čeká v nejbližší době za akci?
Čeká nás 25. prosince Rockové Vánoční setkání v Městském domě s legendami na Přerovsku, kapelami Forum a Penzistor. Kameron to ukončí hodinovým koncertem.
Chtěl byste se jednou živit hudbou?
V dnešní době je to strašně těžké. Bylo by to krásné, ale pořád stojím nohama na zemi. Je to samozřejmě krásný přivýdělek, když člověk dělá, co ho baví. Když to půjde jako nyní, budu spokojený. Pokud se to bude posouvat, člověk může být jenom rád.
