Motor je jeho první štací v roli hlavního kouče a vede si nadmíru zdatně. S českobudějovickou hokejovou lodí se prokormidloval až k postupu do semifinále extraligového play off. V něm jeho tým čeká pražská Sparta.

V Budějovicích už jste skoro rok. Zalitoval jste někdy, že jste kývl na nabídku generálního manažera Motoru Stanislava Bednaříka a ze svého domova v zámoří se přesunul na jih Čech?
V žádném případě.

Plní zatím probíhající sezona vaše sportovní i lidské představy?
Sezona pořád ještě běží a uvidíme, co přinese play off. Jak už jsem říkal dříve, klobouk dolů přede všemi, kteří posunuli náš klub až sem. V extralize jsme si vybudovali nějaký respekt a identitu.

Jiná kultura

V Americe jste nechal manželku i tři děti a najednou jste na druhé straně zeměkoule sám. Jak se člověk s takovou zásadní změnou vyrovnává? Že přijdete domů a nikdo tam na vás nečeká?
Tohle je hodně těžké. Byl jsem na to trochu připravený, ale nečekal jsem až tolik, co všechno to obnáší. Není to jednoduché.

Jak často jste prostřednictvím různých technologií v kontaktu s manželkou a dětmi?
Každý den. S manželkou mluvím několikrát denně. S dětmi to není až tak často, ale snažím se s nimi komunikovat také, co nejvíc mohu.

Je životní styl v Česku hodně odlišný od toho v Americe?
Je. Ale vyrůstal jsem tady a vím, co to obnáší. Jaká je tady kultura. Trošku jiné to samozřejmě je. Na druhou stranu je hezké vrátit se do míst, kde jsem začínal kariéru. Je to příjemné.

Opory hokejistů Motoru Michal Vondrka (vpravo) a Lukáš Pech.
VIDEO. Nejdůležitější je pořád věřit, tvrdí jeden z lídrů Motoru Michal Vondrka

V mládí jste v Budějovicích měl spoustu kamarádů a spoluhráčů. Nacházíte je po těch dlouhých letech, nebo už žijí svým životem?
Sem tam na někoho narazím, ale oni už si dělají své věci a já se také snažím věnovat své práci, která mě naplňuje. Byl jsem připravený se v ní zlepšovat a každý den na tom pracuji. Je to přesně to, co jsem čekal. Je příjemné pracovat s mladými i zkušenějšími hráči. Baví mě budovat tým a snažit se ho posouvat tím správným směrem.

Na farmě týmu NHL Los Angeles Kings Ontario Reign jste působil jako asistent, v Motoru jste hlavním trenérem. Z tohoto pohledu to považujete za kariérní posun?
Určitě. Je to o úplně jiné zodpovědnosti. Člověk musí být zcela jinak připravený. Zodpovídám za plno věcí, u kterých jsem jako asistent jenom vypomáhal.

Jako hráč jste absolvoval více než sedm set zápasů v NHL. Když se zpětně ohlédnete, jste spokojený se svou hráčskou kariérou? Nebo je tam i něco, co vám chybí?
Teď už je těžké o tom polemizovat. Něco jsem odehrál, něco jsem třeba mohl odehrát lépe. Jsem rád za to, že jsem mohl projít řadou soutěží a poznal jsem spoustu spoluhráčů. S řadou z nich jsem v kontaktu dodnes. Bylo to příjemné. Teď jsem se dal na dráhu trenéra a je to zase trochu něco jiného. Ale také si to užívám.

Za národní tým jste si zahrál pouze na mistrovství světa ve Finsku. Nechybělo vám trochu víc akcí v dresu národního týmu vzhledem k tomu, jak dlouho jste působil v nejlepší soutěži světa NHL?
To nebudu komentovat. Prostě to tak bylo. Jednou jsem si to zkusil a víckrát jsem se do národního mužstva nedostal. To je součást hokeje, který je týmový sport. Tým poskládají trenéři tak, jak chtějí oni. Tak to je.

Nelíčená radost týmových lídrů Motoru Jiřího Novotného (vlevo) a Lukáše Pecha.
VIDEO. Fotogalerie z oslav postupu českobudějovických hokejistů do semifinále

Na vašem jediném světovém šampionátu jste prohráli v boji o bronz se Slovenskem. Mrzí vás ještě dnes, že jste tenkrát nebrali medaili?
Určitě. Vždycky jsem chtěl vyhrávat každý zápas a udělat úspěch. To je také součást učení se a posouvání dál. Také jsem si z toho hodně vzal.

Máte v kariéře jeden nějaký moment, který považujete za její vrchol?
Pro mě bylo nejdůležitější, že jsem dostal šanci hrát na té nejvyšší úrovni, což je NHL. Hokej jsem miloval a miluji ho dodnes. Když jsem přišel na led, tak jsem byl jako dítě v cukrárně. Je krásné, že jsem dostal šanci něco vyhrát. Něco se povedlo, něco ne. Vyhrát může pouze jeden tým. Poučil jsem se z toho jako hráč a teď se jako trenér snažím přenést tyto své zkušenosti na své svěřence, abychom něco dokázali jako tým.

Jeden konkrétní moment nevypíchnete?
Asi ne. Každý první zápas v nové soutěži je speciální. Potom se kariéra tak nějak valí. Něco vyhrajete, něco ne. Nevyhrál jsem nic velkého, jako je třeba olympiáda nebo Stanley Cup. Zvítězili jsme v Calder Cupu, což je sice ceněná trofej, ale proti NHL je to pořád ta nižší soutěž pro kluky, kteří se připravují na vstup do té elitní společnosti.

Jak trenér se chce posouvat

Když jste končil aktivní dráhu, tak jste měl hned jasno, že chcete být trenérem?
Vždycky mě bavilo někoho učit a trénování k tomu má hodně blízko. Vedete své hráče, aby se posouvali dál a zlepšovali se. Trénovaní je nejblíž k hraní, takže jsem takhle u hokeje zůstal.

S trénováním jste v Americe začínal u mládeže?
Ano. Nějak se to tak seběhlo. Oslovili mě, jestli bych nepomohl u dětí, tak jsem kývl. Potom jsem dostal šanci být asistent u univerzitního týmu. To bylo velice zajímavé prostředí. Přes mládežnické kategorie jsem dostal příležitost až v dospělém hokeji v AHL. Tam jsem byl jako asistent a teď jsem v Motoru poprvé v dospělé kategorii v roli hlavního trenéra. Jako trenér se chci zase posunout dál.

Odchodem do Evropy jste ale malinko zmizel z očí směrem k NHL. Nemáte ten pocit?
To určitě.

Valná hromada před brankou českobudějovického Dominika Hrachoviny. Čtvrtfinále play off mezi Motorem a Pardubicemi nabízí spoustu dramatických momentů.
Paráda. Motor to zvládl, přetlačil Pardubice i počtvrté a je v semifinále!

Ví se za mořem alespoň trochu o české extralize?
Ví. Ale je fakt, že zvuk českého hokeje, jaký míval dřív, se trochu vytrácí. Chybí nám výsledky na mezinárodní scéně. Jak v mládežnických kategoriích, tak i v té dospělé. Trošku vyklízíme pozice, ale to je realita. Mám možnost s tím něco udělat. Budovat náš klub a renomé českého hokeje. Jsem rád, že toho mohu být součástí.

Sledoval jste pořád české hráče, nebo jste se jim začal věnovat až poté, kdy vás Motor oslovil?
Dříve jsem českou extraligu sledoval spíše jako fanda, ne jako trenér. Když přišel první kontakt s Motorem, tak jsem říkal, že ještě nemám odrostlé děti a bylo by to komplikovanější. Jakmile se vědělo, že skončí v Budějovicích jako trenér Venca Prospal, tak jsme se o tom začali více bavit a začal jsem to sledovat intenzivněji. Poohlížel jsem se po hráčích, kteří by nám pomohli budovat náš klub.

Jaké to bylo, když jste se postavil poprvé v extralize na střídačku před téměř vyprodanou Budvar arénu?
Bylo to super. Byl jsem připravený z AHL, kde jsem byl tři roky. Věděl jsem, jak chci vést klub a jak s ním pracovat. Hodně mi pomohli v začátcích moji asistenti. Především Patrik Martinec, který má strašně moc zkušeností.

Cesta busem ovlivní výkon hráče

Po sportovní stránce jste spokojen s dosavadním průběhem sezony?
Sezona pořád běží a stále ještě není u konce. Máme světlejší momenty, ale také jsme něco mohli odehrát lépe. To je všude. Když se na to podívám celkově, tak jsme zhruba ve vodách, kde si za celou sezonu zasloužíme být. Teď je třeba se posouvat stále dál, aby bylo těžké proti nám hrát.

Překvapila vás úroveň extraligy, nebo jste ji takhle nějak očekával?
Něco jsem znal, protože jsem extraligu přece jen ještě před deseti lety hrál. Trošku se to změnilo. To je fakt. Prohlížel jsem si záznamy zápasů, abych byl připravený. A jak už jsem říkal, můj asistent Patrik Martinec mi hodně pomohl.

Pardubičtí hokejisté vykřesali naději na postup do semifinále.
Chceme to ukončit doma, abychom si mohli zařvat s našimi fanoušky, doufá Abdul

V jakém stavu jste našel stadiony, na kterých jste hrál naposledy před deseti lety?
Věděl jsem, že když přijedu do Prahy do O2 Arény, tak je to svátek. Tam je to opravdu krásné. Hrát v ní je za odměnu. Pak jsou i jiné stadiony, kde to takové není. Obecně se ale prostředí na stadionech zlepšuje. Vyrostly nové v Liberci, Karlových Varech nebo Třinci. Tam je to také moc pěkné. Kultura hokeje se zlepšuje.

Bylo pro vás těžké zvyknout si na náročné cestování autobusem?
V Americe jsme také jezdili autobusem, ale nebyly to takové dálky. Navíc se tady cestuje v den zápasu. Tohle je pro mě něco nového a pro hráče je to jistý zásah do jejich výkonu. S tím se ale musíme umět vyrovnat.

Kádr se vám na sezonu podařilo poskládat velice silný. Panuje spokojenost s klíčovým postem brankáře?
Určitě. Dlouho jsme měli jenom jedničku Dominika Hrachovinu a Honza Strmeň trpělivě čekal na svou šanci. Když ji pak dostal, tak byl připravený a mužstvu pomohl. Odchytal parádní zápasy. Teď je play off a oba gólmani dělají svou práci výborně.

Podobně se dá říct, že se daří i hráčům v poli?
To bych nechal jiným expertům, aby hodnotili naši hru. Mám na to svůj názor. Snažím se naše hráče každý den zlepšovat. Je to o detailech. Pokud je děláme dobře, tak je mnohem těžší proti nám hrát.

Čtvrté čtvrtfinále vyhráli Pardubičtí.
Na čtvrtý pokus Motor Pardubice neudolal, další mečbol bude mít v pondělí

V semifinále vás čeká Sparta. Bude to těžší oříšek než ve čtvrtfinále Pardubice?
Čeká nás opět klub s velkou historií, velkými ambicemi a velkým rozpočtem. Bude to pro nás pořádný test, na který se moc těšíme. Tuhle šanci jsme si vybojovali a jsem strašně rád za celý náš klub, že máme příležitost bojovat v semifinále proti takto kvalitnímu soupeři. Věřím, že si to naši fanoušci užijí. Pro mě je to svátek, hrát semifinále a bojovat o účast ve finále.

Kvalita sparťanského kádru ale budí respekt.
Sparta má v kádru rozdílové hokejisty, o tom je zbytečné se bavit. Jsou kreativní a silní. Na každém postu jsou tam velice kvalitní hráči. To ale neznamená, že se soupeře nějak zalekneme. Dáme tomu, co je třeba, abychom reprezentovali náš klub.