Jak byste zhodnotil nedávno skončený světový šampionát?
Na to, jaký jsme měli tým a jací proti nám hráli soupeři, si myslím, že to bylo dobrý. Neříkám, že to bylo super, ale nebylo to ani hrozný. Hráli jsme to, na co jsme měli a vydali ze sebe úplně všechno.

Kritika od trenéra
Rozhovor s Michalem Teplým vznikl korespondenční formou ještě před středečním vystoupením šéftrenéra Českého hokeje Filipa Pešána. Ten hráče hodně kritizoval za jeho přístup. Deník hokejistu ihned kontaktoval se žádostí o reakci, odpověď dosud nedorazila.

A kdybyste měl hodnotit své vystoupení?
Já měl úlohu jasnou, ale nesplnil jsem ji. Bohužel. Snažil jsem se týmu pomoct v jiných věcech, když ne ve střílení gólů.

Takže mistrovství se za úspěšné nedá považovat?
Každý, kdo rozumí hokeji tak ví, že úspěšné nebylo… Vydržíme hrát se silným soupeřem půlku zápasu. Jediný světlý moment byl, když jsme porazili Rusko 2:0. Myslím si, že se na ten hokej nedalo koukat, ale vyhráli jsme. V zápase s Kanadou vím, že tam dal každý sto procent. Bohužel to nestačilo a skončili jsme už ve čtvrtfinále.

Zápas s Ruskem byl nejlepším zápasem na turnaji?
Nejlepší zápasy byly dva. Jak jsem říkal proti Rusku a Kanadě. Se Švédskem a USA jsme se sesypali jak domeček z karet po dvou inkasovaných gólech.

Před čtvrtfinále vás domácí hodně podceňovali, ale po něm už byly reakce přeci jen trochu odlišné. Jak jste to vnímali?
Já tohle ani nevím, moc mě to nezajímá. Na druhou stranu po výkonech, co předvádíme už delší dobu, tak z nás asi moc respekt nepůjde. Ve čtvrtfinále jsme jenom ukázali, že když každý chce a každý dělá to, co má, tak i největší hokejové velmoci můžeme minimálně konkurovat. Moc mě mrzí, že už ve světě nemáme takové jméno, jaké jsme mívali.

Pomineme-li sportovní stránku, jaký byl šampionát v Kanadě z vašeho pohledu?
Bylo to náročné psychicky. Kvůli té nemoci jsme museli být každý den testovaní. Každý den nám měřili teplotu, museli jsme mít všude roušky, nesměli jsme se scházet, každý byl sám na pokoji. Po příletu jsme byli čtyři dny zavření jenom na pokoji, nesměli jsme vylézt ven. Jídlo nám nosili před dveře. Všichni jsme se už těšili na trénink, protože jsme byli v nějaké společnosti a mohli jsme si s někým popovídat. Doufejme, že další šampionáty proběhnou líp.

Asi se to nedalo srovnávat s loňským domácím mistrovstvím, že?
Samozřejmě, že ne. Byl jiný. Minulý rok jsme hráli před vyprodanou halou v Ostravě, mohli jsme si dělat, co jsme chtěli. Byli jsme doma. Tady jsme hráli před třiceti kamerami a před žádnými diváky.

Za oceánem jste zůstal, bojujete o smlouvu v NHL. Co vás všechno čeká?
Z Kanady jsem přeletěl do Chicaga. Zde začal přípravný kemp, je nás tady kolem padesáti.

Jak vypadá váš program na kempu?
Ráno mě odveze auto na zimák. Tam se nasnídám, jdu do posilovny, potom na led. Zde většinou hrajeme mezi sebou. Na konci vždycky bruslíme, abychom byli v nejlepší kondici. Máme oběd a po něm mě auto odveze zpět. Pak máme volno, ale apelují na nás, abychom nechodili mezi lidi. Takže jsme na hotelu většinou.

Takže další hotelová nuda?
V podstatě ano. Ale ubytování mám hezké, je to něco jako byt. Mám tady obývací pokoj, kuchyň, ložnici a koupelnu. Takže je to celkem fajn.

Jaké jsou vaše další plány?
Teď plánuji jen ze dne na den. Dvanáctého končí kemp, když se do týmu dostanu, tak letíme do Tampy. Když to neudělám, nevím, co bude. Farma má začít pátého února… V tuhle chvíli nejsem schopen říct, jaké jsou moje plány.