Trenér Bílých tygrů Filip Pešán má čich na obránce. Z Radima Šimka udělal během pár let hvězdu extraligy a reprezentanta, který po minulé sezoně podepsal smlouvu v zámoří.

V San Jose sice ještě nedostal příležitost v áčku, i tak je jeho cesta obdivuhodná. Ještě před čtyřmi lety putoval mezi Benátkami nad Jizerou a Libercem, nyní je z něj dvojnásobný účastník mistrovství světa.

V české kotlině nejde o jediný případ. V poslední době přibývá hráčů, kteří míří za oceán dlouho po uplynutí juniorského věku. Chicago letos uchvátil Jan Rutta, místo v NHL si jako osvědčení borci z Evropy vybojovali také Jakub Jeřábek či Michal Kempný.

„Stejně jako Michal jsem hrál v Třebíči. Chodil jsem se na něj dívat. Je to neskutečné. Přes Brno, KHL a reprezentaci se dostal až do NHL. Trochu k němu vzhlížím. Ukázal, že je možné dostat se nejlepší soutěže světa i později,“ říká Pyrochta.

Podobnou cestou může jít i liberecký bek, který letos nezachytil úvod sezony a poučit se měl na farmě. „Nehrál jsem moc dobře dozadu. Pan Pešán mě dal do Benátek, abych si na to dával větší pozor a vyzkoušel si hru v první lize. Šlo o dobrou zkušenost i výborný tah od trenéra. Po přesunu zpět jsem se zlepšil v defenzivě,“ kvituje talentovaný obránce.

PRVNÍ LASO Z NHL

Z Pyrochty se postupně stal klíčový bek týmu, což korunoval parádními výkony v play-off. Jeho vzestupu si všimli i v zámoří. „Něco je v jednání, ale chci se na nabídky plně soustředit, až skončí sezona,“ přiznává jednadvacetiletý zadák.

Lepší pozici k vyjednávání by mu rozhodně zajistila účast na mistrovství světa v Dánsku. Odvážných ofenzivních beků má český hokej stále nedostatek.

„Nechávám věcem volný průběh, šanci má každý. Když se mi povede pár zápasů, může se stát cokoli,“ věří Pyrochta, který se již jednou na zkušenou do Severní Ameriky vydal.

Mezi lety 2014 a 2016 hrál QMJHL. Byla kanadská juniorka správný krok? „Mířil jsem na nejvyšší mety, proto jsem to chtěl zkusit. Osamostatnil jsem se, naučil se jazyk, posílil si sebevědomí. Těžko říct, co by se dělo, kdybych zůstal doma. Třeba jsem mohl slavit titul, ale kdo ví. Určitě ničeho nelituji,“ vypráví.

V jednadvaceti letech je Pyrochta solidně otrkaný. Už ve čtrnácti nastoupil do liberecké akademie, ze které se společně s Dominikem Lakatošem a Janem Ordošem probojoval až do áčka.

„Rodiče mě nechtěli pustit, že bych byl daleko od domova. Pan Pešán a pan Šťastný nás ale provedli a přesvědčili je, abych zůstal,“ vysvětluje.

A v libereckém klubu se vypracoval až v aspiranta dresu národního mužstva. Pyrochtův příběh, zdá se, nekončí.