Jenže časy se mění. A šikovného útočníka, který v dresu Phoenixu prožil životní sezonu, čeká nyní úloha lídra. „Beru ji. Nemáme moc individualit, v Kanadě musíme hrát týmově,“ říká šestadvacetiletý hokejista.

Jaký je pro vás návrat do reprezentace po třech letech?

Vzpomínám na Vídeň, díky výluce to byl speciální rok. Samé hvězdy, bylo dobré být s tím týmem. Ale pak přišly zdravotní problémy a já poslední šampionáty hrát nemohl.

Teď můžete, a hned se na vás hledí jako na jednoho z tahounů mužstva. Jste připravený na tlak?

(kýve hlavou) Je mi jasné, že se teď musíme bavit o něčem jiném. Ovšem na jednom hráči to stát nebude, je potřeba předvádět kolektivní výkon.

Máte za sebou skvělý ročník v NHL. Kdy jste začal tušit, že se může takhle povést?

Víte, v létě jsem přestoupil z Chicaga a pořád slýchal, jaký že jsem udělal krok zpátky. Jenže já věděl, že ve Phoenixu budují mladý tým a já mám šanci dostat hodně prostoru. Taky to mé očekávání splnilo.

Splnilo, nebo ještě předčilo? Sám kouč Gretzky si vás nemohl vynachválit…

To vy spíš jen nafukujete, on o mně určitě takhle nemluví.

Ale mluví…

Pak je to hezké slyšet. Doufal jsem, že si můžu zahrát hodně. A když hodně hrajete, potom se také dělají snadněji body.

V závěru sezony vám však střelecký prach trochu zvlhl…

…a já byl z toho chvílemi na prášky. Hrál jsem pořád stejně, jenže už neměl takové štěstí. Ale třeba to tak mělo být. Kdybych dal čtyřicet gólů za sezonu, asi by to nebyl reálný obraz.

Phoenix konečně sahal po play off. Bylo pak v klubu velké zklamání?

Oni jsou spokojeni i s tímhle výsledkem. S námi nikdo nepočítal, každý nás odepisoval už po úvodním dnu v přípravném kempu. Tým je ale mladý a zkušenosti v boji o play off chyběly.

O Waynu Gretzkém se povídá, že je neúspěšný kouč. On to ovšem ve Phoenixu nemá asi jednoduché, že?

Já myslím, že až teď se ukáže jeho rukopis. Dříve měl v týmu starší hráče, s těmi už pracovat nemohl. Teď mu dává svou tvář.

I proto byste chtěl v klubu zůstat?

Je to priorita. Jednáme už od listopadu, do června je čas.