Nejdřív si myslel, že po probuzení sen ještě pokračuje. Když mu na internátě v Karlových Varech zazvonil telefon, nevěřil vlastním uším. Nabídka ze Švédska? Ve čtrnácti letech? To musí být zřejmě omyl. Kdepak, žádný omyl. Svými výkony na ledě oslnil nejen spoluhráče, ale i zahraniční skauty. O jeho služby vehementně žádalo Örebro, domov tradičního, úspěšného klubu.

„Nebylo to těžké rozhodování, taková nabídka se zkrátka neodmítá. Cítil jsem, že mi přesun do Švédska dá hodně z hokejového i osobního hlediska,“ prozradil.

Nemýlil se. Avšak začátky nebyly vůbec jednoduché. Poprvé v neznámém prostředí, navíc na všechno sám. „Trošku jsem ze začátku bojoval, neuměl jsem ani slovo švédsky, musel jsem si vařit a podobně. Ale když se za tím zpětně ohlédnu, nic bych neměnil,“ usmívá se.

Naučil se švédsky

Dnes už však nemá se švédštinou jediný problém. „První rok jsem mluvil jen anglicky, ale postupem času, když v tom jste každý den, se to prostě naučíte,“ říká devatenáctiletý útočník.

Jeho příjmení? Pro Švédy jeden velký jazykolam. „Dodnes se tu potkávám s případy, kdy nedokážou správně vyslovit moje jméno,“ směje se Pištěk.

Jenže než si stihnou soupeři na ledě přečíst jeho náročné jméno, český útočník udeří. V juniorském týmu Örebra patří mezi velké klenoty, v loňském ročníku nastřádal v třiačtyřiceti zápasech 39 bodů. V letošní sezoně katapultoval svá čísla na ještě vyšší úroveň, na jedenáct gólů a devatenáct asistencí mu stačilo jen a pouze devatenáct duelů.

Ovšem poté mu jeho oblíbenou soutěž zastavila řádící pandemie a byl proto vyslán na misi do třetiligového Kopingu. „Byla to skvělá zkušenost, konečně jsem okusil také seniorský hokej a mohl i v této těžké době naplno hrát,“ přiznává český snajpr.

Jako jeden z mála tuzemských mladíků disponoval v sezoně velkým herním vytížením, ale ani to mu nepomohlo při závěrečné nominaci Karla Mlejnka na světový šampionát do dvaceti let v kanadském Edmontonu. „Trošku mě to překvapilo. Myslím si, že jsem tam zanechal dobrý dojem. Bylo mi řečeno, že se rozhodli na moje místo v sestavě dosadit někoho jiného,“ posteskl si obdivovatel ruského bohatýra Alexe Ovečkina.

Přitom Theodor Pištěk prošel všemi mládežnickými výběry a v té době patřil mezi nejlepší juniory ve Švédsku. Co za tím stálo, zůstává nadále jen ve hvězdách.

S rodinou se viděl jen na Vánoce

Ale zpět do Skandinávie. Na čas strávený bez svých nejbližších si již zvykl. „Od léta jsme se s rodinou viděli pouze jednou, když jsem zůstával po kempu na Vánoce doma, jinak ne,“ říká Pištěk.

Když však nemohl vídat rodinu, měl alespoň štěstí na starší české spoluhráče. Klubem prošli například brankář Dominik Furch nebo obránce Petr Zámorský. „Jakmile byla nějaká společná volná chvíle, tak jsme někam vyrazili,“ vzpomíná.

Jaká se dá u českého útočníka očekávat budoucnost? V Örebru mu po sezoně končí smlouva a mladý šikula stojí před dalším velkým rozhodnutím. „Nějaké nabídky na stole jsou, zatím však nejsem rozhodnutý. Upřímně mě velmi láká zámoří,“ přiznal s úsměvem na rtech.

Také jeho starší kolegové Pastrňák s Vránou podlehli po angažmá ve Švédsku jedinečnosti Spojených států. A dnes jsou z nich světové značky. Pokud se i Pištěk vydá tímto směrem, tak se může stát dalším českým úspěšným produktem skandinávské školy hokeje.