Dominik Uher.

„Hodně jsem zvažoval, zda v zámoří ještě zůstat. Byla tu totiž možnost vrátit se do Evropy. Nakonec jsem si řekl, že o NHL ještě zabojuji a smlouvu jsem o rok prodloužil," svěřil se Uher, který s hokejem začal už ve svých třech letech.

„K hokeji mě přivedli mí rodiče. Já si to sice nepamatuji, ale byl to táta, který mě v mých třech letech přihlásil do frýdecko-místecké přípravky. Tím to vlastně všechno začalo," usmál se ostravský rodák na začátku rozhovoru pro Deník.

Věnoval jste se tehdy pouze hokeji, nebo jste zkoušel i jiné sporty?
Zkoušel jsem i fotbal, ale ten mi moc nešel, takže jsem zůstal jen u toho hokeje. Ale když jsem byl starší, tak mě rodiče ještě tlačili zkusit si cyklistiku nebo turistiku. Já to už ale bral pouze jako doplněk k hokeji, ke zlepšení mé fyzičky.

Na sklonku uplynulého roku jste poprvé nakoukl i do hlavního týmu Pittsburghu. Co vám zápasy s Tampou a New Jersey vlastně daly?
Bylo to něco naprosto úžasného. Vlastně jsem si splnil to, proč jsem do zámoří odešel. Někomu se to povede dříve, někomu zase později. Já byl po těch zápasech nesmírně šťastný, že jsem si NHL zahrál. Jinak zážitek fakt velký, hlavně v Tampě, kde jsme hráli před vyprodanou arénou. Na utkání mě přijeli tehdy povzbudit i rodiče. No a zápas s Jersey? Kdo by si nechtěl zahrát proti Jardovi Jágrovi. Užíval jsem si každého střídání, i když jich moc nebylo (smích).

DOMINIK UHERNarozen: 31. prosince 1992 v Ostravě

Váha/výška: 87 kg/182 cm

Hůl: vlevo

Post: útočník

Draftován: v roce 2011 Pittsburgem

Kariéra: HC Frýdek-Místek, HC Třinec, Spokane Chiefs (WHL), Wilkes-Barre
Penguins (AHL), Pittsburgh Penguins (NHL)

V Tampě jste se vlastně na ledě potkal se svým kamarádem Ondřejem Palátem…
Přesně tak. Byl jsem dokonce i u jednoho gólu, který nám oni dali. Bylo to fajn se takhle potkat. Měli jsme i jedno buly proti sobě, takže pár slovíček v češtině proběhlo.

Dá se tedy říct, že jste si těmito zápasy splnil své klukovské sny…
To každopádně. Sice mě pak mrzelo, že těch zápasů nebylo více, ale já stále stojím pevně nohama na zemi. Jsem rád, že jsem vůbec šanci dostal. Věřím, že když budu na sobě pořád pracovat, tak ta šance zase přijde.

Vaše zápasy viděl i táta, který je známým českým horolezcem. Co vám po zápase řekl?
A víte, že nic (smích). Táta totiž vůbec nemluvil. Věřím, že rodiče byli šťastní a také i pyšní. Z mé strany to byl pro ně takový malý dáreček k Vánocům, co jsem jim mohl dát.

Jaký je rozdíl mezi NHL a farmářskou soutěží, kde jste v uplynulé sezoně hrál?
Rozdíl je určitě velký. Na farmě je to spíš více řízené tím trenérem. V NHL zase hráči znají své kvality, které si pak umí na ledě prosadit. Je to i o tom jak jsou hráči vyspělí a chytří. Farma sice hráče dobře připravuje, ale určitě to není stejné, jako v NHL.

Jaký je vůbec život v zámoří?
Tak některá místa či města jsou opravdu moc hezká. Namátkou vzpomenu Floridu či Kalifornii. Tam prakticky žijete létem celý rok. Farmy jsou ale umístěny v menších městech. Jak říkám, musíte to skousnout a pokusit se probojovat do NHL, která se hraje už ve větších městech.

Setkal jste se v Americe s popularitou? Poznávají vás lidé ve městě?
Ve Wilkes-Barre asi ano, jelikož je to menší město. V Pittsburghu jsem byl chvíli, tam mě asi nepoznají.

Vy sám jste si již na vlastní kůži vyzkoušel, jaká je to vlastně dřina dotáhnout to k zápasům ve vysněné soutěži. Měl byste nějakou radu pro začínající frýdecko-místecké naděje?
Určitě je důležité vydržet. Když se třeba nedaří, tak ať to hned nezabalí, ale naopak zabojují. Musí si jít za svým cílem, který si určí buď krátkodobý, nebo i dlouhodobý.

Měl jste v zámoří zprávy o frýdecko-místeckém hokeji?
Já vše podrobně sledoval. Určitě to nebylo tak, že bych se vrátil domů a jen koukal, kdeže se poděla stará hala a kde najednou stojí ta nová. Toho času po trénincích máme hodně, takže výsledky Frýdku, ale i Třince, jsem podrobně sledoval.

Hokejisty Frýdku povede v nové sezoně trenér Juřík, kterého velmi dobře znáte z třinecké juniorky. Jaký to byl pro vás trenér?
Byl dost přísný, ale mě osobně seděl. Ta přísnost je v dnešním moderním hokeji totiž potřebná. Navíc měl respekt k hráčům. Je to velmi dobrý trenér a já věřím, že s ním Frýdek postup do první ligy vybojuje.

Před nedávnem se konal čtyřiadvacetihodinový in-line závod kolem Olešné, který pořádá váš otec. Jaké bylo zazávodit si společně s tátou a sestrou v jednom týmu?
Je to takové odreagování od celé sezony. Já se tátových závodů vlastně účastnil již potřetí. Vloni mi to sice kvůli zvrtnutému kotníku nevyšlo, ale letos už jsem na startu nechyběl. Škoda jen, že nám nevyšlo počasí, určitě by to bylo z naší strany ještě lepší.