„Neslavil jsem, myslím, že by se to ani nehodilo. Soustředil jsem se dál na zápas. Oslavy přijdou později,“ pronesl Olesz.

Sám přiznal, že jít do hostující kabiny pro něj nebylo tak výjimečné, jak by se mohlo zdát. „Byl jsem tady asi tři týdny zpátky, když jsme chodili na led, takže normální věc,“ řekl.

Duel jako takový však úplně obyčejný pro něj nebyl. „Připravoval jsem se na to jako na každý zápas, ale vzadu v hlavě jsem měl, že to běžný zápas není. Bylo to výjimečné. Měl jsem tady rodinu, hodně přátel. O to pro mě bylo důležitější vyhrát. V kabině je nás více z Ostravy, ale teď hrajeme za Olomouc a jeli jsme sem vyhrát jako Olomouc,“ uvedl Olesz.

Ani nezaregistroval transparent krátce před úvodním buly, kde byl vyobrazen s přeškrtnutým kapitánským céčkem, které tři roky ve Vítkovicích nosil. „Zrovna jsem asi dělal věci, které obyčejně provádím před zápasem, takže jsem si toho nevšiml,“ přiznal. „Ale z reakce fanoušků jsem obavy neměl. Lidi hokeji rozumí, fandí, takže nebyl důvod. Bylo to vše v pohodě,“ dodal Rostislav Olesz.

A co ho dovedlo ke gólu? „Jen intuice v prostoru okolo brány. Prostředí člověk nevnímá, když hraje. Soustředí se na výkon a snaží se dát gól,“ popsal s tím, že ho čeká pořádný příspěvek do týmové kasy. „Pěkně se mi to sečetlo. První gól, zápisné a ještě jsem něco vypsal,“ pokračoval s úsměvem Olesz.

„Jeli jsme sem vyhrát, to se povedlo. S respektem, za dva body. Ve druhé třetině jsme měli hodně krušné chvilky. Několikrát se nám nepovedlo vyhodit puk ze třetiny a soupeř měl velké šance. Klukům z Vítkovic to dobře jezdilo, s tím jsme měli ve druhé třetině problémy. Pro nás to bylo dobře, že se Vítkovicím nedařily přesilovky, protože jich měly o hodně víc. Skvěle jsme to ubránili ve třech, pak jsme sami v přesilovce rozhodli, což nám zajistilo vítězství a druhý bod,“ byl rád na závěr Rostislav Olesz.