Příběh první: Steve Montador, dlouholetý kanadský hokejista NHL, přijíždí v roce 2011 na Vánoce navštívit svého bratra Chrise. Důrazný obránce byl známý otevřenou a optimistickou povahou, tentokrát byla ale rodina v šoku. „Nebyl to můj brácha. V jeho těle byla úplně jiná osobnost. Zlomilo mi to srdce,“ popsal Chris následky četných otřesů mozku. V únoru 2015 pak Steva Montadora našli mrtvého. Věk? 35 let. Čtyři dny poté hokejistova partnerka porodila syna.

Příběh druhý: Bývalý anglický fotbalista Jeff Astle v roce 2002 náhle zemřel v domě své dcery. Bylo mu 59 let a už nějakou dobu trpěl příznaky demence. Pitva zjistila, že příčinou smrti byla opakovaná zranění hlavy, jež vedla k chronické traumatické encefalopatii (CTE), tzv. „boxerské demenci“. Astleho dcera Dawn se od té doby snažila anglickou fotbalovou asociaci (FA) přimět k přiznání, že smrt jejího otce měl na svědomí právě fotbal.

Částečně se dočkala až nyní. FA oznámila, že od ledna se začne pracovat na studii, která má prozkoumat souvislost vrcholového fotbalu a poškození mozku. „Pořád jsem naštvaná. Od smrti mého otce uplynulo šestnáct let, které jsme ztratili. Mezitím umírali další hráči,“ citovala BBC Dawn Astleovou.

ŽALOBY SPORTOVCŮ

Co mají uvedené příběhy společného? Oba stály na začátku iniciativ, které se pokoušejí upozorňovat na neustále se zvyšující riziko CTE u špičkových sportovců. Strašák demence se šíří mnoha profesionálními sporty. U některých disciplín se o tom ví dlouho, třeba v boxu či americkém fotbalu. Jiné jako hokej a fotbal se dosud zdráhaly postavit se k problému čelem.

Montadorova smrt byla šokem, který rozhýbal nezvyklou akci. Celkem 105 bývalých hokejistů NHL se přidalo k hromadné žalobě na ligu za to, že je prý nedostatečně informovala o rizikách, která na ledě podstupují. Vzor si vzali z amerického fotbalu, kde v podobné žalobě hráči uspěli. Zámořská liga NFL souhlasila, že bývalým fotbalistům s poruchami mozku a jejich rodinám vyplatí celkem miliardu dolarů.

Rozdíl je v tom, že NFL (byť pod tlakem) zveřejnila související lékařskou dokumentaci a statistiky. To NHL zatím odmítá s tím, že souvislost mezi hokejovými úrazy a demencí prý není dostatečně vědecky prokázaná. A navíc: „Hráči by si měli umět dát dohromady dvě a dvě, co se týče rizik na ledě,“ vzkázala liga loni.

Fakta jsou ale spíš proti funkcionářům. „Je nulová pravděpodobnost, že by si NHL nebyla už dlouho vědoma, že pravděpodobnost vzniku demence je u hráčů vyšší než u jiných lidí,“ řekl pro TSN Mark Wahlstrom, jehož firma radí sportovcům ohledně pojištění.

NEVINNÉ HLAVIČKY?

U hokeje přesná data zatím neznáme, jaká jsou ale u amerického fotbalu? Podle dokumentů, které vyšly najevo u zmíněného soudu hráči vs. NFL, má až třetina hráčů po skončení kariéry vážné zdravotní problémy související se zraněními mozku. U fotbalistů mladších 50 let je pravděpodobnost výskytu Alzheimerovy nemoci nebo jiné formy demence 0,8 procenta, zatímco u běžné populace to je méně než 0,1. V pozdějším věku je to ještě horší.

Dobře, americký fotbal je jeden z nejtvrdších sportů vůbec. Co ale mnohem „měkčí“ evropský fotbal? Zmíněný případ anglického útočníka Astleho svědčí o tom, že riziko vzniku demence je mnohem vyšší, než se předpokládalo. Astle hrával v 60. a 70. letech a platil za vyhlášeného hlavičkáře. Právě hra hlavou se mu ale podle vědců stala osudnou a vedla k poraněním mozku. Tehdejší kožené míče byly totiž mnohem těžší než dnešní, obzvlášť pokud nasákly vodou. Moderní balony jsou sice lehčí, ale zase létají výrazně vyšší rychlostí.

OSUD GLADIÁTORŮ

„V uplynulé dekádě rostly obavy z toho, jak se kontaktní sporty projevují na vzniku demence. Přesná data ale zatím scházejí,“ uvedl Willie Stewart, uznávaný neuropatolog z univerzity v Glasgow. Právě on před třemi lety znovu zkoumal Astleho mozek a diagnostikoval na něm CTE. Nyní dostal od FA na starost vypracování výše zmíněné studie. Sršatý Skot se nevěnuje jen fotbalu před časem vzbudil rozruch tvrzením, že ragby je dnes „kvůli počtu zranění v každém zápase prakticky nehratelné“.

Profesionální sportovci jsou gladiátoři dnešní doby. Na jedné straně sklízejí slávu, obdiv, peníze. Na odvrácené straně je ale osamění, bolesti a často i předčasná smrt. Montadorův tragický případ je pouze jedním z mnoha. Kolik podobných bude ještě následovat?