Šumperský hokej tak přichází o jednu ze svých hlavních ikon, která oblékala dres Draků posledních šest sezon, během nichž stihl zkušený forvard hned třikrát s celkem Salithu postoupit do 1. ligy.

Kromě zmíněných dvou titulů ze světových šampionátů má za sebou hokejista pocházející z Blanska na svém kontě nespočet zápasů v české extralize a 1. lize, kde oblékal dresy Brna, Zlína či Třince.

Vyzkoušel si rovněž zahraniční angažmá ve Finsku za tým Tappara Tampere, působil v německém Essenu a také na Slovensku, kde nastupoval v barvách Slovanu Bratislava.

Přesně před rokem jste se také rozhodoval, zda dál pokračovat s hokejem a nakonec opět prodloužil o rok smlouvu v Šumperku. Co vás letos vedlo k tomu, že už dál hrát nebudete?
Velkou roli hrála hlavně rodina. Bylo samozřejmě složité nebýt řadu měsíců doma a neustále cestovat mezi Šumperkem a Blanskem, kde bydlím. I když musím přiznat, že i tento rok jsem byl připraven jet do Šumperku podepsat smlouvu, ale mezitím se ozvali z Komety Libor Zábranský a Pavel Zubíček s nabídkou trénovat v Brně starší dorost. Chtěl jsem si je vyslechnout a nakonec jsme se domluvili. Tímto padla možnost, že bych pokračoval s hraním v Šumperku.

Takže z těchto dvou variant nakonec asi zvítězila nová životní výzva, navíc se budete po dlouhých letech opět věnovat hokeji na domácí scéně.
Asi tak. Člověk bude především každý den doma. Navíc už mně je čtyřicet. Ten rok v Šumperku bych asi ještě odehrál, ale po sezoně bych zase musel řešit, co dál. A když přišla možnost trénovat v Kometě, rozhodl jsem se tuto zajímavou šanci využít.

Vaše rozhodnutí ukončit aktivní činnost je tedy definitivní, nebo se hodláte hokeji nadále věnovat alespoň na amatérské bázi v některé z nižších soutěží?
Tím, že jsem kývl na nabídku Komety, tak jsem se definitivně rozhodl, že už nikde jinde hrát nebudu, chci se věnovat pouze trénování.

Jak se těšíte na svou novou roli a práci s mladými hokejisty?
Moc se na to těším, je to najednou úplně něco jiného. Když člověk hraje hokej, soustředí se hlavně sám na sebe a svůj výkon a jako trenér najednou máte na starosti pětadvacet kluků. Mužstvo vedu společně s Karlem Beranem (bývalý obránce Brna, Zlína či Blanska – pozn. aut.), od kterého zatím získávám zkušenosti a učím se. Máme za sebou již týden přípravy na suchu a musím říct, že mě to hodně baví, snad to tak bude pokračovat i nadále (úsměv).

Jak vás vlastně vnímají vaši mladí svěřenci? Vědí vůbec, kdo je Roman Meluzín? Patříte ke starší zlaté generaci českého hokeje z konce devadesátých let. Vaše dva tituly současní dorostenci již nezažili.
Ani nevím, jestli mě znají jako hráče. Každopádně jsem se mužstvu představil, ale nechlubím se tím, kde jsem všude hrál, třeba si to později kluci najdou někde na internetu (úsměv).

Vzhledem k vašim hokejovým úspěchům oplýváte až neuvěřitelnou skromností, přesto mohou fanoušci očekávat nějaké exhibiční utkání coby rozlučku s vaší kariérou profesionálního hokejisty?
(smích) Tak rozlučkový zápas asi chystat nebudu, ale něco malého možná vymyslím.

Hráčskou kariéru jste ukončil v Šumperku. Na jaký moment ze svého angažmá mezi Draky budete nejvíce vzpomínat?
Každý ročník nám přinesl něco jiného, nejraději se samozřejmě bude vzpomínat na ty postupy do první ligy. Hodně mi však zůstane v paměti především právě ta poslední sezona, kdy jsme se na třetí pokus zachránili a navíc jsme do poslední chvíle bojovali o účast v play off. Budu se sem rád vracet a určitě se občas přijedu podívat do Šumperku na hokej.