Z vysočanské sportovní haly zmizel led, zůstala tam jen uzounká ledová skořápka.

Hokejisté pražské Slavie si v pátek naposledy oblékli dresy a vyjeli mezi mantinely – jen kvůli fotografům, kteří je zvěčnili s mistrovským pohárem.

„Káco, můžeš si sednout nějak normálně, abychom tu nevypadali jako kovbojové?“ pokřikoval na obránce Kadlece kouč Vladimír Růžička. „Jirko, bacha na kyčel, spadneš a je v pr…,“ nabádal zase jednoho z kustodů.

Růžička byl evidentně dobře naladěn.

Už jste se po oslavách stihl vyspat?

Vyspal jsem se výborně, od sedmi do sedmi. Nepamatuju si, že bych někdy tak dlouho spal.

A probudil jste se jako před pěti lety u poháru?

Kdepak, ten zůstal v aréně. První noc po sedmém zápase jsem nespal vůbec. Skončil jsem sice na Slavii, ale pohár tam nebyl. Ráno jsem si pak pěkně koupil všechny novinky.

Jaké to bylo čtení?

Úplně jsem se bažil. Koukal jsem se na ten pohár na fotkách a měl jsem radost. Není to každý den.

Kdy se vám naposledy stalo, že jste nespal?

Teď to bylo poprvé v životě. Vždycky jsem si lehl třeba jen na půl hodiny. Tentokrát mě nenechali.

Tolik výjimečná ta situace byla?

Určitě. Vyhráli jsme doma, před tolika lidmi, to bylo něco úžasného.A poslední čtyři minuty utkání? Něco takového jsem v hokeji ještě nezažil. Kluci si to na střídačce užívali.

Už jste na ně nekřičel?

Ne, vůbec, užíval jsem si to s nimi.

Ani když dostali dva góly?

Druhý padl vteřinu před koncem. Byl jsem hrozně rozklepaný, ale ještě jsme o dva vedli. (smích)

Před pěti lety jste říkal, že ještě rok, a končíte. Už přesluhujete, že?

Jsem před podpisem další smlouvy na dva roky. Mě to strašně baví. Zatím si neumím představit, že bych v červenci nevyjel jako trenér na led. Vůbec nevím, co bych dělal.

Nenapadlo vás někdy skončit? Třeba když vás kluci hodně naštvou…

Já se vyřvu a je to dobrý.

Prý ale jen neřvete?

Kopu a vykopávám boty.

Nezranil jste se někdy?

Myslím, že loni, ale to bylo s juniory. Nakopl jsem plný kýbl s puky. Nevěděl jsem, že tam ty puky jsou. (smích)

Dokážete se naštvat i na sebe?

Jasně, i trenér udělá chybu. Třeba vystřídám pětku a pak dostaneme gól. Letos se mi to stalo asi dvakrát. Hned jsem potom něco nakopl a vynadal jsem si.

Pokutu jste si nedal?

Ne ne. Já jen vyhrožuju pokutami, ale ještě jsem žádnou nedal.

Vychutnal jste si vítězství se synem?

Ne. Nechávám ho být, on je tu za mužstvo. Akorát jsem mu říkal, že jeho jméno je na poháru a moje ne. Tohle nepochopím.

Závidíte mu?

Musím říct, že jo.

Jak dlouho teď nechcete o hokeji slyšet?

Do července. Pak zase dělám hokejovou školu pro děti.

A nepřipravujete už náhodou testy pro hráče na příští sezonu, že ne?

Testy? Jak to víte? Už vám to zase někdo řekl? Seděl jsem nad tím už před měsícem.

Na dovolenou určitě vyrazíte?

Pojedeme se s manželkou podívat do hor do Rakouska, i když na túry moc nejsem. Manželka mi vždycky říká, že se jdeme projít, ale jedeme radši autem. Golfové hole budou taky v autě, a když uvidím nějaké hřišťátko, vylezu.