Svěřenci Miloše Holaně nasbírali v devíti kláních šestnáct bodů, jen o dva méně, než vedoucí Pardubice, a jsou pátí. „Co se týká výsledků, hodnotím to hodně pozitivně,“ přiznává kouč.

Nemáte tedy, co byste mužstvu vytknul?
Kromě zápasu v Olomouci, kdy si myslím, že jsme to měli dotáhnout do vítězného konce, tak můžeme být spokojeni. Na druhé straně to nic neznamená. Ani nechci, aby si hráči četli, že jsme spokojeni, protože je to jen můj osobní pocit a práce je před námi strašně moc. Body jsou pozitivní. Co nás ale ohromně mrzí, jsou zranění. Navíc dlouhodobá. To je velká skvrna na začátku sezony.

Už jste se dopátrali, co za tím je, nebo jde prostě o smůlu?
To nemá žádnou souvislost s ničím konkrétním. Nebo nějakou spojitost. Jsou hráči, kteří mají zlomenou ruku, protože blokovali střelu, nebo naopak byli před brankou soupeře, když jsme na ni stříleli. Mueller zase zranění po krosčeku v Hradci Králové. Není to tak, že by to bylo z přetrénování, únavy, nebo podobně. Prostě smůla, že byli v daný okamžik na určitém místě a stalo se to.

Z přípravy jste přitom měli už sehrané útoky, vytvářely se vazby, ale tímto se vám vše rozpadlo…
Velká komplikace. Hledali jsme sestavu měsíc a půl, nebo dva měsíce. Pak se nám ustálila, i když neříkám, že to tak musí fungovat do konce sezony, tak teď to klapalo. Najednou nám ale vypadl z každé lajny minimálně jeden hráč, takže veškeré vazby jsou narušené. Ať už ve hře pět na pět, v přesilovkách, v oslabeních. Když si vezmu, Lukáš Krenželok hraje jako první oslabení, Bernovský také, Mário Grman taktéž. Pak to není jednoduché, protože přesně na to jsme ty hráče brali. Tuto roli v týmu mají určenou. Vypadnou a sehnat adekvátní náhradu už teď ani není možné. Proto se tam musí zaučovat jiní hráči, kteří to ale třeba nikdy pořádně nehráli. A už to nezapadá do zamýšlené koncepce. Ale je to hokej, musíme se s tím porvat.

Nyní máte před sebou řadu zápasů v rychlém sledu…
Ano, během dvaceti dní snad deset. Jen se proto modlím, aby stávajícím hráčům vydrželo zdraví.

Výhled, kdy byste mohli být aspoň relativně kompletní, asi nemáte?
To nemám vůbec, protože zlomeniny jsou na šest až osm týdnů. A pak ještě rehabilitace. Mário Grman by snad do čtrnácti dnů mohl být k dispozici, Peter Mueller to stejné. Může to být zítra, za týden, za dva… Data prostě nemáme.

Že by tedy byl Mueller připraven na neděli proti Kladnu, to zatím tedy nevypadá?
Nevíme. Problém s žebry není jednoduchý. Je to bolestivé, takže záleží na hráči. Abych byl upřímný, každý den, když přijdu do trenérské kabiny, tak nechci, aby za námi chodil náš fyzio a řekl, že je zase někdo zraněný.

Takže se doktorům a fyzioterapeutovi straníte…
(pousměje se) Když můžu, tak jo, protože tyhle zprávy nechci slyšet. Pomalu se bojím, když zaklepe a vejde dovnitř, protože první myšlenku, kterou mám je, že je zase někdo zraněný. Naštěstí se jeho návštěva někdy týká i jiných věcí.

Jak moc vám prospěla pomoc z Poruby?
Za prvé bych chtěl Porubě poděkovat, že vůbec nám takhle vychází vstříc, protože to pro asi není jednoduché. Také mají své cíle, přitom nám uvolňují hráče. Nicméně si myslím, že Šlahař si své odehrál, to stejné Patrik Urbanec, nebo Gřeš. Zklamaný jsem byl akorát z výkonu Radima Tomana.

V pátek hrajete v Karlových Varech, následně o dva dny později doma s již zmíněným Kladnem. Asi se těšíte, až se trvaleji vrátíte do Ostravy, viďte?
I pro hráče je fajn, že mohou hrát zase před domácím publikem, kdy cítí podporu. Je to takový šestý hráč, jak se říká. Ale ještě máme Vary, což je mužstvo, které prokazuje neskutečnou výkonnost, protože porazily všechna mužstva z horní části tabulky, mužstva s vysokými ambicemi. Musíme tam jet s pokorou a podat maximální výkon, protože mají výsledky.