„Máme to nastavené my jako brankáři a i trenéři, že jdeme zápas od zápasu. Není to tak, že jeden je jednička, druhý dvojka,“ líčí Stezka, který v minulosti působil i v Severní Americe. S týmem Chicago Steel dokonce vyhrál soutěž USHL a tamní Clark Cup.

I o tom, jak se od té doby změnil, a proč a v čem mu výrazně pomohl návrat do Česka, kde kývl na nabídku prvoligového Havířova, promluvil pro Deník. „To bylo významné angažmá,“ říká muž, jež by ve středu měl hájit branku Vítkovic v derby s Třincem.

Fanoušci při utkání 15. kola hokejové extraligy: HC Vítkovice Ridera - Bílí Tygři Liberec.
FOTO: Vítkovice s Libercem hnali i bývalý kouč, či známý bavič! Najdete se vy?

V neděli jste proti Liberci, svému bývalému klubu, vychytal nulu, měl jste 29 zákroků. Jaké to bylo?

Samozřejmě trochu speciální, když jsem první nulu v extralize vychytal proti svému bývalému klubu, ale v první řadě jsme rádi za ty dva body. Celý zápas byl 0:0, před třetí třetinou jsme si řekli, že to bude o jednom gólu, že musíme být trpěliví a počkat si na šanci. Kluci to odehráli výborně. Celý zápas, i tu třetí třetinu, jsme Liberec nepustili do vedení ani do šancí, za což klukům patří velký dík. Obrovsky mi pomohli a celý tým má podíl na té nule. Byli jsme trpělivější, počkali jsme si a naštěstí jsme to v prodloužení urvali.

Je to vzpruha po šesti gólech ve středu v Pardubicích?

Samozřejmě. Psychicky to pomohlo mě i celému týmu. Ale cítím to tak – a i s trenéry jsme si to tak řekli – že sezona je dlouhá. Když se zápas nevyvede, vzít si z toho ponaučení, najít si na tom i dobré věci, potrénovat a jít dál. Nemá cenu se v tom babrat. Už ve čtvrtek jsme si řekli, že je nový den a s čistou hlavou jsme šli do přípravy na další utkání.

Utkání 15. kola hokejové extraligy: HC Vítkovice Ridera - Bílí Tygři Liberec, 17. října 2021 v Ostravě. (zleva) Petr Fridrich z Vítkovic a Lukáš Krenželok z Vítkovic.
Vítkovický Krenželok po 1000. zápase: Kustod mi říkal, že mám oslavovat prací

Jaké pocity máte z nového angažmá ve Vítkovicích?

Jsem spokojený. Nebo nadšený. Úroveň extraligy a první ligy je rozdílná. Začíná to u zázemí, nebo celkově fungování klubu a organizace. I kabiny. Vše mě mile překvapilo, je tu výborná parta, všichni kluci jsou super. A je jedno, jestli se baví mladý se starým, všichni jsou si rovni. Realizační tým dělá maximum, i když se zápas nepovede, najít směr, jak to změnit a dostat se na lepší vlnu. Jsem jedině rád, že tu můžu být. Děkuji za šanci.

Sáhl jste po Vítkovicích hned, nebo byly i jiné možnosti?

Už když jsem šel do Havířova, potřeboval jsem restart. Tam mi dali obrovskou šanci, dva roky jsem chytal, mohl jsem se vychytat a posunout. Pomohl mi pan trenér Režnar, trenér gólmanů Dušan Šafránek. Po hokejové i psychické stránce. K tomu Patrik Rimmel. Za to jim moc děkuji. Ve druhém roce se řešilo, co a jak bude dál, cítil jsem na sobě, že je teď možná poslední šance se posunout nahoru a neztvrdnout na jednom bodě. Přišla nabídka z Vítkovic a pak už se asi ani nic jiného neřešilo. Jednali jsme s Vítkovicemi a jsem vděčný, že mi tu šanci daly a mohu tu být.

Snažíte se splynout s prostředím i tím, že na masku jste si nechal mimo jiné vyobrazit Dolní oblast Vítkovic?

Samozřejmě. Tím, že Havířov je kousek, tak do Ostravy jsme jezdili pořád. Město jsem poznal a vím, co tu vše je, důležité části, nebo co k němu patří. Dolní Vítkovice tím určitě jsou, lidé to mají rádi a celkově i na té masce se mi to líbilo.

Utkání 15. kola hokejové extraligy: HC Vítkovice Ridera - Bílí Tygři Liberec, 17. října 2021 v Ostravě. Radost hráčů Vítkovic.
Vítkovice přetlačily Tygry. V prodloužení rozhodl jediným gólem Fridrich

Daniel Dolejš má na masce cedník. Vy byste si ho tam dal?

Na masku si většinou dáte něco, co se s vámi táhne delší čas. Já to tak míval. Co máme děti, jsou pro mě základ na masce ony. Že tam má Dolíček cedník? Má to rád, dává si ho tam. Já bych si cedník na masku asi nedal. (usmívá se) Ale je to každého věc. Když mu to nevadí, proč ne?

Čekal jste, že po příchodu a při minimu extraligových zkušeností budete jedničkou, byť vy to tak asi neberete…

Jako brankáři to máme i s trenéry nastavené tak, že jdeme zápas od zápasu. Nikoli, že jeden je jednička, druhý dvojka. Kdo chytá, snaží se pro tým odvést maximum, a druhý zase podporuje i ostatní kluky. Myslím si, že s Dolíkem máme super vztah, umíme se navzájem podpořit. Jednička ale není daná. Vše závisí na vývoji situace. A podle mě je to tak i lepší, že se člověk soustředí na přítomnost, a neřeší, co bude za x zápasů.

Ale své současné postavení byste v létě asi neodhadoval.

Když jsem dostal šanci, nastavil jsem si to v hlavě tak, že chci odmakat dobře letní přípravu, nachystat se na led, abych byl stoprocentně připravený a odvedl maximum, které ve mně je. Samozřejmě Dolíček už je to asi devátým rokem, takže se čekalo, že bude on chytat. Minulý rok měl dobrou sezonu. I já si říkal, že musím být trpělivý. Jako každý gólman i já chci chytat, snažil jsem se odvést maximum. Pomoci klukům, pomoci týmu a pro mě je důležité mu dávat šanci v každém zápase na výhru.

HC Vítkovice Ridera - HC Verva Litvínov (12. kolo extraligy, 8. 10. 2021)
Komentář Davida Hekeleho: Fanoušci se k Vítkovicím zády neotočili. Vrátí jim to?

Patříte mezi vysoké gólmany, Daniel Dolejš naopak k menším. Aspoň se tím doplňujete, co říkáte?

Každý gólman má své a tomu přizpůsobuje i svůj styl. Ti menší jsou flexibilní, pohyblivější, rychlejší, my zase víc vykrýváme úhly. Samozřejmě je výhoda být větší, zaberete víc prostoru, ale v této době už to není zase tak velký rozdíl. Vždyť třeba i v Pardubicích Dominik Frodl je menšího vzrůstu, ale hodně rychlý, pohyblivý.

Zmínil jste angažmá v prvoligovém Havířově. Jak velký význam pro vás v posledních dvou letech mělo?

Obrovský. My se odstěhovali přes celou republiku, ani žena tady nikoho neznala, malý Sebastián měl jít poprvé do školky. Šlo o velkou změnu. Rychle jsme se ale aklimatizovali. Žena si našla práci ve školce, tam chodil i syn, do toho úžasná paní ředitelka, takže to nám v rodinném životě pomohlo. V hokejovém rovněž. Už jsem nependloval, měl jsem dané, že chci být v jednom týmu, na něj se soustředit a uklidnit v sobě situaci. Abych se zvedl a i mentálně se posunul. Určitě významný krok. Myslím si, že jsme udělali dobře a Havířovu jsem vděčný, že mi dal šanci.

HC Vítkovice Ridera - HC Verva Litvínov (12. kolo extraligy, 8. 10. 2021)
Ostrava žila hokejem! Fanoušci nenechali Vítkovice ve štychu, zapojily se i děti

Jaké máte vlastně ambice? Chtěl byste se vrátit do zámoří?

Každý má nejvyšší cíle. Karel Vejmelka byl loni v extralize, chytal výborně a najednou je během pár měsíců v NHL. Člověk nikdy neví. Jistě, cíle jsou nejvyšší, chtěl bych se tam také dostat, ale cítím, že je lepší jít postupně a co bude v budoucnu, se uvidí. Nyní se soustředím na to, co je teď a dál zatím neřeším. Každý má ale nejvyšší cíle, a kdo říká, že nemá, tak kecá.

Vaše kariéra se rozjela rychle. Brzy jste byl v Americe, reprezentaci, na mistrovství světa dvacítek. Změnil jste se?

To je právě ono. V osmnácti jsem šel do Ameriky, první rok byl nemastný neslaný. Pak jsem se přesunul do jiného týmu, bojoval se šikovným gólmanem, kdo bude chytat, a vyhrál jsem nad ním, když to řeknu v uvozovkách. Toho kluka vytrejdovali a já tam měl čistší prostor. Vyhráli jsme titul. Byl jsem mladý, naivní a blbý.

Trenér Vítkovic Miloš Holáň.
Kouč Vítkovic Holaň o úvodu sezony: Mezera je v produktivitě. Tabulku nesleduji

Jak to myslíte?

Myslel jsem si, že všechno půjde hned samo. Byl jsem na pár nováčkovských kempech v Minnesotě, viděl jsem, že šikovných gólmanů je strašně moc. Ale furt jsem si říkal: „Sezona byla super, teď by mě mohli vzít nahoru“. Byl jsem naivní, myslel jsem si, že to půjde samo. Po psychické a mentální stránce jsem se musel dát dohromady. Trvalo mi ještě dva roky, než jsem se našel v životě. Rodinném i hokejovém. Hledal jsem se. Jak se chci vyvíjet, jak se chci posunovat dál. Pomohl mi i psycholog, úžasná přítelkyně, mamka, nevlastní taťka, babičky, dědečkové… Všichni při mě stáli, podporovali mě. Potřeboval jsem se najít v tom, abych si v rozvoji našel i rozum. A neměl šílené vidiny, jak všechno půjde samo a budu tam a tam. Musel jsem se v tom zklidnit. V Havířově mi s tím hodně pomohli.

Jak sebevědomí správně namixovat?

Když jsem byl mladý, byl jsem, nechci říkat vyloženě namyšlený, to asi ne, ale sebevědomí jsem měl až moc nezdravé. To je to. Myslel jsem si, že to půjde samo a vždycky dostanu někde šanci. Není to tak. Někdo k tomu dospěje brzo, někdo o pár let později. Člověk se snaží furt v životě vyvíjet, učí se z chyb. Chtěl jsem si najít zdravé sebevědomí, abych si věřil a fungoval i v životě líp. Udělat i pro rodinu něco navíc. Nakonec se totiž všechno odvíjí od toho, jak se chováte, jak trénujete, jak pracujete. V tom jsem si chtěl najít stabilní pozici. A jen to posunovat a rozvíjet se i dál.

Kapitán posledních hokejových mistrů z Vítkovic Jaroslav Lyčka slaví 70. narozeniny.
Kapitán hokejových mistrů z Vítkovic 1981 Jaroslav Lyčka slaví 70. narozeniny

Hrálo roli i to, že jste byl i poměrně brzy tátou?

V devatenácti. (usmívá se) To mi pomohlo dost v tom, že si člověk určil priority. Netočilo se všechno jenom kole mě, ale kolem celé rodiny. Pak si uvědomíte, co je v životě opravdu cenné. Děti a rodina jsou nejvíc, co může být. Díky tomu jste bohatý. To mi pomohlo hodně. V přístupu i zodpovědnosti. Teď už máme dva kluky, to je super. Jsem spokojený a rád, že je máme. Jednomu bude pět, druhému bude rok a půl.

Navíc jste měl v Americe technický zádrhel se smlouvou…

Řešili jsme, co dál a ještě před finále jsem podepsal v Liberci smlouvu. Zaregistrovalo se to a oni to zjistili. Problém byl, že tam člověk nesmí mít profesionální kontrakt. Já první finále nemohl hrát. Díkybohu to šlo zrušit, pak už jsem chytat mohl. Po sezoně jsme to dali znovu dohromady. Jinou možnost jsem ani neměl. Jít třeba v Americe na univerzitu, protože jsem už měl kontrakt. Sice byla sezona dobrá, ale z mého pohledu, ohledně přístupu, jsem si nezasloužil dostat kontrakt od Minnesoty. Zpětně vidím, že jsem tam udělal obrovské chyby. Člověk se učí, i za takové chyby jsem byl zpětně rád. Mohl jsem se posunout, získat jiný pohled na život.

Pavel Kubina
Kubina o Tampě: Takový mančaft jsem neviděl a už neuvidím. Co Baník a Vítkovice?

Sledujete, jak si Minnesota vede?

Celkově se na NHL dívám. Na výsledky a jak kdo hraje. Spousta kluků, co tam s námi byla, tak jsou i v jiných týmech. Třeba Alex Tuch je ve Vegas, dařilo se mu. Charlie Lindgren to v Montrealu vzal za Coreyho Price, když byl zraněný. A chytal výborně. Pořád to sleduji. Vidím, že Minnesota udělala pár kroků přestavby a skládá to podle Kaprizova, on je extratřída. Je tam jiný manažer, dělají práci dobře a mohli by mít dobré vyhlídky do budoucna.

Vy jste ve Vítkovicích a v tomto týdnu vás čekají dva speciální domácí zápasy. Ve středu derby s Třince, v pátek bitva proti Jaromíru Jágrovi a Kladnu. Těšíte se?

Pátek je ještě daleko, takže vše směřujeme k Třinci. Je to velice kvalitní tým, máme spoustu šikovných hráčů, takže se snažíme na ně maximálně připravit, abychom doma urvali co nejvíc bodů. Nejlépe tři. Zároveň chceme předvést co nejlepší výkon. Ale těším se, tak jako na každý zápas. Bude to zpestření pro fanoušky, když je to derby. Zajímavý zápas. Doufám, že pro nás šťastnější.