Zhruba v deset hodin dopoledne dostal dvaadvacetiletý útočník Washingtonu do rukou hokejový svatý grál. Nehnul se od něj až někdy do půlnoci. „Doufám, že přemluvím strážce poháru, abychom si to trochu protáhli,“ usmíval se dobře naladěný pražský rodák.

S trofejí se stavil za kamarády a rodinou, navštívil babičku na hřbitově a odpoledne se o pohár podělil i s fanoušky.

Zájem vidět zblízka Stanley Cup byl velký, vždyť v Česku byl naposledy před třemi lety, kdy ho přivezl Michal Rozsíval. Do Letňan tak dorazila zhruba tisícovka příznivců a Vrána se trpělivě podepisoval a fotil.

Celý den pak zakončil v jednom z pražských klubů, kde do něj jistě nalil i nějaký ten alkohol.

To přece nesmí chybět…

PÉČE O CENNOU TROFEJ Poblíž nablýskaného poháru se neustále drželi dva chlapíci, kteří patří mezi jeho strážce. „Musíme u něj být čtyřiadvacet hodin. Je nás celkem pět a střídáme se zhruba po deseti dnech. Jsou to dlouhé šichty a bývá to stresující. Ale je to čest, protože je dalších milion lidí, kteří by chtěli dělat, co my,“ vyprávěli Howie Borrow a Mario Della-Savia.

A jak z onoho milionu zájemců vykrystalizují právě vybraní šťastlivci? „Po nějakém čase, kdy děláte dobrovolníka v Hokejové síni slávy v Torontu, dostanete příležitost cestovat s jinými trofejemi, až se jednoho dne staráte o Stanley Cup,“ vysvětlil Della-Savia.

Pokud by pohár mohl mluvit, měl by hodně co vyprávět. „Hráči s ním chodí rybařit, na golf, jedí a pijí z něj všechno možné, dávají do něj děti, berou jej na svatby. Ale chovají se k němu s respektem, je to pro všechny speciální den,“ povídal Borrow.

Po každém dni je tak důležité se o trofej postarat, aby byla připravená na nový den. Jakub Vrána si ten svůj užil naplno.