Kliknutím zvětšíteDrží si na obránce až neskutečný průměr bodu na zápas. Na nedělní mimořádně důležité extraligové výhře nad Kladnem 6:2 se podílel dvěma góly a byl zcela po zásluze vyhlášen nejlepším hráčem zápasu.
Mohl byste popsat, jak došlo k vašemu úrazu?
Hned při prvním střídání úvodního zápasu sezony v Třinci mě soupeř dohrál u mantinelu a narazil jsem do něj rukou ve špatném úhlu. Byla v hodně nepřirozené poloze. Vyústilo to bohužel ve dvojnásobnou zlomeninu zápěstí.
Měl jste hned jasno, že půjde o tak vážné zranění?
Nějakých deset minut poté, kdy to hodně bolelo, jsem si uvědomil, že se bude jednat o něco vážnějšího.
Co se dělo přímo na stadionu? Jel jste na vyšetření ještě v průběhu zápasu?
Hned po krátce po úrazu mě sanitka převezla do třinecké nemocnice.
Jednalo se o hodně bolestivou záležitost?
Ano. Bylo to skutečně velmi bolestivé. Chvilku jsem si musel dokonce lehnout s nohama nahoře, protože bolest byla taková, že jsem začínal omdlévat.
Kdy a kde jste byl operován?
Hned pár dní po úrazu mě operoval doktor Kebrle v Mladé Boleslavi.
Neuvažoval jste o tom, že byste operační zákrok podstoupil doma v Kanadě?
O této variantě jsem uvažoval a hovořil jsem o tom i s teď už bývalým trenérem Modrým. Ale vzhledem k tomu, že rodina je tady v Budějovicích a máme malou dceru, tak by to bylo velmi složité zrealizovat.
Byl jste spokojený s léčbou v České republice?
Ano. Ve srovnání s Kanadou byla minimálně na stejné úrovni.
Jak probíhala rehabilitace a kdy jste se postupně mohl začít zapojovat alespoň do nějakého tréninku?
Je to dlouhodobá záležitost a rehabilitace stále probíhá. Podle vyjádření lékařů se zraněná ruka bude léčit ještě minimálně dalších šest měsíců. Delší čas nebude v úplně stoprocentním stavu.
Čekal jste, že bude vynucená pauza trvat nakonec až takhle dlouho?
Lékaři mi řekli hned na začátku, že pauza bude trvat zhruba tři měsíce. Léčení podobného typu zranění trvá obvykle dvanáct až šestnáct týdnů.
Kde jste trávil po dobu zranění zápasy svých spoluhráčů?
Přenosy z venkovních zápasů jsem sledoval v televizi, při domácích zápasech jsem byl vždycky na stadionu. Díval jsem se z novinářské tribuny a snažil jsem se být klukům alespoň nablízku, když už jsem nemohl zasáhnout do hry.
Bylo psychicky náročné pouze sledovat své kamarády, když jste jim nemohl pomoci na ledě?
Mrzelo mě to a bylo to velmi těžké. Po minulé úspěšné sezoně, která nám přinesla spoustu radosti, jsem očekával, že by to i v tomto ročníku mohlo být podobné. A hlavně každý chce hrát, a ne se jenom dívat.
Měl jste tak alespoň více času na manželku a malou dcerku Miller?
Nebylo to jednoduché období, protože kvůli zranění jsem byl dlouho mimo hru a psychicky jsem to nenesl nejlépe. Ale právě manželka mi hodně pomohla a radost nám dělá dcerka, které bude brzy jeden rok. Bylo fajn, že jsem mohl být s nimi. To pro mě bylo moc důležité.
Naskočil jste do hry úplně zdráv, nebo jste svůj návrat o něco uspíšil?
Trenéři i fyzioterapeuti mě nabádali, abych začal bruslit co nejdříve a dostával se tak do kondice, protože pauza byla skutečně hodně dlouhá.
Cítil jste při návratu do zápasů po tak dlouhé době velkou nerozehranost?
Dlouhá pauza byla samozřejmě znát, ale na druhou stranu to nebylo tak hrozné. Spíše mi vadilo, že zápěstí ještě nebylo úplně stoprocentní.
Potěšilo vás, že jste okamžitě naskočil rovnou do první přesilovkové formace?
Určitě to bylo důležité pro mé sebevědomí, které stoupalo každou přesilovkou i odehraným zápasem. Získáváte tak větší jistotu na puku i při střelbě.
Držíte si na obránce až nevídaný bodový průměr bodu na zápas. To by vypadalo, jako by vám pauza skoro prospěla.
Opravdu to tak vypadá (úsměv). Ale že sbírám body, to je také zásluha mých spoluhráčů na přesilovce. Třeba Tomáš Čachotský nebo Martin Hanzl ji hrají opravdu výborně. Dokážou velmi dobře clonit brankáři a z toho vznikají gólové situace.
V uplynulé sezoně jste skončili třetí, letos bojujete o záchranu. V čem je podle vás největší rozdíl mezi oběma ročníky?
Loni jsme hráli o něco ofenzivněji a padalo nám tam více gólů. Zejména v přesilovkách. Na tom musíme ve zbytku sezony nejvíce zapracovat a zlepšit.
Jak se podle vás může vyvíjet závěr letošní sezony?
Bude to šest týdnů tvrdé práce. Situace v tabulce je kolem nás velmi vyrovnaná a napjatá. Bude záležet na každém utkání, které nás čeká.
Je reálné se alespoň přiblížit loňskému úspěchu?
Důležité je probojovat se do play off. Tam už se může stát opravdu cokoliv. Hrajete třikrát nebo čtyřikrát se stejným soupeřem a je to vlastně úplně jiná soutěž než dlouhodobá část. Loni šla Mladá Boleslav do vyřazovacích bojů až z jedenáctého místa a postoupila do semifinále.
Už jste přemýšlel, co bude v sezoně další?
Ještě ne, protože mně sezona pořádně začala vlastně teprve před Vánoci.
Uvažujete o tom, že byste pokračoval v Motoru?
Teď nás čeká nějakých šest týdnů tvrdé práce, na kterou se chci soustředit. Co bude dál, bude záležet také hodně na tom, jak letošní sezona dopadne. To bude mít velký vliv na rozhodování o té další.
Umíte si představit, že byste zakotvil v České republice na delší dobu? Nebo dokonce natrvalo?
V České republice se mi líbí a určitě si to dovedu představit. Mám rád váš hokej a až na zranění jsou to zatím krásné dva roky, které tady trávím. Po hokejové stránce je hrozně příjemné nastupovat před hodně zaplněným hledištěm, jako tomu v Budějovicích vždycky bývá.
Už jste se naučil něco z českého jazyka?
Pouze jednotlivá slova, ale celé věty ne (úsměv).
Stále ještě živíte svůj sen o případném návratu do NHL?
Popravdě řečeno už o tom moc nepřemýšlím. Užívám si hokej v Evropě, který se mi líbí. Také si uvědomuji, že mi bude brzy třicet let a soustředím se na výkony v klubu, ve kterém zrovna působím.
17
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
