Minulou sezonu jste strávil v dresu Kladna, s nímž jste postoupil do extraligy. Jak náročná byla?
Ohromně, byla totiž dlouhá. Základní část, play-off, baráž… Co se týče obtížnosti a délky, tak jde o jednu z nejnáročnějších soutěží, co jsem zažil. Na druhou stranu se postoupilo, takže dřina byla zúročená.

Byl v Kladně cítit veliký hlad po nejvyšší soutěži?
Od začátku bylo vše nastavené tak, že se dělalo maximum pro postup. Po celou sezonu jsme měli skvělé fanoušky a ti si to zasloužili. Nejprve to nevypadalo, že jsme aspiranti na extraligu, ale bylo důležité, že jsme se na konci semkli, fungovalo nám to a dílo se podařilo.

Baráž byla ve znamení show Jaromíra Jágra…
Byl velice důležitým článkem, vlastně tím rozhodujícím, dal spoustu gólů. Hodně mu pomohlo, že byl odpočatější, protože základní část moc nehrál. Rozehrál se v play-off a v baráži jeho forma vygradovala. Je to pořád velmi kvalitní hokejista.

Pro mladé kladenské hráče musela být veliká škola, že se v jedné kabině potkávali s ním, ale i s Tomášem Plekancem nebo s vámi.
Na Kladně je to podobné jako v Budějovicích, kde jsem předtím působil, také jsme chtěli postoupit, ale nevyšlo to. V kladenské kabině byla skvělá parta. Pro starší hráče je důležité, když je mladí poslouchají a snaží se dělat to, co se jim vysvětlí. Chtějí pracovat, učit se, pro tým to bylo hodně pozitivní. Skvěle zafungovala chemie a do týmu zapadl každý hráč.

Jaké to je, sedět přímo v kabině s majitelem klubu?
Už jsem to zažil v Plzni s Martinem Strakou. Bral jsem Jardu pořád spíš jako hráče než jako majitele. Na Kladně totiž vládlo domácké prostředí, byli jsme jedna parta a neřešili věci, které se řeší v jiných týmech. Všichni věděli, jakou mají pozici, a plnili své úkoly. Nikdo neporušoval daná pravidla, a tak nebyl důvod, aby něco řešil jako majitel.

Když Kladno postoupilo, počítal jste s extraligou, nebo jste věděl, že smlouvu vám už neprodlouží?
Přišel jsem na rok s tím, že pomohu do extraligy. Postup se podařil a já v tu dobu nad ničím nepřemýšlel. Odpočinul jsem si, věnoval se rodině a pak se chtěl rozhodnout. Kladno mělo nějakou vizi, neozvalo se. Poslední dva roky jsem ale s sebou měl malého syna, který hrál hokej, věnoval jsem se mu a chtěl skončit. Ozvala se Slavia a mně začala dávat její nabídka smysl. Dostal jsem totiž i možnost, že kluk může přijít se mnou.

Nechtěl jste výš? Na extraligu byste ještě určitě měl…
V klidu bych ji mohl hrát. Rozdíl mezi extraligou a první ligou je v kvalitě hráčů. Co se týče rychlosti, fyzičky a nasazení mladých kluků, tak je na vysoké úrovni a extralize se vyrovnává. V první lize chybí více zkušeností, ale nahrazuje to rychlost a síla.

Přesvědčil vás také nový majitel, pod kterým by se Slavia mohla zvednout?
Měl jsem informace, že poslední roky nebyly jednoduché, ale líbila se mi vize klubu. Mluvil jsem s trenérem Říhou, kterého znám, a vím, že je férový. Řekli jsme si nějaké věci, pak jsem se sešel s majitelem a líbilo se mi, že mluvil na rovinu, upřímně, jak to je. Nešel jsem do Edenu kvůli penězům, ale kvůli vizi a synovi.