Dvacetiletý drzoun Dominik Simon, profesionální zloděj puků Petr Koukal a chladnokrevný střelec Martin Zaťovič. „Jsme s nimi spokojení. Bruslí, dovedou si vyhovět, vypracovat si šance a dávat i góly," chválí české gumídky asistent trenéra Ondřej Weissmann.

Chvíli je zkuste pozorovat a hlava vám půjde kolem. Pořád jsou v pohybu, nezastaví se. „Před mistrovstvím to vypadalo, že budeme hrát spolu, takže jsme se trochu bavili, jak chceme hrát, a každý se snažíme dodržovat svoji úlohu v lajně. Zaty je produktivní a výborný do zakončení, Síma zase šikovný na puku, já se snažím bránit a dělat jim prostor," popisuje rozložení povinností Koukal.

Sám je na ledě otravnější než roj rafinovaných lesních vos. Myslíte si, že jste ho setřásli. Chyba. Rozkmitá svoje krátké svalnaté nohy a bodne. Nadzvedne hokejku a s pukem peláší pryč. „Petr je hrozně pracovitý, takový všudybýlek. Umí vyšťourat hodně puků a připravit šance pro ostatní kluky, dozadu hraje opravdu skvěle," vypočítává Weissmann.

Koukalův úkol? Škodit a bořit

V klubu přitom Koukal většinou platí i za produktivní kometu. Dřív táhl ofenzivu Pardubic, v minulé sezoně zase Jokerit Helsinky.

Ví, že v národním týmu má jinou pozici: „Každý má nějakou. Vím, že když padne oslabení, s největší pravděpodobností jdu na led. Když přijde přesilovka, počítám, že hrát asi zrovna nebudu. Takhle to má být. Aby mužstvo uspělo, každý svoji roli musí respektovat," říká. Jeho úkol zní: škodit a bořit! Chápe ho.

Pomáhá mu k tomu povaha věčného pohodáře, na svět se dívá stylem „hlavně se z ničeho nezbláznit". Egoista? To ani neumí. „Že bych začal hrát vestoje a jen rozdával puky? No tak to asi ne, já hraju jinak," usměje se. „Ani jsem nepočítal, že tady budu hrát první přesilovku. Vláďa Růžička si mě bere na jiné věci. Věděl jsem, že tady budu hlavně bránit a makat," je smířený s pozicí univerzálního vojáka. „Snad jim to tak bude klapat i dál," přeje si český asistent Weissmann.

Zaťovič se za hvězdu nepovažuje

A Koukalovo čekání na první gól na šampionátu? „Už jsem to odpískal, šetřím si ho na čtvrtfinále," roztáhl pusu od ucha k uchu před zápasem s Německem, a hned se trefil. Vždycky to může být ale lepší. Třeba já měl s Rakouskem hodně šancí, a nic mi do branky nespadlo, zaplať pánbůh, že to tam padá Zatymu," vyzdvihuje Koukal spoluhráče Zaťoviče.

„Já tedy žádná hvězda nejsem. Důležitý je výsledek týmu a pak hlavně, jak dopadneme ve čtvrtfinále. To je ještě daleko," povídá Zaťovič.

Koukal se hecuje na dálku s bývalým klubovým spoluhráčem Stevem Mosesem. Rád by se s Američanem potkal na hřišti, ale má to háček: „Psali jsme si. Má něco s kolenem, říkal, že jestli všechno dobře půjde a budou hrát dlouho, může ještě naskočit," líčí Koukal. „Napsal jsem mu, že na něj čekám ve finále," rozchechtá se český útočník.