Předchozí
1 z 6
Další

BRANKÁŘI

Před pár lety měly Vítkovice v brance fantoma jménem Patrik Bartošák, Aleš Stezka se mu svými výkony velmi podobá. Takřka dvoumetrový gólman měl čtvrtou nejvyšší úspěšnost zákroků (92,44%), co do počtu zákroků byl druhý za Petrem Kváčou (1039) a vychytal pět nul. Nedělal chyby, vyhýbaly se mu výpadky a držel si stabilní formu. Důkazem jeho výkonnosti je povedený poslední turnaj Euro Hockey Tour a rovněž i údajný zájem z NHL. Zapomínat by se ale nemělo ani na Lukáše Klimeše, který odchytal třináct utkání a zejména v závěru základní části pomohl k důležitým bodů v Pardubicích (4:1), v Kladně (2:1) a v Liberci (1:2 SN).

POVEDENÉ PŘÍCHODY

Kádr opustil Roman Polák, ztráta kapitána, který ukončil kariéru měla být velmi citelná. Podobně i odchod ruského zadáka Alexe Solovjova. Náhrady v osobách Juraje Mikuše, či Maria Grmana, se však uvedly skvěle. Nenápadné, ale výborné, výkony podával i Willie Raskob. Stejně tak posily do ofenzivy se ukázaly být správnými tahy. Američtí Peterové Krieger a Mueller od začátku potvrzovali, že jejich kvalita je nesmírná, byť druhý jmenovaný se trápil i se zdravotními neduhy. Navíc do týmu i hry zapadli i během sezony Jakub Kotala s Richardem Jarůškem.

MNOŽSTVÍ STŘELCŮ

Soupeř Vítkovic vždy věděl: úder může přijít téměř odkudkoliv. Vítkovická ofenziva nebyla založena na jednom, nebo dvou produktivních útocích. Bylo jedno, jestli je na ledě zahraniční Kriegerova letka s Muellerem a Bukartsem, nebo Lakatoš s Maroszem, mladíci Fridrich s Chlánem, případně čtvrtý útok Rastislava Deje. Všichni mohli skórovat, což protivníkům výrazně ztížilo situaci a bránění, protože si nevydechli.

PŘESILOVKY A OSLABENÍ

Hra v početní výhodě byla v posledních letech Achillova pata Vítkovic. Nedalo se na to dívat, góly padaly výjimečně. To ale v této sezoně neplatilo, Holaňův celek si z přesilovek vybudoval jednu z hlavních zbraní (22,35%, třetí nejlepší). Není divu. Když se vám na ledě sejde parta jako Mueller, Krieger, Bukarts, případně Lakatoš a další, tak je těžké odolávat. Zároveň se ale Ostravané mohli opřít o svou hru v oslabeních (80,69%, sedmé nejlepší).

ŽÁDNÁ KRIZE

Čekalo se, kdy to přijde. Jak ale čas plynul, nic se neměnilo. A to ani ve chvíli, kdy došlo na nedostatek obránců ze zdravotních a disciplinárních důvodů. Během 52 kol na Vítkovice nedolehlo téměř žádné období, díky němuž by nastal pád. Jedinou pasáží, kdy Ostravané tápali, byla série pěti domácích zápasů od 20. ledna do 3. února. Z patnácti možných bodů získali jen čtyři, což zapříčinilo, že se do nenávratna vzdálily Pardubice a naopak na blízký kontakt přiblížila Sparta, ale povedenými výsledky v dalších utkáních druhé místo uhájili. A to až do úplného konce.

TRENÉR

Miloš Holaň je kouč, který by se pro tým a úspěch rozkrájel, ještě více to tak má ale nastavené ve Vítkovicích. Klubu svého srdce. Jako hráč titul nemá, sám zmiňuje, že mu to otec – mistr ligy z roku 1981 – připomíná. Rád by určitě na nejvyšší metu jednou dosáhl aspoň v pozici trenéra. Ve dvojici s Radkem Philippem je skvělý motivátor i pedant, který nesnáší, když někdo nedělá něco naplno. Ne na sto, ale na sto deset procent. Mužstvo za ním jde. Zároveň ale umí tým připravit i takticky. V play-off se to bude hodit.