Zdá se, že role exekutora mu sedí. Rozhodující nájezd proměnil v Českých Budějovicích a také včera, na domácím ledě. Útočník Tomáš Netík zařídil ve 14. kole hokejové extraligy Spartě vítězství nad Vítkovicemi 4:3 po samostatných nájezdech. „Specialista na nájezdy? To opravdu nejsem,“ usmíval se po zápase. „Do téhle pozice bych to nestavěl.“

Proč ne?

Viděli jste ten gól? Puk mi cestou dvakrát utekl. Byla to zoufalost.

Ale možná proto, že se vám teď tolik daří, spadne vám tam všechno, ne?

Nechci o tom moc mluvit. Znám i druhou stranu, kdy se zdá, že je všechno dobře, a dáváte buď tyčky nebo ty góly nedáváte vůbec.

Dal jste dnes i první gól zápasu. Trefil jste se v poslední vteřině čtvrté minuty, přitom jste byl v tu chvíli poprvé na ledě. Čím to, že jste naskočil tak pozdě?

Prostě to takhle vyšlo, bylo to moje první oficiální střídání. Měli jsme jít poprvé na led.

Každopádně to pro vás byl hodně dobrý začátek, že?

Určitě, když vám to tam padne hned v úvodu, hraje se líp.

Vedli jste 2:0, byli jste zpočátku lepší. Ale nakonec jste zase přišli o bod.

Nás tohle trošku sráží. Je to samozřejmě chyba z naší strany. Co na to mám říct? Necháme si dát laciný góly.

Možná i trochu smolné. Stejně jako v Budějovicích se puk odrazil od rozhodčího…

Shoda okolností. Je to blbý, ale nemůžete říkat, že je to smůla. Je to ve hře a takové momenty se stávají.

A mohou vás právě takové okamžiky srážet?

Samozřejmě, že můžou, ale my bychom se neměli do takových situací ani dostávat.

Poosmé ze 14 zápasů jste remizovali po základní hrací době. Není to už příliš?

Je to samozřejmě hodně a v tom tříbodovém systému vám tak utíkají body. Musíme pracovat na tom, abychom vyhrávali za tři body.

Vykoledoval jste si dnes i osobní 10minutový trest za řečnění. Mrzelo vás to?

Mrzelo a hodně. Myslel jsem si, že to faul nebyl, nic jsem rozhodčímu neřekl. Je pravda, že jsem trochu rozhodil rukama. V takovém zápase chci být co nejvíce na ledě a ne naproti.

Hodně jste pak na trestné lavici postával a utkání prožíval, že?

Patnáct minut jsem tam byl úplně bezprizorní. Někdo by tam seděl, já tam stojím, no. (smích)