A rodák z Českých Budějovic se touhou zahrát si jednou mezi hokejovou smetánkou rozhodně netají. „Je to určitě hlavní cíl do této sezony. V Lahti se chci posunout zejména po individuální stránce a pokusit se o návrat do zámoří,“ prozradil.  

Vysněnou destinaci v srdci nenosí, ale už odmalička přemýšlel nad tím, jaké by to asi bylo zahrát si po boku legendárního útočníka tučňáků z Pittsburghu Sidneyho Crosbyho. Na pilu se snaží netlačit a s kapsami plnými naděje doufá, že jeho čas brzy přijde. 

Vy jakožto nejlepší střelec soutěže, kolega Lukáš Jašek zase jako nejlepší nahrávač. Nemáte v plánu aspoň na chvíli vydechnout?
Popravdě doufám, že ne. Byli bychom rádi, kdyby nám ta forma co nejdéle vydržela, i když Lukáš by taky mohl konečně nějaký ten gól dát (smích). Ale ne, vážně, teďka se nám zkrátka daří, což je super, ale nesmíme usnout na vavřínech a nadále v těchto výkonech pokračovat. 

Probíhá nyní mezi vámi nějaký menší přátelský souboj o kanadské body?
Abych řekl pravdu, tak vůbec. Tím, že spolu s Lukášem hrajeme téměř od začátku v jedné formaci, tak se spíš naopak vzájemně doplňujeme. Snažíme se tím hokejem především bavit a užívat si každý společný čas strávený na ledě. A to, že nám to klape, je jen příjemnou třešničkou. 

Na druhé místo v tabulce si v Lahti taky nemají na co stěžovat, ne?
My jsme si před sezonou řekli, že bychom chtěli skončit do šestého místa, které by nám zajistilo přímý postup do play-off. Zatím však musím říct a zároveň zaklepat, že snad kromě jednoho slabšího období před reprezentační pauzou hrajeme nad očekávání a rovněž mladí kluci, kteří před začátkem doplnili náš kádr, pracují velice dobře. Takže zatím to je na dobré cestě, to ano.

Zejména po reprezentační pauze jste se vrátil ve velké formě. Pomohla vám facka na Karjala Cupu?
Těžko říct. I na té Karjale jsme s Lukášem měli spoustu šancí, já jel třeba sám na brankáře, on zase několikrát minul těsně před bránou. Zkrátka a jednoduše se na nás lepila smůla. A když jsme se vrátili zpátky do Lahti, tak se to jednou konečně protrhlo a od té doby se nám oběma začalo dařit.  

Lukáš Jašek v dresu finského Pelicans.
Zlaté třinecké dítě táhne finské Lahti. V Evropě chci být na očích, říká Jašek

Ještě nedávno vás trápilo nepříjemné zranění. Už se zase cítíte stoprocentně fit?
Teď už je to lepší, řekl bych, že poté, co skončil turnaj v Helsinkách, tak se noha dala definitivně do kupy. Předtím to ale nebylo vůbec lehké. Tehdy to docela slušně odnesl kotník, který postupem času rozbolel tak, že jsem téměř tři týdny nebyl schopen obout brusle.

Oblíbený tým nemám, ale líbí se mi Crosby

Zůstává tak stále v plánu bojovat o místo ve vysněné NHL?
Myslím si, že určitě. Už jsem to zmiňoval před sezonou, že jsem ve Finsku zůstával z toho důvodu, abych se tu posunul zejména po individuální stránce, jelikož tady v Lahti je poměrně hojné množství samostatných tréninků, které mi dávají do mého rozvoje opravdu hodně. Ale pokud by dorazila nějaká smysluplná a zajímavá nabídka, tak bych o to samozřejmě ještě velmi rád zabojoval. 

Máte ve své hlavě přeci jenom takové zbožné přání, kde byste se viděl nejraději?
Popravdě asi ne, tohle by mi bylo úplně jedno. Pro mě osobně by bylo nejvíc se do té NHL vůbec probojovat, takže vybírat si ještě svůj oblíbený tým, to asi ne. Ale je pravdou, že se mi velice líbí Sidney Crosby, takže jedině to, že bych si rád splnil sen a zahrál si s ním v Pittsburghu.  

Ohlížíte se zpětně za svou první štací za mořem s úsměvem, nebo se dalo něco přeci jen udělat lépe?
Bylo to takové celé na houpačce. První půlrok za mořem byl pro mě opravdu těžký, jelikož jsem si musel zvykat na nový jazyk a celé to prostředí. Potom si to naštěstí sedlo a já se konečně rozehrál. Tehdy jsem cítil velkou formu, a i mé sebevědomí tím šlo rychle nahoru. Vyvrcholilo to ve druhém roce, kdy jsem se navíc probojoval až na světový šampionát dvacítek. Jiří Smejkal v dresu zámořského Moose Jaw Warriors.Jiří Smejkal v dresu zámořského Moose Jaw Warriors.Zdroj: Moose Jaw Warriors

To muselo člověka pořádně nabudit, ne?
Samozřejmě mě to nakoplo. Na turnaji se mi dařilo, hrál jsem v první lajně a cítil se opravdu dobře. Po mistrovství jsem požádal o výměnu a pokusil se o další náboj u nového zaměstnavatele. Jenže následně mě skolila nepříjemná angína, proležel jsem nějaký čas v horečkách a po návratu na led už to zkrátka nebylo ono. 

A dalo se tedy vůbec něco udělat lépe?
Možná jsem mohl leccos překousnout a tu situaci v minulém působišti vydržet, ale to už je jen kdyby. Zkrátka jsem se tak rozhodl a teď už to nevrátím. 

Na juniorském světovém šampionátu na přelomu roku v Ostravě plnil Libor Zábranský roli kapitána české reprezentace.
Na Kometu se ptám táty pořád, říká Zábranský. Zatím ale jeho cílem zůstává NHL

V Chorvatsku bylo moře trochu z ruky

Proč jste tehdy volil přesun zrovna do Záhřebu? Nebyly na stole přeci jen zajímavější nabídky?
Měl jsem vícero nabídek z české extraligy, ale poté se agentovi ozvali ze Záhřebu, že by o mě měli zájem. Přeci jen to byla KHL, takže člověk byl určitě více na očích. Jednání bylo poměrně rychlé a jednoduché, takže asi nebylo co řešit. 

V Chorvatsku to však bylo spíše jedno velké trápení, že?
Paradoxně z té osobní stránky jsem se cítil výborně. Absolvoval jsem poměrně náročnou přípravu na suchu, neboť jsem tušil, že mě nečeká vůbec jednoduchý přechod. Tehdy si troufám říct, že jsem i na ledě vypadal dobře, jenže problém byl v tom, že jsem ze začátku nastupoval jako třináctý útočník. Sem tam jsem se vždycky chytnul, ale i toto angažmá pak provázelo nějaké zranění, takže se asi úplně nepodařilo naplnit to očekávání. 

Stihl jste se alespoň ve volných chvílích stavit u moře na koupání?
V létě na to nebyl vůbec žádný čas. Ten program byl velmi náročný, ať už je řeč o trénincích nebo přípravě obecně. Nejbližší moře jsem měl nějaké dvě až tři hodiny, což bylo malinko z ruky. No a v sezoně je to téměř nemožné, pořád jste někde na cestách a když už se vrátíte domů, tak jste ve své podstatě rád, že jste rád (smích).

Za to ve Spartě jste se časem chytl nevídaným způsobem. Našel jste v Praze nový impuls?
Musím se přiznat, že když jsem přicházel do Prahy, tak jsem měl trochu smyšlené představy o kvalitě extraligy. Překvapilo mě, jak dobrá soutěž to je, kolik skvělých hráčů se tu prohání po ledě. Navíc ve Spartě, kde jsou každý rok jen ty nejvyšší cíle. První ročník byl z mého pohledu dost náročný, na jeho konci jsem se dokonce ocitl na hostování, takže ten rozjezd nebyl úplně dle představ. Pak už to postupem času šlo naštěstí jenom nahoru. 

Byl jste tehdy hodně zklamaný, když vás vedení poslalo na hostování do Chomutova?
Ano, poměrně dost. Byl jsem ještě hodně mladý, navíc jsem se o tom dozvěděl nějak den před Vánocemi, takže si asi dovedete představit, jak to mohlo vypadat. V tu chvíli jsem to bral jako velký sesun dolů, ale co měl člověk dělat, že… 

Nakonec to bylo možná klíčové rozhodnutí v cestě za návratem k formě, nemám pravdu?
Řekl bych, že mi to konečně probudilo téměř ztracené sebevědomí. V Chomutově jsem opět chytl slinu, pod trenérem Růžičkou jsem hrál v první lajně a dostával obrovský prostor na ledě. Dařilo se mě, dařilo se částečně i týmu, byla tu skvělá parta kluků. Strašně mě to nakoplo. 

Severská zima? Jsem úplně v šoku

Pojďme spolu zpět do Finska. Tampere nemělo zájem si vás po sezoně ponechat ve svých řadách?
My už jsme to s agentem řešili v průběhu sezony, ale jak poté přišlo mistrovství světa, šly klubové záležitosti na čas stranou. Byl jsem ale rozhodnutý, že v Tampere pokračovat nechci.

Věřil jste v nabídku z jiné krajiny, nebo bylo v plánu ještě zůstat na severu?
Měl jsem nějaké nabídky z Ruska, ale ty ve svém důsledku nakonec nebyly nějak velké. Přiznám se, že jsem malinko čekal na Švédsko, to by mi dávalo smysl. Odtud však bohužel nic nepřišlo a jak běžel čas, tak už jsem nechtěl na nic čekat a domluvil si angažmá tady ve Finsku. 

V Lahti si vás ale pěkně hýčkají, ne?
Ale ano, nemám si rozhodně na co stěžovat. Už v létě, když jsem absolvoval rozhovor s trenérem Lahti, tak mi jeho slova přišla nejrozumnější. Na něčem jsme se spolu dohodli a nyní s odstupem času mohu potvrdit, že to zatím funguje do posledního puntíku. Takže zatím jsem tu opravdu nadšený a moc si to užívám.

Filip Pešán
Do akce jdou Krejčí a spol. Generálka na Peking se blíží, hrozí i „zrada“ NHL

Připravil jste se poctivě na další, letos opravdu výjimečně krutou zimu?
Musím říct, že jsem opravdu překvapený, co se tu letos odehrává. Zejména poslední dva týdny jsem úplně v šoku, venku je až -20 stupňů, což je něco nepředstavitelného. Kamkoliv vyrazíte na výlet, vracíte se domů totálně zmrzlí. Modlím se, aby to už horší nebylo. To už snad ani nejde (smích). 

Plánujete se přes vánoční svátky otočit také doma u rodiny?
Letos to hezky vyšlo, jelikož po reprezentační akci v Rusku už nehrajeme a další zápas je na programu až 26. prosince. Takže jsme se rozhodli, že všichni sedneme do letadla a přiletíme na Vánoce domů. Je to super, po delší době budu zase nějaký čas s rodinou, na to se moc těším. 

To budou doma vítat vzácného hosta, že?
Ze všeho nejvíce se hlavně těším, že se zase všichni sejdeme u stromečku a budeme si užívat společný čas. To mám asi nejradši. Bráchovi už navíc bude třináct, takže jsme se domlouvali, že bychom si vyrazili zahrát proti sobě hokej, takže o program bude rozhodně postaráno.