V 17 letech odešel z Plzně za oceán a letos v dubnu vstřelil svůj premiérový gól v NHL. To Šustr pokořil brankáře Dallasu Kari Lehtonena a stal se šestým nejvyšším hokejistou, který v nejprestižnější lize světa skóroval.

Do NHL se vyšvihl přes mrazivou Aljašku, Youngstown Phantoms a univerzitní tým v Nebrasce. Postupem času se třiadvacetiletý borec stal žhavým zbožím na trhu, aby nakonec zakotvil v Tampě Bay.

Svůj hokejový um prokázal nejprve na farmě Tampy v týmu Syracuse Crunch, se kterými si zahrál finále Calder Cupu.

Další sezonu už ale v prvním celku floridského klubu odehrál 45 zápasů a teď tu prodloužil smlouvu. „Věřil jsem, že se s Tampou dohodneme," říká vytáhlý zadák.

Jak jste spokojený s uplynulou sezonou? V dresu Tampy Bay jste sehrál slušnou porci zápasů.
Byla to povedená sezona. Prosadil jsem se do týmu z hlavního kempu, čímž jsem si splnil sen. V NHL jsem strávil většinu sezony a odehrál jsem i těžké zápasy v play-off. Myslím, že první rok v profesionálním hokeji mi vyšel a jako hráč jsem se posunul zase výš.

Týmu se povedla základní část. Druhé místo v divizi je úspěch, souhlasíte?
Určitě. Zámořská média nám před sezonou vůbec nevěřila. Jen škoda play-off, které se nevydařilo podle představ. Montreal byl nad naše síly.

Když jste vstřelil premiérový gól v NHL, schoval jste si puk?
Samozřejmě. Byl to skvělý zážitek a něco, co si budu dobře pamatovat. Kotouč jsem dostal zarámovaný od klubu, a teď už jenom najít vhodné místo, kam ho pověsit (úsměv).

Nová smlouva napovídá, že s vámi byli v Tampě spokojeni…
Jelikož jsem byl nechráněný volný hráč, tak na mě vlastnil klub práva. A z rozhovorů s trenéry a s generálním manažerem Stevem Yzermanem (bývalý vynikající hokejista a výrazná osobnost kanadského hokeje, pozn. autora) po sezoně vyplývalo, že bych měl dál zůstat. Zbývalo jen doladit délku a výši kontraktu. Pro mě byla prioritou jednocestná smlouva a tu jsem získal.

Říká se, že začátky jsou vždycky těžké. Platí to i o vašem prvním angažmá v juniorském týmu Kenai River Brown Bears?
Nebylo to jednoduché. Za moře jsem šel v sedmnácti a ani jsem nevěděl, co očekávat. V Česku jsem ale zůstat nechtěl. Budoucnost z pohledu hokejového růstu jsem v Plzni neviděl. Jenže Amerika a zvlášť Aljaška je jiná kultura, mentalita a vládnou tu poměrně velké mrazy. Jazyk jsem naštěstí zvládl, navíc jsem měl štěstí na skvělou rodinu, se kterou jsem stále v kontaktu.

Jaké byly vaše další hokejové kroky?
Poměrně rychle jsem se dokázal přizpůsobit tamnímu hernímu stylu. Následující rok jsem se už přihlásil do výběrového kempu v United States Hockey League a probojoval jsem se do univerzitního týmu Youngstown Phantoms. Během sezony jsem obdržel nabídky stipendia ze tří univerzit a zvolil University of Nebraska-Omaha.

Skloubit hokej se studiem ale nejspíš není jednoduché…
Škola samozřejmě zabrala dost času. Rozvrh zápasů a tréninků se ale podřizuje studiu, takže je možné se věnovat oběma činnostem naplno. Navíc pokud má člověk špatný prospěch, tak hrozí suspendování od NCAA (Národní vysokoškolská atletická asociace), to si potom na učení čas uděláte. Rád na tyto roky vzpomínám, byla to pro mě zatím nejlepší léta kariéry.

V sezoně 2012/2013 jste už debutoval v nejslavnější lize světa NHL. Jak jste se stal hráčem Tampy?
Jelikož jsem nikdy nebyl draftovaný, tak o mně jako o volného hráče byl docela zájem. Nakonec se jednání zúžila na několik celků (zámořská média spekulovala o nabídkách Tampy Bay, Philadelphie, Pittsburghu, Vancouveru, Detroitu, Los Angeles a Ottawy), které jsem navštívil, abych si udělal lepší představu o klubech. Po zvážení všech pro a proti jsem zvolil Tampu Bay.

Kde se nyní připravujete na další sezonu? A stihl jste se vůbec zastavit v rodné Plzni?
Doma jsem strávil jen asi měsíc po sezoně a teď už jsem zase v zámoří. Trénuji v Montrealu a poté se vydám na kemp do Tampy. Do Čech se ale vracím rád. Vždycky se těším na rodinu a přátele. Poslední tři roky jsem ale strávil většinu léta na univerzitě v Omaze studiem a trénováním, takže jsem zvyklý připravovat se za mořem.

MARTIN ŠIŠKA