Schválně si někdy pusťte na YouTube sestřihy nejkrásnějších akcí hvězd NHL. Pokochejte se pohledem na až děsivou kombinaci techniky a síly Maria Lemieuxe či Jaromíra Jágra, na nadpozemsky rychlé bruslení Pavla Bureho a Connora McDavida, na dělovky v podání Bretta Hulla nebo Alexandra Ovečkina, na všechny ty dechberoucí čáry máry s hokejkou.

A pak ťukněte na videa v hlavní roli s mužem jménem Wayne Gretzky. Ne že by tenhle chlapík s číslem 99 na dresu neuměl projet celé kluziště až do branky nebo prudce vypálit, ale většina jeho slavných gólů nevyniká přílišnou fotogeničností. Alespoň na první pohled: jako by se onen mýty opředený Kanaďan jen tak mimochodem nachomýtl k zajímavé situaci na ledě a vyřešil ji tu nenápadnou střelou, tu nezištnou přihrávkou…

Přesto se lze s vážnou tváří bavit vlastně jen o tom, kdo byl druhým nejlepším hokejistou všech dob. O prvním místu se nediskutuje. Již přes třicet let ho okupuje právě Gretzky a lze si jen těžko představit, že by to někdy mělo být jinak. „The Great One“ je zkrátka a dobře nejlepší, tečka. V čem se skrývá výjimečnost muže, který zítra slaví 60. narozeniny?

Dril a předvídavost 

Docela pěkně to vystihl trenér Glen Sather, který spolu s Gretzkym vytvořil slavnou éru Edmontonu v 80. letech. „Byl mnohem inteligentnější než ostatní hráči. Zatímco oni vynakládali veškerou energii, aby jeden druhému vyrazili pár zubů, on bruslil okolo, kroužil a analyzoval situaci,“ popsal Sather.

Právě „hokejová inteligence“ je to, v čem Gretzky vynikal. Zní to jednoduše, ale těžko se hledá přesná definice. I proto se řada lidí při snaze popsat hru tohoto vcelku nenápadného útočníka uchylovala k poněkud komickým přirovnáním kdesi na pomezí metafyziky. Mluvilo se o jeho geniální intuici, veleštědrých hokejových sudičkách a vrozeném šestém smyslu hocha z nevelkého města Brantford v provincii Ontario.

Wayne GretzkyZdroj: DeníkSám Gretzky se tomu později smál. „Někteří tvrdí, že mám šestý smysl… Hloupost. Prostě jsem se naučil odhadnout, co se v nejbližší chvíli na ledě stane. Schopnost předvídat se dá naučit. Nedal mi ji Bůh, ale Wally,“ uvedl ve své autobiografii.

Walter „Wally“ Gretzky je hráčův otec a vděčný syn nikdy nezapomene zdůraznit, že právě díky drilu, kterému ho táta od malička podroboval, to dotáhl až na hokejový Olymp. Gretzky senior si postavil na dvorku za domem ledový ring a vštěpoval talentovanému synkovi hokejovou abecedu. Včetně proslaveného hesla „buď vždycky tam, kam puk míří, a ne tam, kde je teď“.

Ne, malý Wayne rozhodně neměl běžné dětství. Kdekdo by dnes ambiciózního otce možná nařkl z toho, že si na synkovi léčí vlastní komplexy a nesmyslně ho přetěžuje. Jenže u Gretzkých to fungovalo. „Ráno jsem vstal, od sedmi do půl deváté bruslil, pak jsem šel do školy, v půl čtvrté přišel domů a byl jsem na ledě, dokud mě máma nezavolala k večeři. Najedl jsem se v bruslích a šel zase na led,“ vylíčil Gretzky.

Nepřekonatelná schopnost Gretzkyho číst hru a vždy se ocitnout na správném místě ve správnou chvíli nastartovala kariéru plnou rekordů. Už v deseti letech, kdy hrál proti mnohem starším soupeřům, vstřelil 378 (!) gólů za sezonu. Na přelomu 70. a 80. let pak vstoupil (po krachu konkurenční WHA) do NHL.

Střízlík mezi vazouny

Dost lidí tehdy čekalo, že Gretzky mezi elitou bolestivě narazí. A to doslova: plachý talent z Brantfordu byl totiž všechno možné, ale rozhodně ne silák a rváč. Když začínal v NHL, vážil sotva 73 kilogramů, zatímco ligový průměr byl o víc než deset kilo vyšší. Mezi svalnatými lamželezy, ohánějícími se hokejkami jako dřevorubeckým náčiním, vypadal hubeňour Gretzky jako ideální cíl pro krvelačné lovce trofejí.

Výsledek? Hned v první sezoně v dresu Oilers vyhrál Gretzky svou první z celkem devíti Hart Trophy pro nejlepšího hráče ligy. Čtyřikrát překonal zdánlivě nedostižnou hranici 200 bodů za sezonu, čtyřikrát vyhrál Stanley Cup. Prostě neměl konkurenci. Svou předvídavostí vyzrál na každého, kdo ho chtěl špendlit na mantinely.

I když na to nevypadal, Gretzky měl totiž neskutečnou výdrž. Jeho atletické předpoklady doplňovala vysoce nadprůměrná schopnost rychlé obnovy energie. A za druhé: v sestavě Oilers měl k ruce bodyguardy, kteří nesmlouvavě dohlíželi na to, aby se k drobné superhvězdě nikdo ani nepřiblížil.

Hrůzu naháněl hlavně stokilový rabiát Dave Semenko, jenž se nebál boxovat ani proti Muhammadu Alim. O tehdejších poměrech svědčí slova dalšího Gretzkyho ochránce Martyho McSorleyho v knize „Bitkařský kodex“: „Semenko vždycky jen přijel k soupeřově střídačce a podíval se na toho drzouna, který to zkoušel na naše hvězdy Gretzkyho nebo Messiera. Kouknul na něj a klidným hlasem řekl: OK, za chvíli tady někdo přijde k vážnýmu úrazu. A to stačilo, nikdo ho nechtěl naštvat.“

Jistě, NHL měla v 80. letech řadu specifik. Hrálo se mnohem útočněji a méně takticky než dnes, padaly fůry gólů. Zlé jazyky tvrdí, že Gretzky se uměl narodit, jindy by prý rekordy v produktivitě nelámal. Jenže opak je pravdou: výjimečnost je nadčasová.

„To, čemu říkáme tvůrčí génius, je ve skutečnosti co nejrychlejší reakce na situaci, která je uložena v mozku tak hluboko a pevně jako vaše telefonní číslo,“ řekl v souvislosti s Gretzkym Peter Gzowski, legenda kanadské novinařiny. A číslo 99 souhlasí: „Devět z deseti lidí tvrdí, že jde o instinkt. Ale je to jen trénink. To mi dal táta.“

Génius pracovitosti? Právě to je Wayne Gretzky. Velký a největší. Navždy.