Třinecký útočník sledoval u mantinelu bojující spoluhráče a předvídal, že by zpoza branky mohla přijít přihrávka. Přišla! Expedoval ji Daniel Voženílek, na což Hudáček reagoval rychlou střelou, která v čase 56:43 propadla přes gólmana Machovského za tyčku. Skóre 2:1 a celá Werk Aréna v transu. „Jak jsem se tam ocitl? Normálně, na bruslích,“ smál se hrdina Ocelářů po zápase.
Jak se to tedy seběhlo?
Snažil jsem se číst hru, jak se to tam nahodilo, a věděli jsme, co máme dělat. Chtěl jsem být co nejblíže u branky, a pak co nejrychleji zakončit.
play_fill
Ve 47. minutě hosté vyrovnali, ale zdálo se, že v té chvíli jste zabrali ještě více.
Nic jiného nám nezbývalo. Museli jsme to vzít do svých rukou a hrát aktivně. Věřili jsme si, že na to máme, uděláme to a nakonec to i vyšlo.
Třinec je první tým, který získal titul cestou až z předkola. O čem to vypovídá?
Asi, že jsme dobří!
Přitom po základní části se vám nevěřilo.
Někdy to je výhoda. Máte v hlavě, že vám nikdo nevěří a podceňuje a pak si jdete krůček po krůčku, zápas po zápase a podařilo se.
Porážky nás motivovaly
Co bylo nejdůležitější?
Hrát týmově, a aby nás brankáři podrželi.
I tak to však byla hodně těžká cesta, viďte?
Myslím, že ano. Porazili jsme Litvínov, pak favorizovanou Spartu a nejlepší tým Pardubice. Ale my jsme si stále věřili. Věděli jsme, že jsme všechny ty týmy v sezoně porazili. Víme, jak je máme porazit. Dali jsme si to do hlav, odložili jsme ega, a porazili jsme je.
Udělaly s vámi něco ty poslední dvě porážky?
Myslím, že nás to den co den motivovalo více a více, abychom vyždímali ze sebe maximum. A když se to podaří, tak nás nemůže nikdo porazit.
V Třinci jste první sezonu. Splnilo se to, proč jste přišel?
Určitě ano. Já jsem si splnil, který jsem si před sezonou dal. Jsem maximálně spokojený.
Jaké budou oslavy?
Oslavím je hezky, uvidíme se zítra…
