Nad příčinami současného stavu mládežnického hokeje u nás se zamyslel i trenér lvíčat Václav Varaďa, který u mužstva koncem ledna skončil. 

„Máme před sebou ještě dlouhou cestu. Obecně nám v lize chybí příležitosti pro mladé,“ pojmenovává Varaďa hlavní problém na svých oficiálních stránkách. 

Šikovní hráči, se kterými se v klubech špatně pracuje

A doplňuje: „Máme tady šikovné hráče, ale nedáváme jim dostatek příležitostí v soutěžích. Až na výjimky s nimi v klubech špatně pracujeme a málo zdokonalujeme jejich dovednosti. Mladý hráč se dostane do extraligového týmu a jezdí s ním jen jako bagáž, hraje minimum času na ledě a my pořád čekáme a říkáme si: ‚To stačí, vždyť už v extralize je.‘ To ovšem není zárukou ničeho.“ 

Na domácím ledě v Ostravě chtěl dát svým hráčům vizi, důvěru v to, že za nimi stojí. Hráči opravdu dřeli, což o to. Jenže spousta dovedností jim zkrátka chyběla. „Sebedůvěra na kotouči nebyla, spíš alibismus. Dostaneme puk a hned ho nastřelíme pryč, abychom o něj zase bojovali. Nedostatek herní vyspělosti se pak projevil v klíčových momentech. O zbytečných oslabeních nemluvě. Soupeři jsou zvyklí pracovat s pukem ve větší rychlosti a v mezinárodním hokeji je ten ohromný rozdíl vidět. Tohle se ale musí řešit primárně v klubech,“ míní.

Začít se musí doma

Po svém působení v reprezentační sekci Václav Varaďa jasně vidí, že v ročnících od 16 do 19 let je patrná kvalitativní mezera, kterou bez poctivé dřiny půjde jen těžko zacelit. „Musíme mnohé změ-nit. Například stabilním režimem soutěží. Jak to, že juniorka je zase změněná? Proč tam je víc týmů, když máme míň dětí v hokeji?“ ptá se logicky.

V době nezdarů, ať už na juniorském poli či přímo v dospělém hokeji, si i trenér mistrovského Třince myslí, že dlouhých let bez medaile již český hokejový národ zažil dost. „Je jasné, že všichni chceme vyhrávat. Kvůli tomu ale musíme víc dřít,“ upozorňuje Varaďa. 

Protože se sám nepřestává ve svém profesním životě vzdělávat, z mistrovství si vezme nejen to dobré. „Porazili jsme finálové Rusko a se silnými Spojenými státy prohráli až v prodloužení. Náš tým hrál na maximum. Byla tam vidět vůle, chuť jít na krev. Ale i špatné vzpomínky si ponesu dál a poučím se z nich. Jak by to vše mělo fungovat lépe, jak by celý realizační tým a jeho okolí mohlo být lépe sladěno. Jinak to nejde a úspěch, pro který v hokeji dělám všechno, se nedostaví,“ neztrácí sebereflexi a věří, že se český hokej zvedne. „Talentů a šikovných hráčů máme pořád dost,“ uzavírá své ohlédnutí za letošními dvacítkami.