Finsko, země tisíce jezer, metalových hudebních skupin, mnohokrát destilovaného nápoje… a hokeje. Obránce Pardubic Vladimír Sičák působil ve Skandinávii sedm let. Dvakrát se na otočku podíval do Švédska, jinak bylo jeho domovem hlavně Suomi, kde si našel i manželku. Během svých toulek po severu nastupoval za Hämeenlinnu, TPS Turku a Karpat Oulu.

Poloviční Fin se z něho ale nestal, i když si na severu zvykal poměrně snadno. „Problém jsem neměl. Finský hokej mi docela sedí, hraje se dost útočně. Přesilovky se hrají tak, že beci střílí od modré,“ rozpovídal se v Mnichově na letišti, odkud Pardubice nabraly směr Helsinky a ještě v noci z neděle na pondělí se přesouvaly autobusem do Tampere, kde je čekal další zápas European Trophy.

Zkoušel jste proniknout do tajů finštiny?
Pár slovíček umím, ale nic zvláštního to není.

Vypadá docela složitě…

Taky že je (usmívá se).

To mi potom vysvětlete, jak si povídáte s manželkou…

Já neumím finsky, ona česky, takže se potkáme někde napůl cesty a bavíme se anglicky.

Když se řekne Fin, skoro každému naběhne obrázek chladného seveřana. Je to pravda, nebo jsou odvázanější?

Na jihu jsou lidé víc otevřenější, pozdraví vás. Na severu jsou víc uzavření a to o těch chladných seveřanech sedí. V Oulu jsem měl souseda, pozdravil jsem ho a na dobrý den mi vůbec neodpověděl. Koukal na mě docela divně (usmívá se).

Slyšel jsem rčení: „Pije jako Dán, ale opít se dovede jako Švéd.“ Dovedete to rozšířit o Finy?

Když mají Fiňáci akci, opijí se za dvě hodiny a celý večer o nich už neslyšíte. Vím, že si kluci dávali panáky vodky, ale pili i pivo a pak si dávali ještě takový mix.

Na severu Evropy jste strávil poměrně dost času. Nezačal jste si už připadat jako Fin?

A víte, že ani ne? Hodně a rád vařím česká jídla. Ta mi tam chyběla hodně.

A jak jste na tom se saunou, přišel jste jí na chuť?

V každém bytě, kde jsem bydlel, jsem ji měl. Mají sauny úplně všude. I v bytě 1+1 musí být. Ale na chuť jsem tomu nepřišel, nikdy jsem tam nechodil. Žena občas zajde, ale já fakt ne. Moc ji nemusím.

Nemyslíte, že pro manželku musí být daleko těžší si zvykat v Česku než pro vás na Finsko? Třeba jenom proto, že tady pomalu nikdo nepromluví anglicky…

(vrtí hlavou) U Českých Budějovic jsme si postavili barák, vybírali a zařizovali jsme ho spolu. Jsme spokojení.

Nepřemýšleli jste, že byste se spíš usadili ve Skandinávii?

Ne. Když jsme se s manželkou poznali, tak jsem jí říkal, že bych chtěl jednou bydlet v Česku. Přikývla mi, neměla s tím problém. Do Finska tak dvakrát do roka létá. Jsme doma v Česku a tak to bude.

Zažil jste polární noc?

Zažil. V Oulu i na jihu. Přes zimu je tam tma, přes léto sluníčko.

Říká se, že polární noc je hodně deprimující. Jak působila na vás?

Prostě to tam je. Ale řeknou vám, abyste brali vitamín D, po kterém jste šťastnější. Dostanete krabičku, jeden si hned lupnete a není problém (usmívá se).

V SM-lize se hraje hodně agresivní hokej založený na kvalitním pohybu. Užíval jste si ďábelské tempo?

Vždycky jsem byl dobrý bruslař. S bráněním jsem nikdy potíže neměl, se střelbou také ne. Spíš jsem měl problémy ve Švédsku.

Povídejte…

Jak jsem si myslel, že patřím mezi dobré bruslaře, tak jsem si říkal, že ta velká hřiště ubruslím. Byl jsem metr od hráče, ale trenér za mnou pořád chodil a opakoval: Buď blíž, buď blíž. S tím jsem měl velké problémy. Nemyslím si, že bych hrál úplně špatně.

Ale takticky svázaná hra vám moc neseděla…

Tak nějak. Hodně se tam hraje jeden na jednoho. Všichni si drží soupeře dost natěsno a nestane se, aby si někdo přebral hráče.

Nepřipadáte si teď po návratu do Česka jako ve zpomaleném filmu?

Je to pár let dozadu, co jsem se potkal se Zdendou Kutlákem, který se vrátil z Ameriky a zrovna podepsal ve Varech. Říkal, jak se mu po prvním zápase divili, že lítá na ledě jako blázen. Ale postupem do toho zapadneš. I kdybyste přišel z NHL. Možná budete trochu lepší rukama, dáte lepší nahrávky. Co se ale týká bruslení, spadnete z toho vysokého levelu tam, kde je liga.

Poslední dobou jsou velkým hitem finští gólmani. Kdo bude podle vás novou kometou, mladý Perhonen, který byl letos na draftu a vybral si ho Edmonton?

To je nějaký mladý brankář? Vůbec nevím, kde chytá. Ve Finsku?

Ano, je mu osmnáct, prý je to velký talent, ale zatím chytal jenom druhou ligu…

Hm, tak v tom jsem ztracený. Když jsem byl ve Vítkovicích, tak za mnou přišel pan Hadamczik a ptal se na nějakého Fina, co hraje v Jindřichově Hradci, že by to měl být bitkař a mohl by u nás někoho chránit. Říkal jsem mu, ať se nezlobí, ale že tyhle kluky neznám. Znám ty, se kterými jsem hrával. Ale kdo hraje v ostatních mančaftech? Takový přehled nemám.

Tak jinak. Finská škola je v posledních letech pojem. Chrlí jednoho talentovaného brankáře za druhým a dost se jich chytne i v NHL. Co s nimi třeba v Oulu dělali tak zvláštního?

Těžko říct. V Oulu jsme naposledy měli dva mladé gólmany, říkali, že by měl být ten rok super. A abych řekl pravdu, dvakrát se jim nedařilo. Takže asi neposloužím (usmívá se).

Po zápasu v Tampere k vám do Pardubic dorazí v nedělí IFK Helsinky. Ne že bych chtěl Tapparu nějak shazovat, ale proti IFK to bude asi ještě větší jízda, že?

Můžeme se spolehnout na to, že když s nimi budeme hrát doma, bude to pro nás o sto procent horší soupeř než Tampere. IFK má každý rok super mančaft. Vloni měli Granlunda, letos jednají s Ruutuem. Lidé můžou čekat hodně dobrý hokej.

Líbí se vám, že místo klasických přípravných zápasů hrajete European Trophy?

Líbí, je to hodně atraktivní. Ale sám vidíte, že cestování je docela dost náročné. Mně osobně sice zase tolik nevadí, ale když není člověk zvyklý, je slušně rozlámaný.

Nebude pak česká liga trochu nuda a stereotyp?

Nebude. Dostáváme zaplaceno za to, že hrajeme českou ligu. V Evropě se snažíme uhrát, co se dá. I když třeba v Innsburcku s Mannheimem se nám to totálně nepovedlo.

Může být v European Trophy budoucnost evropského hokeje?

Určitě, jenom se bojím, aby tam nebylo sto mančaftů a nejezdilo se před sezonou na dvacet přátelských zápasů (usmívá se). Jsem zvědavý, jak to vymyslí dál, prý by se měla soutěž ještě rozrůstat. Navíc se posunulo finále na prosinec, což podle mě zrovna ideální není.

Kvůli tomu, že by vás zase vytrhlo z ligového kolotoče?

Třeba jenom proto, že když je týden volna při reprezentační pauze, je dobré vlétnout do tréninku a chodit na led třeba dvakrát denně. Přestávky se vždycky využívaly k tomu, aby se trénovalo. Navíc když jsme tam minule hráli s Oulu, prohráli jsme hned první zápas a pak to bylo o ničem. Hrálo se jenom o umístění. A je jedno, jestli skončíte sedmí nebo osmí. Nevyhráli jste.