Kliknutím zvětšíteJako kluk začal Jiří Neubauer s krasobruslením, ale záhy přešel k hokeji a nastartoval úspěšnou kariéru.
Obránce a později trenér, který patří do silné generace hokejových bohatýrů ročníků 1947, 1948, byl také na nedávném galavečeru uveden do pomyslné Síně slávy plzeňského sportu.
„Překvapilo mě to, protože jsem se domníval, že se na slavnost jdu jen podívat. Ale příjemně. Ocenění mě těší,“ přiznává Neubauer.
Mezi sportovní legendy rodného města vstoupil spolus cyklistou Alipim Kostadinovem, házenkářem Pavlem Čejkou a také někdejším spoluhráčem z hokejové Škodovkya později rovněž trenérem Markem Sýkorou.
„Za ty roky jsme se s Markem něco nahráli. Šikovný útočník těžil ze spolupráces Bohoušem Ebermannem,ale ještě mnohem víc se Marek prosadil jako trenér. Ať užv extralize nebo v ruské KHL,“ oceňuje.
PLZEŇSKÝ PATRIOT
„V Plzni jsem vyrůstal, začínal s hokejem a v týmu Škodovky jsem s výjimkou vojny vydržel až do konce kariéry,“ říká Neubauer.
Modrobílý dres s okřídleným šípem na hrudi oblékal šestnáct sezon. „Víc sezon má v Plzni odehráno snad jen Ivan Vlček,“ připomíná o generaci mladšího zadáka rovněž proslulého klubovou věrností.
Talent podložený pílí přivedl Neubauera v roce 1964 do juniorské reprezentace a o rok později se mladý bek stěhoval do kabiny plzeňského áčka.
„První zápas jsem hrálve Zlíně, tehdy Gottwaldově,v obraně s legendárním Standou Sventekem. Bylo mi sedmnáct,“ vzpomíná.
V Plzni ještě stihl zažít hokejové mače na otevřeném stadionu i atmosféru, která tu panovala.
„Stadion býval narvaný, v hledišti se tísnilo víc než deset tisíc diváků. A když dala Škodovka gól, tak to bylo slyšet až na náměstí,“ vzpomíná Neubauer.
DVA TITULY
Na jaře 1966 ale Plzeň z ligy spadla a mladý zadák šel na vojnu do Jihlavy. Domů se vrátil jako dvojnásobný československý šampion.
„Hrát vedle takových borců, jako byli Honza Suchý, Hrbatý, nebo bratři Holíkové, byla paráda,“ říká.
Vojnu v Jihlavě absolvoval mimo jiné s plzeňským obráncem Karlem Trachtoua gólmanem Josefem Hovorou.
„Pepík byl ve formě a na obou titulech měl velký podíl. V Plzni tehdy vůbec vyrůstali dobří hráči. Další rok za námi na Vysočinu přišli Láďa Bednář, Milan Kajkl a Bohouš Ebermann,“ připomíná.
Ačkoliv bylv lize o Neubauera zájem, po vojně se vrátil domů a Škodovka s trenérem Vlastimilem Sýkorou skočila zpátky do nejvyšší soutěže.
SVĚTOVÉ STŘÍBRO
Hvězda talentovaného beka stoupala a v roce 1974 Neubauer reprezentoval Československo na mistrovství světa v Helsinkách.
„To byla úžasná zkušenost. Vždyť jsme na turnaji mimo jiné roznesli sbornou s Treťjakem, Michajlovem, Charlamovem a dalšími hvězdami 7:2. Nakonec jsme brali stříbro a já tvrdil, že můžu s hokejem skončit,“ vybaví si s úsměvem Neubauer.
Oporou zadních řad Škodovky však byl až do 35 let.
„Dnes to není nic zvláštního hrát tak dlouho, ale tehdy to úplně běžné nebylo,“ podotýká.
Následně začal trénovat mládež, přitom studoval a během pár let se stal asistentem u plzeňského áčka. „K áčku si mě vytáhl František Dům,“ připomíná.
Po revoluci a otevření hranic vyrazil do ciziny a jako trenér prožil v Itálii, Švýcarsku a Německu s přestávkami devatenáct let. „Chtěl jsem poznat hokej i život v tamních zemích, naučit se jazyk. Navíc čeští trenéři byli tehdy v kursu. Původně to mělo být na dva tři roky, jenže se to trochu protáhlo,“ vysvětluje.
Jedna z výjimek přišla začátkem roku 2005, kdy Neubauer převzal po Miroslavu Přerostovi trápící se Plzeň jako hlavní kouč. Za asistenta si vybral Ivana Vlčka, ale tým do play-off nedotlačili.
„Bohužel se nám tenkrát zranil brankář Duba. Zbývající zápasy odchytal čtyřicetiletý Ruda Pejchar a v extralize, která byla při výluce NHL nabitá skvělými hráči, to neměl jednoduché. Nakonec jsme přišli kvůli zranění i o Martina Straku a při tom všem nám play-off uteklo o jediný bod. Což i po těch letech pořád mrzí,“ přiznává Neubauer.
Loni oslavil sedmdesátiny, přesto se dál věnuje trenérské práci. „Ve Škodovce trénuju děti, což mě baví. Jen škoda, že se nám nehlásí tolik malých zájemců, jak by bylo třeba. Přitom klub pod vedením Martina Straky šlape, což je vidět jak na výsledcích áčka, tak v mládeži. Není samo sebou, že si plzeňské mančafty vybojovaly tolik medailí,“ říká Neubaer.
K hokeji přivedl také syna Jiřího a do tajů hry s pukem nyní zasvěcuje vnuky Štěpána a Matyáše.
„Jsou ve čtvrté třídě, a i když nevím, kam to dotáhnou, tak hokej je pro ně skvělou přípravou na život,“ prohlašuje jedna z legend plzeňského sportu.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
