Renomovaný zámořský novinář Dan Rosen, který podrobně sleduje Rangers, vás vidí jako centra Zuccarella a Namestnikova. Zaregistroval jste to?
Viděl jsem to, s kluky jsme se o tom bavili. Ale jsou to jen předpoklady. Bude záležet na trenérech, jak nám to půjde na kempu.

Jak vás mladé berou hvězdy týmu v čele s Zuccarellem a Lundqvistem?
Skvěle. Oni si tím jako mladí také prošli. Pomáhali nám, abychom měli přesun my kluci z Evropy co nejjednodušší. Tím spíš já, co jsem ještě neuměl moc anglicky. Když jsem něčemu nerozuměl, Ondra Pavelec mi vše vysvětlil. Bylo pro mě důležité ho tam mít. Pomohli mi i v tom, jak se o sebe mám vlastně starat i mimo led. V tomto jsou skvělí.

Velký kamarád jste se Švédem Lias Anderssonem. Na druhou stranu jste velkými konkurenty o flek na pozici druhého centra?
Je to tak. Společně s námi ještě Brett Howden. Jsme na to tři, společně trénujeme. Je mezi námi konkurence, ale jsme dobří kamarádi. Je jen na nás, jak budeme na ledě hrát a jakou roli každý z nás dostane.

Máte k Liasovi blíž i proto, že je Evropan a může mít podobné vychování a pochází z jiného prostředí než Američané a Kanaďané?
Samozřejmě. Ale my tam máme hodně Švédů, takže on má ještě lehčí se v kabině usadit. Celkově je nás hodně Evropanů, společně si popovídáme. Ale i zámořští hráči jsou v pohodě. Tým nám seděl. Ať byl začátek nebo konec sezony, pořád jsme chtěli vyhrávat.

Český brankář Rangers Ondřej Pavelec říkal, že vás přemlouval, abyste se zpět domů nevracel. Udělal jste dobře?
Nelituji toho. Stál jsem si za svým. Po dvou zápasech jsem sice šel do AHL, ale řekl jsem, že si chci NHL ještě v sezoně zahrát. A pak to přišlo na konci, odehrál jsem maximální počet sedmi zápasů. Stalo se přesně to, co jsem si řekl.

Ale prý jste už měl nakročeno zpět do Evropy…
Bavili jsme se o tom, ale rozhodnutí bylo na mě. Sám jsem to tak cítil. Viděl jsem ostatní kluky, Davida Pastrňáka, Kubu Vránu, kteří také zůstali v AHL už po draftu a do NHL se probojovali ještě ve stejné sezoně. Tohoto rozhodnutí vůbec nelituji.

Co na vás nejvíc zapůsobilo?
Ani nevím, jak to popsat. Fanoušci, celý New York žije hokejem. Sice jsme se nedostali do play-off, v závěru jsme už neměli ani šanci se tam probojovat, přesto všichni měli touhu vyhrávat. Když jsme prohráli po prodloužení s nejlepším Washingtonem, všichni byli naštvaní. Na každém vidím, jak má chuť vyhrávat a touhu po Stanley cupu. I když je mi osmnáct, chci týmu pomoct a probojovat se zpátky do play-off.

Jenže mančaft je v přestavbě. Může to ovlivnit vaše výsledky na začátku?
Nevím. Ale možná je to někdy i lepší. I Toronto omladilo tým, má tam spoustu mladých hráčů, a hned se dostalo do play-off. Stejně tak New Yersey. Stačilo mu, aby přišel Nico Hischier a Jesper Bratt, nebo i Pavel Zacha a najednou byli v play-off. Možná jen proto, že tým oživili. Podobné to můžeme mít i my. Vloni se to nepovedlo, ale každý zápas i sezona je jiná.

Jak jste v létě trénoval?
Skončila mi sezona až v létě, na konci května po mistrovství světa. Chvilku jsem si dal pauzu a pak jsem musel zpátky letět na Development kemp. Od té doby jsem měsíc zůstal v Americe. Připravoval jsem se společně s dalšími pěti mladými kluky z Rangers. Teď jsem poslední dva týdny doma a trénuji doma v Kroměříži s bráchou a panem Balaštíkem.