Čtyřiadvacetiletý útočník se během šesti let vypracoval v tahouna San Jose. Komplexní hokejista patří mezi nejvytěžovanější útočníky Žraloků a měl by atakovat svá sezonní maxima (22 gólů a 46 bodů). V půlce ročníku už má na svém kontě 14 branek a celkově se do statistik zapsal dvaatřicetkrát.

V exkluzivním rozhovoru pro Deník promluvil nejen o zdařilých výkonech, ale také sváteční pohodě či krajanech v týmu.

Rozhovor pro silvestrovské vydání nelze začít jinak, než otázkou na tento den. Společně s týmem ho strávíte na ledě. Vadí vám to hodně?
Silvestra si tradičně moc neužíváme, většinou 31. prosince hrajeme. Poslední roky jsme byli i většinou venku, takže k nějakým oslavám nového roku jsme se nedostali. Ani to tedy nějak neřešíme, když máme na programu zápasy.

Nastane nějaká menší oslava alespoň po utkání?
Zrovna budeme na cestě do Colorada, takže si maximálně dáme jedno nebo dvě piva v letadle. Pak máme jen den pauzu a zase hrajeme. Na Silvestra tedy není moc času. Měli jsme větší volno na Vánoce. To je pro nás čas, kdy si můžeme odpočinout. Silvestr je v tomto směru těžší.

Vánoční svátky jste si stihl užít dostatečně?
Rozhodně. Každý tým v lize má povinné tři dny volna. Nejsou ani žádné tréninky. Máme tak čas na klídek a pohodičku.

Slavíte po česku, nebo se vám zalíbily i nějaké americké tradice?
Štědrý den máme klasicky 24. prosince, dáme si večeři, pak dárky. Oni mají Santa Clause, takže hlavní den je pro ně 25., my se držíme české tradice.

I co se týče jídla?
Ano. Přítelkyně dělala bramborový salát, měli jsme i řízek. Já bych si dal kapra, toho jsem měl vždycky rád, ale tady ho úplně neseženete. (směje se)

Najdete si čas i na tradiční české pohádky?
Bez nich bych se na Vánoce neobešel. Mám jich pár, které musím vždy vidět. Patří tam Tři oříšky pro Popelku, Byl jednou jeden král, Šíleně smutná princezna a pak S čerty nejsou žerty, ta je jedna z mých nejoblíbenějších.

V Kalifornii se teploty pohybují kolem patnácti stupňů. Jak se vám zamlouvají takové Vánoce?
Je to určitě zvláštní. Ne že by tedy v Česku byl sníh… (směje se) Ale zrovna v naší čtvrti máme ulice krásně nazdobené. Každá má něco specifického. Naše se jmenuje Candy Cane, to jsou taková ta jejich barevná lízátka… Každý má jedno ohromné před domem, které jsou navíc krásně osvícené. Lidi se na to chodí dívat, je to tu hodně vánoční.

Chybí vám sníh? Za rok si ho asi moc neužijete…
Teď letíme do Kanady, tak tam asi nějaký uvidíme… Kdybych měl čas a mohl jet na hory, zalyžovat si a postavit sněhuláka, tak by to bylo super. Čas na to být někde venku ale není, takže spíš jsem rád, že můžu jít na zimák a hřeje mě sluníčko, než abych mrznul. Až pak někdy skončím, tak si ho určitě užiju víc, ale teď během roku není prostor.

Pojďme k hokeji. V San Jose se vám konečně rozrostla česká parta, v týmu působí Lukáš Radil a Radim Šimek…
Jsem hrozně rád, že po pár letech tady mám nějaké krajany. Je příjemné pokecat česky. Naše mentalita a vtípky jsou trochu jiné.

Utužujete partu i mimo led?
Jednou jsme si sedli na večeři, ale jinak není moc prostoru. Program je dost náročný, hodně jsme toho nacestovali, takže když jsme doma, člověk je rád za trochu klidu. Navíc všichni máme partnerky, trávíme čas spíše s nimi, aby si nás taky trochu užily.

Stíháte se sejít i s krajany, proti kterým hrajete?
Když máme zápas venku, tak koukám, jestli tam jsou Češi, a pokud se známe trochu lépe, tak jim napíšu… Na Silvestra jedeme do Calgary, takže se potkám s Davidem Rittichem.

Jaké pocity zatím panují ze současné sezony?
Nemůžu si vůbec stěžovat. Bodově se mi daří, padá to tam. Zároveň mám velký ice-time, za což jsem rád. Trenér mi věří a dává mi prostor, hraju ve všech situacích. Co se týče týmu, náš start do ročníku nebyl úplně ideální, ale už jsme na tom bodově dobře, takže jsme celkem spokojení. Teď přijdou zápasy, které budou rozhodovat.

Přijde vám, že je tým silnější než v minulých letech?
Těžko říct. Obranu máme možná lepší, ale nevím, jestli i útok. V dřívějších letech byl asi o trochu silnější, jenže stejně to nakonec nedopadlo. Občas je lepší, když je to tak akorát, pak se tým lépe vyhecuje. Zatím je to však těžké srovnávat, teprve se uvidí.

Jak jste se sžil s rolí jednoho z lídrů mužstva?
Když je potřeba, snažím se i něco říct v kabině. Jsem tu šestý rok, takže už v tomto směru nejsem nezkušený. Navíc mám prostor, hraju hodně. Takže nejde jen o to něco říct, ale snažím se i na ledě nakopnout tým dobrým střídáním, nabudit kluky. Myslím, že letos se to zatím celkem dařilo.

Byla součástí této role také psychická podpora Radima Šimka, který dlouho čekal na šanci na tribuně?
Samozřejmě, nebylo to pro něj vůbec jednoduché. Vidíte, že je obrana nabitá, a nevíte, co se stane. Šíma to ale vzal a makal. Trenéři na něm viděli, že nebyl negativní, přestože se nedostal do zápasu.

A teď je za snahu příjemně odměněný…
Dostal šanci a chytil ji za pačesy. Ukázal, že NHL hrát může. Trenéři jsou spokojení. Hraje tvrdě a zodpovědně. Zvedl se díky němu i další obránce Brent Burns, který je více v plusu a má nějaké body navíc.

Na vaši adresu jde hodně pochval od expertů i soupeřů. Těší to nebo už jste si zvykl toto nevnímat?
Kdo by si stěžoval, když vás někdo chválí… Je to vždycky příjemné, ale nechci se tím uspokojit a nějak extra na to myslet. Naopak se snažím pokračovat v dobré práci.