Nějaký čas věříte, že se to zlomí, ale změna nepřichází. Co pak? V podobné situaci se za velkou louží poslední dobou ocitla celá řada českých hráčů.

Dříve nebo později se rozhodli opustit nemilosrdné zákulisí NHL a zamířili za hokejovým štěstím jinam.

Nejčastěji do Ruska: přijdou si tam na pěkné peníze a dostanou prostor naplno předvést, co umějí. Letos v létě šlo o úplnou povodeň odchodů do KHL.

Víc času, víc gólů

„Hrát pár minut za zápas a stále bojovat o svou pozici není ideální, chtěl jsem hrát víc. To byl hlavní důvod, proč jsem odešel z NHL. Teď hraju průměrně přes devatenáct minut za zápas, oslabení i přesilovky. Mé vytížení je velké,“ pochvaloval si na reprezentačním srazu v Praze útočník Lukáš Sedlák.

Jeho případ je v mnohém typický: českobudějovický rodák odešel do kanadské juniorky v osmnácti letech. Dlouho se pak protloukal v nižších soutěžích a snažil se prosadit do týmu Columbusu. V něm strávil tři sezony v roli muže na černou práci, kterému neustále hrozil osud nehrajícího náhradníka.

Teď je Sedlákovi 26 let. I proto dal v létě sbohem neustálému provizoriu. Kývl na nabídku Čeljabinsku a zamířil do KHL. Ostatně spolu s vrstevníkem Tomášem Hykou, který měl za sebou dva roky pokusů procpat se do sestavy Las Vegas.

Infografika„Šel jsem do Ruska s tím, že budu chtít hrát dobrý hokej a zase si ho užívat, protože v Americe jsem tolik nehrál. Chtěl jsem dokázat, že na to mám,“ svěřil se Sedlák. Začátek sezony mu vyšel náramně, střílel gól za gólem. Pak se to zhoršilo: „Jako tým jsme se vyloženě trápili, i moje produktivita klesla.“

Přesto si ho trenér Miloš Říha vybral do reprezentačního kádru pro Karjala Cup.

Platí to i o dalších hráčích, kteří letos v létě vyměnili zámoří za nevyzpytatelné Rusko: Jakubu Jeřábkovi, Andreji Šustrovi a Dmitriji Jaškinovi. Dorazit měl i Hyka, ale zranil se.

V Moskvě jako doma

Zejména na Jaškinovi je vidět, jak mu přesun do KHL prospěl. V Dynamu Moskva se okamžitě zařadil mezi ofenzivní tahouny, v kanadském bodování soutěže mu patří osmá příčka. Rodák z Omsku je navíc v Rusku doma, nešel do neznáma.

„Asi mi to pomohlo,“ přiznává Jaškin. Jinak ale mluví podobně jako Sedlák: „Dostávám hodně času na ledě a mám důvěru trenéra, což je nejdůležitější. Pak přichází všechno ostatní.“ Dlouhá léta na hraně sestavy v St. Louis jsou minulostí, stejně jako nepovedená epizodka ve Washingtonu.

Zatímco v NHL se z Jaškina snažili udělat specialistu na oslabení a defenzivního dříče, v Dynamu má po boku hračičků Vadima Šipačova a Daniila Tarasova možnost naplno předvést svou kreativitu a útočné schopnosti.

Pro trenéra Říhu a národní tým je jen dobře, když má v Evropě k dispozici tolik elitních borců, kteří ve svých klubech patří k oporám. „Je pozitivní, že hrají v prvních pětkách a dostávají hodně času,“ řekl Říha. Ujmou se Jaškin a spol. role lídrů i v reprezentaci?