Jaké to bude ve Finsku bez Rusů?
Bude to bez nich lehčí. V každé době patřili mezi špičková mužstva. Ubyde jedno silné sportovní mužstvo. Oni v každé době patřili mezi špičku.

Váš rival Vladislav Treťjak je šéf tamější hokejové federace. Nijak se proti tomu, co se nyní děje, nevymezil. Nezklamalo vás to?
Nevím, jakou má sílu. Kdyby něco řekl, tak jestli na něj nebude atentát. Je těžké něco k tomu říct. Ta situace je tam asi těžká.

Co říkáte dnešnímu hokeji?
Jsem z něj smutný. Když jsem naše naposledy viděl hrát na mistrovství světa, nejásal jsem. Mně tam chyběly nějaké tři, čtyři vůdčí osobnosti, které by to mužstvo táhly a dokázaly ho pozvednout. Tak to bylo dřív, že v něm ty osobnosti byly.

Komunita historiků a fanoušků brankářů je z knihy Maska unešená
V Síni slávy českého hokeje, která sídlí v Galerii Harfa u O2 arény, bylo ve středu odpoledne živo. Křest nové knížky Maska o statečných hokejových gólmanech, kteří (nejen) svůj obličej chránili primitivní ochranou, přilákal velký počet zájemců. Autor unikátní knihy Jiří Stránský ji připravoval 20 let. Téma, které ještě nikdo nezpracoval, nabízí atraktivní příběhy a celou řadu úžasných fotografií. „Mnoho z brankářů promluvilo po desítkách let, nečekal jsem, že jich najdu tolik a že mají mnozí masky dodnes schované,“ překvapilo Stránského. „Komunita historiků a těch, které toto téma přitahuje, je z knihy unešená. Není to titul pro tisícové náklady, ale opravdový fanoušek sportovní historie by po ní měl sáhnout." Masku kromě Stránského pokřtili Jozef Meliško, který strážcům klece v 60. a 70. letech masky na zakázku vyráběl a kterého Stránský po více než 40 letech vypátral, a legendární brankář Jiří Holeček. 

Ve Finsku náš národní tým povede Fin Jalonen. Jaký máte názor na to, že je u nároďáku trenér ze zahraničí?
Podle mě to za zkoušku stojí. Horší výkony, než jsme podali na posledním mistrovství světa, už snad nemůžeme podat.

Jaký máte přehled o našich hráčích?
Jednou měsíčně chodím na Spartu. NHL vůbec nesleduji, nezajímá mě. Ani brankáře. Ty jsem sledoval, když jsme proti zámořským celkům hráli.

Zdroj: Youtube

Vy jste měl nabídky z NHL, je to tak?
Ano. Mělo o mě zájem Chicago. Mohl jsem tam jít, musel bych ale emigrovat. Nemohl bych se vrátit domů, musel bych tady nechat manželku se dvěma malými dětmi. To bych byl blázen! Řekl, že až to půjde legálně, přijdu tam hrát. A nešlo to až do konce mé kariéry.

V těchto dnech je to 50 let od slavného triumfu na mistrovství světa 1972 v Praze. Jaký máte na šampionát vzpomínky?
Tehdy už dlouho trvalo, co jsme naposledy byli zlatí. Naposledy mistrovství vyhráli hoši v roce 1949, kdy chytal Bóža Modrý, můj vzor, kterého jsem chodil sledovat na Štvanici, když ho propustili z vězení. Zkoušel chytat, já se na něj chodil dívat jako žák. Napodoboval jsem jeho zákroky. Tenkrát v sedmdesátém druhém se hrálo doma v Praze. My jsme ty lidi nechtěli zklamat. Pár měsíců před mistrovstvím jsme Sověty porazili u nich doma na Izvestijích, tak jsme věděli, že na ně máme. V Praze jsme byli lepší. Jednou jsme s nimi remizovali, pak jsme je porazili. Při tom druhém zápase jsme vedli před poslední třetinou 3:2. Já si ji rozdělil na desetiminutovky. Říkal jsem si: „teď nepustíš gól do desáté minuty". O půli se měnili ještě brankáři. Řekl jsem si, že když budu na půlce první než Treťjak, tak vyhrajeme. Povedlo se. I vyhrát. A pak na oslavě titulu mistra světa v Průhonicích splnil slib trenér Pitner, který v oblečení skočil do bazénku. Měl zdravotní problémy, skočil do něho pod dohledem lékařů. 

Legendární hokejový brankář Jiří Králík v dubnu slaví sedmdesáté narozeniny.
Sport? Jediná možnost, jak dát Rusům na zadek, říká legendární brankář Králík

Mistrem světa jste byl třikrát. Je pro vás zlato z Prahy nejcennější?
Vždy, když jste mistr světa, je to úspěch. Navíc mě potěšilo, když mě zvolili nejlepším brankářem šampionátu. Z těch deseti účastí jsem byl zvolený pětkrát.