Je mu pětadvacet, chytá v milionářské KHL za Petrohrad, kde je brankářskou jedničkou. Každý by si řekl, ten kluk se musí mít jako král. Ale i gólman hokejové reprezentace Jakub Štěpánek prožívá těžké chvíle. A vůbec nechápe, kde se stala chyba. Start do sezony měl úchvatný. V prvních čtyřech zápasech vychytal v dresu SKA čtyři výhry, když v každém duelu pustil za svá záda jedinou střelu, a byl po zásluze vyhlášen nejlepším brankářem měsíce září.

V Rusku patří vsetínský rodák k elitním gólmanům i podle statistik. Úspěšnost zákroků má 95 procent a průměr 1,38 gólu na zápas. Přesto nechytá, a co je horší, ani netuší, kdy začne. Do toho otřes mozku a výrok trenéra Miloše Říhy, podle kterého má mít psychické problémy. Tuto informaci přinesl v pondělí ruský deník Sport-Express. „Vůbec to nechápu. Může to být tak, že to novináři překroutili. Tady si totiž mohou psát, co chtějí. Ať je to jak chce, vrhá to na mě špatné světlo, vypadám teď jako nějaký uzlíček nervů,“ zlobí se Štěpánek.

Začátek sezony vám vyšel skvěle, chytal jste jako bůh a Petrohrad sbíral jen vítězství. Uplynulo pár dní a idylka je pryč. Podle kouče Říhy máte psychické problémy…

Vůbec to nechápu, jsem z toho úplně v šoku. Dozvěděl jsem se o tom od mého agenta Vládi Vůjtka, který mi hlásil, že je to na internetu. Netuším, proč se to napsalo. Prý mám problémy s psychikou proto, že se daří Ježovovi, což je ale úplný nesmysl. V hokeji jsem už něco dokázal, odchytal hodně důležitých zápasů… Nejhorší na tom je, že to nemám jak ovlivnit.

Mohla se stát chyba u novinářů, kteří to překroutili nebo si to celé dokonce vymysleli? Nebylo by to poprvé…

Může to tak být. Tady v Rusku je to klasika. Novináři si mohou psát co chtějí, a to taky dělají. Může to být nějaká taktika ze strany toho konkrétního novináře, to už jsem taky zažil. Možné je všechno. Víc neví ani můj agent, byl překvapený, stejně jako já, doslova nechápal. Taky si myslí, že to novinář nějakým způsobem přetočil.

Odchytal jste prvních pět zápasů, v nichž jste čtyři vyhráli a pokaždé bodovali. To není bilance, která by vás měla posadit na střídačku…

Taky si myslím. Nebudu zastírat, hodně mě to překvapilo, stejně jako následný výrok Říhy, který mě hodně mrzel. O těch nešťastných slovech v novinách se mnou nikdy nemluvil, ani jednou se nezmínil, takže nevím, jestli to opravdu takhle řekl. Ať je to jak chce, posadil mě a já od té doby nechytám.

Může být důvodem jeho rozhodnutí to, že jste v pátém zápase doma proti Dynamu Minsk ztratili skoro vyhraný zápas?

Může to tak vypadat. V tom utkání jsme vedli ještě po druhé třetině 3:1 a nakonec prohráli po nájezdech 3:4. Jenže snížení přišlo v našem oslabení tři na pět, vyrovnat se podařilo Dynamu nějaké dvě minuty před koncem, ale to bylo skoro do prázdné branky. Nevím, kde by se tam dala najít moje vina. V tom důvod nevidím.

V čem tedy?

Budu se opakovat, ale vážně mě nic nenapadá, fakt netuším. Kdyby byl třeba už před sezonou daný plán, že odchytám pět zápasů a přenechám místo Iljovi (Ježovovi), tak by se to dalo možná pochopit, ale takhle? Zůstává mi nad tím rozum stát. Navíc mi bylo řečeno, že si zápas odpočinu a půjdu zpět chytat. Ale to se nestalo.

Jak vám trenér Říha vysvětlil, že budete dál jen náhradník?

Nijak. Den před dalším zápasem na ledě Dynama Moskva mi jen oznámil, že nakonec chytat nebudu a pokračovat bude Ilja. Proč, jsem se ale nedozvěděl. Bylo mi to řečeno jako holý fakt a jasná věc, o které se nediskutuje.

Nezlobte se, ale pořád se snažím dopátrat toho, proč jste přestal chytat. Nepohádali jste se spolu?

Ježiši, to vůbec ne. Nic takového. Abych řekl pravdu, jsem z toho všeho překvapený víc, než všichni ostatní okolo.

Zranění přišlo nevhod

Teď budete mít návrat mezi tři tyče ještě těžší…

Bohužel je to tak. Minulou středu jsem na tréninku utrpěl otřes mozku.

Co se přesně stalo?

Šlo o běžné cvičení, prostě smůla. Bylo to ve hře tři na dva, jeden z útočníků chtěl objet obránce a tlačil se před branku, já jsem se nahnul pro puk a snažil se ho chytit. V předklonu mě pak trefil v pádu přímo do hlavy. Tři čtyři vteřiny jsem měl černo před očima. Od té doby mám problémy s hlavou, ne proto, že bych měl psychické problémy, ale protože mě bolí.

Je to vážné?

Jde o lehčí otřes mozku. Už jsem to zkoušel dvakrát na ledě, ale bohužel to nejde. Když jsem déle v zátěži, začne mě bolet hlava a nemá to cenu.

Můžete odhadnout, jak dlouho budete muset odpočívat?

Těžko říct, nevím, nechci předbíhat. Právě jedu na vyšetření do nemocnice (rozhovor vznikal v úterý odpoledne – pozn. aut.) a uvidí se, co se ukáže nebo snad neukáže. Doufám, že budu co nejdřív o. k., potřebuju totiž chytat.

Pojďme k Petrohradu a jeho výkonům. Držíte se na špici. Co se po příchodu kouče Říhy změnilo? Pamatuji si, že jste loni prohlásil, že jeho předchůdce Zanatta byl měkký a hráči neplnili jeho pokyny…

Trenér Říha to drží zkrátka, nechce, abychom podléhali nějaké euforii, když se pár zápasů vyhraje. Hrajeme na rozdíl od minulé sezony jako jeden tým, myslím, že to je naše velká výhoda. Že je až příliš tvrdý? To bych neřekl, pořád je to v určitých mezích.

Co vaše ruština, zase jste o něco pokročil?

Jo, jo. Posunul jsem se v ruštině dost. Jsem už schopný se pobavit i o běžných věcech, rozumím dobře. Mám sice ještě drobné mezery, ale je to mnohem lepší.

Dresy už fanoušci mají

V Petrohradu točíte druhou sezonu, už se ve fanshopu polepšili a mají dresy s vaším jménem?

Musím přiznat, že jsem pár lidí v dresu s mým jménem viděl. Bylo to takové milé překvapení, těší mě to.

Lidé na vás chodí, fandí?

Jasně. Na první zápas bylo plno, nějakých třináct čtrnáct tisíc. Jinak běžně chodí okolo devíti tisíc.

Nějaká změna v osobním životě? Byt, přítelkyně…

Přítelkyně je pořád stejná, ale přestěhoval jsem se. Už nebydlím přímo v centru, protože jsem si vzal auto od Petra Čajánka a potřeboval nějaký barák s garáží.

Takže už jezdíte…

Řidičák mám dlouho, od osmnácti, ale loni jsem se ještě trochu bál tady vyrazit do ulic, místy je to pořádná nálož. Letos už jsem se osmělil a jezdím sám. Je to tvrdá škola, někdy je tady až neuvěřitelně náročné vecpat se a narvat do mezírky, abych projel. Každou chvilku si musím dávat pozor, člověk tady nikdy neví.

Už jste měl nějaký ťukanec?

Musím to zaklepat, zatím ještě karambol žádný.

Na tréninky se dopravujete jak?

Jezdím normálně autem, každé ráno. K hale to mám nějakých dvacet pětadvacet minut.

Stalo se někdy, že jste kvůli silnému provozu přijel pozdě?

Dávám si takovou rezervu, abych to i v případě velké nepředvídatelné zácpy stihl. Vyrážím padesát minut před srazem a mám klid.

Musím se zeptat. Jak jste reagoval na tragédii, která se stala u Jaroslavli?

Je to obrovské neštěstí, které se nemělo vůbec stát. Trochu mě mrzí, že to tady jakoby utichlo. Myslím tím vyšetřování.

Už se ví, co se přesně stalo a proč?

Bylo několik verzí, ale nikdo dodnes neřekl, v čem byl problém. Přijde mi to, že se to odsunulo do autu. Je mi jasné, že životy těch kluků to nevrátí, ale zasloužili by si, aby ostatní věděli, co se přihodilo.

Létali Jakem-42, mají jiné letadlo

Změnilo se vůbec něco po tom neštěstí?

Vyměnili nám letadlo. Máme teď boeing nebo airbus. Je škoda, že se s tím čekalo tak dlouho a ta změna přišla, až když došlo k té katastrofě, při které umřelo přes čtyřicet lidí.

Taky jste létali se stejným strojem Jak-42, který tehdy havaroval?

Jasně. Občas to nebylo ideální, často nám třeba hlásili, že jsme přetížení, přesto se vždycky letělo.

Jak jste to prožíval, měl jste obavy?

Strach jsem míval. I teď mám vždycky radost, když přistaneme a jsme na zemi. To mám dobrý pocit. Teď jsou ta nová letadla úplně o něčem jiném. Jsou klasická dopravní, velká, člověk se v nich cítí mnohem bezpečněji.

Vyměnila se letadla u všech týmů v KHL?

Nemám představu, kolik ta letadla stojí a jestli si je tím pádem můžou dovolit ostatní. U nás to změnili a já jsem za to jenom rád.

Všechny tři Čechy, kteří zahynuli, jste znal. Jací byli?

Skvělí. Osobně jsem měl nejblíže k Pepovi Vašíčkovi. Když jsem přiletěl na olympiádu, tak si mě vzal pod svá křídla, držel mě, dá se říct, za ruku, vše mi ukazoval. Chodili jsme ve třech ještě s Tomášem Rolinkem na večeře, vždycky jsme super pokecali. Pepa byl strašně hodný kluk, na to, co dokázal – vždyť snad všechno vyhrál – až nepochopitelně. Rachna (Rachůnek) byl kliďas, nejlepší obránce KHL, co k tomu dodat. Mery (Marek) byl taky úplně v pohodě. Nejhorší na tom všem je, že nejde o hokej, ale o to, že měli děti a rodiny a během vteřiny to bylo všechno pryč (odmlčí se).

Abychom nekončili smutně… Jak přijali v Rusku nováčka Lva Poprad, proti kterému jste ve 3. kole vychytal výhru 4:1?

Je to zpestření a já to jen vítám. Pro mě jenom super, že se podívám na Slovensko, kde se můžu cítit jako doma.