Dvě sezony působil Prospal jako jeden z asistentů Josefa Jandače u národního týmu, poté na tři roky převzal coby hlavní kouč českobudějovický Motor, který se mu podařilo vrátit zpět do extraligy.

Poslední dva roky si od hokeje odpočinul. I když v jeho podání je to skutečně jen relativní. „Přestože jsem neměl stálé angažmá, tak jsem hokeji stejně věnoval značnou část času,“ s úsměvem přikývne. „Hodně jsem cestoval. Jezdil jsem se dívat po různých týmech, k čemuž jsem využíval své kontakty přes své bývalé trenéry i spoluhráče,“ dodá.

Ruští hokejisté si zanedlouho možná vyzkouší pozemní hokej v Indii
Nechcete nás mezi sebe? (Ne)vadí. A tak se ublížení Rusové vyptávají v Indii

Jedna z těchto týdenních štací mu také otevřela dveře zpátky do profesionálního hokeje. „Byl jsem se podívat na univerzitní tým, kde hrál jeden z mých svěřenců. On se o mně zmínil trenéru Rochcesteru Sethu Appertovi a předal mu mé číslo. Začali jsme si volat, domluvili se a stal jsem se součástí organizace Buffala Sabres,“ popisuje, jak se vlastně k roli asistenta v Rochesteru dostal.

Po tříletém angažmá v českobudějovickém Motoru prý však pauzu uvítal. „Hlavně jsem se potřeboval vyléčit, protože jsem měl problém s operovaným kolenem. V závěru poslední sezony jsem při zápasech seděl na střídačce na barové stoličce a nemohl při trénincích chodit na led. Nebylo to ideální. Fyzicky i mentálně jsem se hlavně po nepovedené covidové sezoně chtěl dát dohromady,“ vzpomíná. 

Bez hokeje dlouho nevydržel

Bez hokeje ale duše oddaná tomuto sportu dlouho nevydržela. „Už když jsme se vrátili do Tampy, tak jsem tam začal trénovat čtrnáctileté kluky. A byl to teď pro mě také jeden z těžkých rozhodovacích momentů. Měli jsme sice dohodu, že kdyby přišla nabídka z profesionálního hokeje, tak mohu odejít. Věděli to dopředu, ale stejně to pro mě nebylo lehké, když už jsem odsouhlasil, že budu s klukama pracovat i v další sezoně,“ nerad se loučil se svými mladými svěřenci.

Jaromír Jágr
Jágrova dovolená? Ve Vegas se roztancoval. Dobrý pocit to není, směje se

Už když končil v Motoru, tak měl jasno, že v trénování chce pokračovat. „K trénování jsem se chtěl vrátit tak jako tak. A nezáleželo na tom, jestli půjde o mladé kluky, nebo profíky,“ zdůrazní. „Tohle ale přišlo jako blesk z čistého nebe. Měl jsem hlavu plnou všelijakých myšlenek. Rozhodnutí bylo na mně, i když jsem samozřejmě vše řešil s manželkou a nejbližší rodinou. Ten samotný krok jsem však musel udělat sám a je to pro mě zároveň další krok na cestě za splněným snem,“ neskrývá.

Co je přesně jeho snem, to si zatím Václav Prospal nechává pro sebe. Z návratu na střídačku ve velkém hokeji má ale velkou radost. „Moc si vážím této nabídky, která mě zase vrací do profesionálního hokeje. Naše rodinná situace je taková, že trávíme mnohem více času v Severní Americe než v Evropě. Rodinný život však bude při trenérském povolání vždycky trpět,“ je si dobře vědom. „Ale ze strany rodiny mám plnou podporu, i když budeme bohužel zase nějakou dobu od sebe. Ale domů to přece jen nebudu mít tak daleko, jako když jsem byl v Budějovicích.“

Dvě zajímavé nabídky

V průběhu dvouleté pauzy obdržel jihočeský patriot dvě skutečně zajímavé trenérské nabídky. Ta první byla na pozici hlavního kouče u české reprezentační dvacítky. „U našeho mládežnického hokeje probíhaly změny. Bylo to pro mě velice lákavé. Jednali jsme, ale nikdy to nedopadlo. Nebyl by to každodenní závazek, jako je tomu v pozici klubového trenéra. Tím pádem to pro mě byla vynikající možnost. Zájem jsem měl, ale nebyl z druhé strany. To nemyslím nijak ve zlém, kvalitních trenérů máme hodně,“ konstatuje.

Druhá nabídka přilétla na stůl k Prospalovým do Tampy v uplynulé sezoně z pražské Sparty, které se v té době nevedlo a procházela složitým obdobím. „Bylo to pro mě obrovsky lákavé. Měl jsem spolupracovat s Milošem Hořavou, kterého považuji na české poměry za Pana trenéra,“ s respektem hovoří o zkušeném trenérském bardovi.

Hokejisté Havlíčkova Brodu získali atraktivní twitterovou adresu.
Blázinec v českém hokeji. Chcete na profil nároďáku? Skončíte v Havlíčkově Brodě

Angažmá ve Spartě však nakonec také neklaplo. „Jednou z mých podmínek bylo, že by se do klubu vrátil i Pepa Jandač a dělali bychom to ve třech. Pod Pepou jsem hrál v Budějovicích a strašně moc mi pomohl k trénování na té nejvyšší úrovni. Jsme v neustálém kontaktu a máme spolu pracovní, ale především výborný přátelský vztah,“ připomíná na jihu Čech dobře známého kouče, který čtyři roky vedl českobudějovický tým a slavil s ním postup do nejvyšší soutěže i extraligový bronz.

Jandač však na tuto možnost nekývl. „Sparta byla v té době dole a hledala alternativu. Pepův návrat byl pro mě podmínkou, abych přiletěl z Tampy a byl sám bez rodiny v Praze. On si ale v té době chtěl dát od hokeje pauzu. Lákalo mě to moc. Sparta má obrovský potenciál. Koncepčně to pro mě smysl nedávalo, ale pro zbytek sezony bych to rozhodně bral. Bohužel to však neklaplo,“ lituje.

Jasně stanovená role 

V Rochesteru bude spolu s Nathanem Paetschem tvořit dvojici asistentů. „Moje role je jasně daná. Budu mít odpovědnost za přesilovky a zlepšování hry útočníků,“ jasně deklaruje.

Pod svým dohledem by měl mít také trio českých forvardů Jiří Kulich, Lukáš Rousek nebo Matěj Pekař. Další naši hráči momentálně asi nepřipadají v úvahu. „V Americe hráčský trh funguje jinak než u nás. Všechno je dané draftem a každý klub, samozřejmě včetně Buffala, má své vyhledávače talentů. My jako trenéři jsme od toho, abychom se snažili zlepšovat mladé hráče, které dostaneme k dispozici, a pomohli jim na cestě do NHL,“ uzavírá dvojnásobný mistr světa Václav Prospal.