„Vzhledem k tomu, že jsme hráli doma, kde jsme si vytvořili možná největší tlak v sezoně, je pro nás bod málo," řekl šestadvacetiletý Vladimír Svačina.

Dlouho jste nemohli překonat skvělého Francouze v brance Litvínova. V závěru se vám to povedlo, ale nakonec jste prohráli 1:2 v prodloužení. Bod berete?

Vzhledem k tomu, že jsme hráli doma, je pro nás bod málo. Ale musím pochválit Litvínov, protože odehrál super utkání a potvrdil, že se po výměně trenérů hodně zvedl. Hrál výborně odzadu, což na nás platilo. Přesto jsme si doma vytvořili možná největší tlak za sezonu. Když ale nedáme více než jeden gól, je to pak těžké.

Nejvýrazněji jste Severočechy přehrávali ve druhé třetině, kterou jste vyhráli na střely 21:8. Paradoxně však skončila 0:1…

Střel jsme měli opravdu hodně, ale málo jsme se tlačili do branky. Francouz to chytal v klidu, ty puky viděl. To oba jejich góly byly takové všelijaké. K nám se to zase neodráželo, na góly se strašně nadřeme. Ale na nějakou smůlu se vymlouvat nemůžeme.

Na 1:1 se vám podařilo vyrovnat necelé čtyři minuty před koncem, kdy jste odvolali gólmana. Risk se tedy vyplatil…

Byl to super tah. Byla to poslední šance, kdy je můžeme přečíslit, zatlačit. Oni měli naše přesilovky přečtené. Řekli jsme si, že to zkusíme takhle. Trenér tam poslal jako šestého Strapa (Strapáče pozn. red.), který udělal výbornou práci po buly i před bránou.

Po utkání se v kabině na vás usmíval a něco vám říkal. Co?

Že to byl asi nejbolestnější gól, protože prý dostal tři hrazdy na záda. Já na to reagoval slovy, že mě nic nebolí, když stojím bokem nachystaný na střelu. Přitom to byla jedna z mých horších střel. Přihrávka šla trochu dozadu, musel jsem si ji zpracovat, nemohl jsem střílet z jedné. Naštěstí to tam prošlo. V prodloužení jsme sice inkasovali a prohráli, ale aspoň že ten bod jsme získali.

Zítra vás čeká derby v Třinci. Jak se těšíte?

No hraje se ve tři hodiny, což je takový zvláštní čas. Spíše nečas. Od pěti je prostě od pěti. Na to jsem celý život zvyklý. Když jsem byl v Americe, hrávali jsme dokonce od sedmi, půl osmé, což pro mě bylo úplně ideální.

Jak to tedy vyřešíte s obědem? Naložíte si méně knedlíků?

Doma je to od těch tří ještě jakž takž, dá se to ještě zvládnout. Ale když hrajeme venku, je to horší. A to i v případě Třince, kam to není tak daleko. Člověk si říká, jestli snídat, nesnídat. Ale když přijdou lidi, tak dobře. Hrajeme to přece pro ně.

A co takhle dát si jen lehkou svačinku?

Může být. Ale ať potom hlavně velká Svačina vyhraje (smích).