Ať je v tom cokoli, ve středečním rozhodujícím 7. utkání čtvrtfinále play off proti Spartě byl „Petrovka" zase užitečný. Ve 29. minutě připravil skvělou přihrávkou šanci pro Květoně, který své sólo zakončil střelou mezi Pincovy betony. Oceláři v tu chvíli vedli o dva góly, nakonec zvítězili 5:0, a po výhře 4:3 na zápasy postoupili do semifinále.

Klíčový zápas čtvrtfinálové série jste snad ani lépe zvládnout nemohli. Spartě jste nasázeli pět gólů, ale hlavně perfektně bránili. Pražany jste téměř do ničeho nepustili…
Uvědomili jsme si, že jen s útočením v play off nepochodíme. Dneska to byl fakt parádní výkon, takhle bychom měli hrát pořád.

U druhého gólu zůstal po Kloboučkově nastřelení ležet na ledě s bolestivou grimasou ve tváři Milam. Nepřemýšlel jste, že puk vyhodíte ven a přerušíte hru? Tak jako se to dělá třeba ve fotbale?
To slyším poprvé od vás, že tam někdo ležel. Vzpomínám si akorát, že na mě k mantinelu vystartoval Pilař, kterého jsem super obešel, krásně si ho stáhnul. Tak jsem si v tu chvíli řekl: pěkně Honzo. Pak na mě vystartoval další hráč, tak jsem to hodil na Květáka (Květoň). O hráči, který tam ležel, jsem nic nevěděl. Nakonec dobře, že jsem to nezaregistroval. Třeba bych to totiž hodil rozhodčímu, ať si to vezme.

Kdy jste definitivně uvěřil, že máte postup v kapse? Po gólu na 3:0, který jste dali v 32 vteřin před koncem druhé třetiny?
Sparta i za stavu 3:0 ještě žila. Podle mého byl strašně důležitý čtvrtý gól Ády (Adamský) do prázdné branky, to byla taková pojistka. Do konce chyběly čtyři minuty. Pokud by Sparta snížila na 3:1, ještě by se mohlo stát všechno. Ono play-off je straně nevyzpytatelné. Tím, že jsme vyhrávali, měli jsme i více energie. Bylo vidět, že to na ně padlo. Po jejich snížení by se to třeba otočilo.

Jak gólman Peter Hamerlík, tak jeho parťák Šimon Hrubec odchytali dobré čtvrtfinále. A to přesto, že měli oba zdravotní problémy. Pochválíte je v kabině?
Oba kluci byli fakt výborní. Nikde jinde jsem neviděl, aby byli dva gólmani v jednom týmu takový kamarádi. Myslím si, že tam je možná i něco víc, než jen přátelství, to jinak není možné.

O postupu do semifinále jste rozhodli až v sedmém zápase, přitom slavit jste mohli mnohem dřív. A tím i ušetřit síly…
To je pravda. Jsme ale hlavně rádi, že jsme ten rozhodující zápas zvládli. Akorát nás může mrzet to, že jsme to neurvali dříve, vždyť jsme až šestý zápas na Spartě prohráli v normální hrací době.

Kvůli disciplinárním trestům vám chyběl obránce Vladimír Roth a útočník Jiří Polanský. Ale i bez nich jste to urvali…
Když vám chybí kluci ze základu, tak je to pro vás určitý motivační prvek. Ostatní hráči se musejí ještě více nahecovat, protože vědí, že chybějí dva výborní hráči. V takové chvíli je to potřeba odedřít za ně. Je to určitý krátkodobý impuls. Kdyby to ale bylo dlouhodobé, tak by to už byl ale problém. Jirka (Polanský) nám bude ještě zápas chybět, Vláďa Roth dokonce dva. Budeme se s tím muset vypořádat. Pokud to zvládneme jako posledně, budeme moc rádi.