Rodák ze Vsetína, vrstevník Davida Pastrňáka, bude od příštího ročníku oblékat dres Čerepovce. „Nebylo to jednoduché, ale když člověk něco chce, může to dokázat,“ hlásí pro Deník hráč, jenž na poraněné oko vidí jen z dvaceti procent.

Kariéra útočníka s exotickým jménem se málem zastavila v únoru roku 2015. Hrál za Znojmo, místo sledované ligy EBEL šel vypomoci juniorce… Z normálního utkání se stal horor: soupeř trefil Abdula do oka. Tak špatně, že špička hokejky zasáhla nejcitlivější místo. Od lékařů pak slyšel: „Hokej už nedělejte.“ 

Spousta lidí by asi poslechla (a na sport zanevřela). On ne. Po týdnu v nemocnici se chystal na návrat. Jak vidno povedl se. S handicapem se prý dá žít. „Už ho beru jako svou součást, ne jako překážku. Nějak to ani nevnímám. I v běžném životě je to v pohodě,“ tvrdí.

Hvězda na Slovensku

Abdul se na led vrátil v rodném Vsetíně. Pak šel na Slovensko. Prvoligový Prešov by asi normální hráči odmítli, ale on byl rád. Následoval přesun mezi elitu nejprve do Popradu, pak do Slovanu Bratislava. Všude zářil, všude děsil soupeře. Jeho bilance z uplynulé sezony hovoří za vše: 62 bodů (23 gólů a 39 přihrávek) jej katapultovalo do čela kanadského bodování. Proto se mu ozval Čerepovec. „Vážím si toho. Není běžné, aby se člověk dostal ze Slovenska do Ruska,“ líčí Abdul.

Angažmá mezi hvězdami KHL je pro něj výzva. V jeho případě to rozhodně nezní jen jako fráze. Nad nabídkou neváhal, spíš si zjišťoval informace. „Volal jsem si i s Ondrou Němcem, který tam hrál tři roky. Ten mi na Čerepovec dal dobré reference na klub a ani město není tak hrozné, jak se o tom mluví. Věřím, že to bude všechno v pohodě,“ reaguje Abdul.

Ano, do menšího města asi pět set kilometrů severně od Moskvy nepojedete na výlet za památkami. Dominantou je obrovská ocelárna Severstal a pár paneláků. S nadsázkou větší Třinec. „Ondra říkal, že je to v uvozovkách díra, ale pro nás hokejisty je tam vše, co potřebujeme.“

Češtinu možná občas procvičí s Lotyšem Robertsem Bukartsem, jenž posledních pět sezon strávil v tuzemské extralize.

Abdul rozhodně nepojede do Ruska jako nazdárek. „Budu se tam chtít nějak uvést, budu se snažit se tam udržet. Co bude dál, to se uvidí. Určitě nemyslím hned na NHL,“ zůstává Abdul nohama na zemi.

Na ruských kolbištích se bude potkávat i se starým známým z dětství, Dmitrijem Jaškinem z Dynama Moskva. „My se známe úplně odmala, takže i s ním jsem měl několik telefonátů. I od něj mám různé informace, co se týče lidí, není to pro mě úplná neznámá. Bude to sranda, vždycky jsme nastupovali jen tak nějak spolu. A to ještě ne v hokeji, ale spíš v hokejbale. Když nastoupíme proti sobě, bude to zajímavé,“ usmívá se Abdul, jenž se v těchto dnech připravuje na Valašsku.

„Prakticky každý den trénuju, je to náročnější období, které si až tolik člověk ne-užívá. Na víkend jezdím do Bratislavy, kde se v Pezinku otevřelo nové sportovní centrum Elix, takže chodím trénovat i tam,“ dodal Abdul.

Už žádné otázky

Abdul je zajímavý i v tom, že na svém příběhu nikdy nestavěl kariéru. Otázky týkající se oka ho čím dál víc unavují. „Když si moje jméno hodíte do vyhledávače, vyskočí na vás milion článků. Lidé se na to ptají, jenže je to pořád dokola,“ dodává dříč. 

Pokud by jej náhodou trenéři pozvali do reprezentace, rád by, aby to nebylo kvůli příběhu o jeho handicapu. „Četl jsem pár článků o hráčích, kteří si stěžovali, že měli takové a makové zranění. Ale podívejte se na mě. Jde to i bez výmluv,“ uzavírá Jindřich Abdul.