„S trenérem jsme se domluvili už před turnajem, že poslední zápas vynechám. Kvůli předchozímu zranění," tvrdí rychlý útočník, který za devět dní oslaví třiadvacáté narozeniny.

Vás ani nemuselo mrzet, že jste nebyl u závěrečné porážky 0:4 od Švédska. Nebo to bylo trochu jinak?

Nemrzí… Já ani nevím. (smích) Každý hokejista určitě raději hraje.

Atmosféra se musela od Karjala Cupu diametrálně lišit. Cítil jste obrat o 180 stupňů?

Nálada rozhodně nebyla optimální. Žádný div, když se prohrají všechny tři zápasy. Výsledkově to dopadlo špatně, ale herně to snad tak zlé nebylo.

V úvodním duelu jste se proti Finům postavil po bok ostřílených borců z NHL – kapitána reprezentace Tomáše Plekance a veterána Petra Nedvěda. Jak jste si to užíval?

Byl jsem moc spokojený. Vytvářeli jsme si tlak i šance. Mohli bychom si to někdy v budoucnu zase zopakovat. (úsměv)

Dají se nějak srovnat dvě poslední reprezentační vystoupení z hlediska výkonu českého celku?

Proti Finům to bylo dobré, proti Rusům už horší. Každopádně byl ten turnaj úplně jiný než ten minulý.

Náročnější?

Jasně, a to hlavně na taktiku. Hlavně závěr zápasu, kdy už nás soupeř jasně přehrával. Vždyť proti nám stála úplná světová extratřída.

Možná jste si zápasem proti Rusům splnil sen, když za ně nastoupily prakticky všechny hvězdy. Jak jste si duel užil, přestože jste jej prohráli jasně 0:6?

Samozřejmě je nádherné zahrát si proti takovým hokejistům. Jsem rád, že se mi to povedlo. A nejlepší hráč? Pro mě jednoznačně Pavel Dacjuk, což v zápase potvrzoval.

Moskva sice patří mezi nejdražší metropole světa, stihl jste se ale aspoň poohlédnout po nějakém vánočním dárku?

Bohužel ještě žádné nemám. Zrovna na tom pracuju. (smích)