Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Čtvrtfinále MS? Jordán: Nezapomenu. Pro národ to bylo malé finále

Zlín /ROZHOVOR/ - Říct, že hrál dobře, by bylo neuctivé k pravdě. Byl výtečný. Komplimenty na jeho výkony během světového šampionátu v Praze a Ostravě létají rychleji než kdejaká špičková armádní stíhačka. On je svou přirozenou skromností pokorně odráží.

20.5.2015
SDÍLEJ:

Michal Jordán proti Finsku.Foto: Deník/Luboš Jeníček

Nelétá však v oblacích, jak se to zlínský hokejový odchovanec Michal Jordán naučil v zámoří. Spíš vstřebává zklamání. Podruhé za sebou mu unikla medaile. „Není to příjemné," přiznává v rozhovoru pro Deník Jordán, na němž může jednou stát defenziva národního týmu. Pokud tedy zrovna nebude válčit v NHL o Stanley cup.

Říká se, že hranice mezi úspěchem a neúspěchem je překročit čtvrtfinále. To se vám podařilo. Jak jste si tedy šampionát vyhodnotili?
To je těžké. Přejít přes čtvrtfinále je důležité. Jenže pak, když je šance bojovat o medaile, by bylo dobré si i nějakou odnést. Bohužel poslední dva roky, co jsem byl na mistrovství, jsme vždy skončili čtvrtí.

Čím to podle vás je, že jste za poslední dva roky nezvládli rozhodující zápasy o medaile?
Hlavně jsme nedávali góly v posledních čtyřech zápasech. A když nedáváte branky, nemůžete pomýšlet na dobrý výsledek. To je podle mě největší příčina.

Je to náhoda?
Těžko říct. Nevím, jestli se už v posledních zápasech nedostavila únava. Protože turnaj byl neskutečně náročný tím kvantem zápasů. Je možné, že už se v závěru stupňovala. Samozřejmě šance jsme měli, dokázali jsme si je vytvořit, ale neuměli jsme je proměnit. Pokud bychom šli do vedení nebo se na soupeře dotáhli, zápasy by vypadaly jinak. Ale góly nepřišly, proto je to frustrující.

Zatímco v základní skupině jste stříleli dost gólů a potíže vidět nebyly, celou dobu se řešila hra obrany. Kde byl problém?
V defenzivě celého týmu. Nebylo to jen o obráncích. Hráči se tam měnili, přijížděli na poslední chvíli. Nebyl prostor na nějaký nácvik. Ale neřekl bych, že byl v obraně až takový problém. Když se podíváme na inkasované góly v základní části, měli jsme jich stejně jako Švédové a jen o dva více než Kanada. Turnaj se vyvíjel obecně tak, že padalo hodně gólů. Někde jsem snad četl, že jsme měli nejmenší počet střel, co soupeři vyslali na brankáře. Nemyslím si, že obrana byla tolik špatná. Víc to ale chtělo, aby bránil celý tým.

Strhli vás fanoušci na ofenzivní vlnu opravdu tolik, jak se o tom mluvilo?
Ano. Lidé byli neskuteční, vytvořili nám super atmosféru. Věděli jsme, že nemůžeme vypustit jediný souboj. Do všeho jít naplno. Někdy jsme chtěli až moc a tím jsme propadali. Nechali jsme se strhnout a tím si soupeři vytvářeli šance. V nejdůležitějších fázích skupiny i proti Finsku nám pomohli a hnali nás dopředu.

Během 17 dnů jste odehráli 10 zápasů. Zažil jste podobnou porci zápasů třeba v NHL?
Na konci sezony měsíc a půl jsme hráli skoro obden nebo dva dny. A ještě si pamatuji, že v mém prvním roce na farmě jsme za šedesát dnů v lednu a únoru odehráli snad šedesát zápasů. Takže jsem na to zvyklý, ale na této úrovni mistrovství světa jsou hráči výborní a síly i emoce docházejí velmi rychle. V posledním zápase o bronz proti Americe jsem ve třetí třetině toho měl fakt dost.

Utkání s Finskem? Neuvěřitelné

Právě čtvrtfinále proti Finsku byl váš životní zápas?
Asi podle toho, jak se celé utkání vyvíjelo, tak to byl jeden ze zápasů, na které nezapomenu do konce života. Nejdřív prohrávali, pak zase vedli a v závěru jsme dali vítězný gól. Ať už jde o atmosféru, nebo výkon, jaký jsme podali. To bylo něco neskutečného. Tlak na nás vyhrát zápas byl ohromný. Pak se to muselo všem líbit.

Po rozhodující trefě Jaromíra Jágra jste byl u něj snad první. Stihl jste mu něco říct?
Tam se nic neříkalo. Jarda mířil do středu kluziště a my jsme se vydali za ním. Věděli jsme, že to je velmi důležitý gól. Chybělo pár minut, věřili jsme, že to dotáhneme do vítězného konce.

Bylo to pro národ vzhledem k euforii takové malé finále?
Je to tak. I tím, že to bohužel pak už nevyšlo uhrát medaili. Všechno kolem toho bylo něco neuvěřitelného. Nevím proč, ale bohužel v dalších zápasech už tam takové emoce nebyly. Nevím, jak to bylo s lístky, ale v dalších zápasech už nebyla atmosféra taková jako v základní skupině. Z toho pohledu to trochu zamrzelo, že ti lidé, kteří fandili, tam nebyli jako předchozí zápasy. Chápu, že se šampionát konal v Česku jednou za deset let a bylo potřeba vydělat peníze za lístky, ale atmosféra už nebyla taková.

Co se změní odchodem Jaromíra Jágra, který byl opět dominantní?
Myslím, že nebudeme muset měnit hru. Vždy se na něj spoléhalo a on přijel. A dával góly. Ale hra by se měnit neměla. Trenéři měli systém velmi dobře propracovaný. Napadali jsme, hráli aktivně. Nechtěli jsme jen couvat a čekat na soupeře, až přijede k nám a něco s námi udělá. Věřím, že to je správná cesta být aktivní a hráči se tomu musejí přizpůsobit. Bude ale těžké najít hráče, aby dávali góly.

O svém konci v reprezentaci mluvil Jágr bezprostředně po zápase s novináři a poté i do televize. Kdy to oznámil vám?
Ani nám to neřekl. Přišel do kabiny a všichni tušili, že to byl jeho poslední zápas. Podle toho, jak se vyjadřoval ať už v kabině, nebo médiích.

Neuznaný gól

Právě vedle něj jste seděl v kabině. I v tomto směru to byl pro vás zážitek?
Určitě. Jako malí kluci jsme vzhlíželi k Jardovi. A teď jsem s ním hrál v národním týmu. To bylo něco nezapomenutelného. A ještě k tomu sedět vedle něj v kabině. Ale na ledě šel respekt úplně stranou. Byla to fajn spolupráce, na kterou budu rád vzpomínat.

Co vám na to říkal váš syn, že sedíte právě vedle jeho vzoru?
(Směje se) Náš mladý byl spokojený. Děti chodily po zápasech do kabiny, takže ho pořád otravoval o fotky a podpisy. Kluk jej pořád sleduje, líbí se mu, jak hraje. Byl určitě rád, že se tam dostal.

Dvakrát jste s Kanadou na turnaji sice prohráli, ale právě vy se Švédy jste s nimi odehráli snad nejvyrovnanější zápasy. Rusové to ve finále nezvládli. Překvapilo vás to?
Ani ne. Tým Kanady, který se tam sešel, byl neskutečný. Ve všech čtyřech lajnách měli top hráče. Bylo velmi složité proti nim hrát. Ale i my jsme měli velmi dobrý tým a bohužel se nám nepovedlo si odvézt nějakou medaili. Podle výsledků a výkonů, které jsme proti nim předvedli, jsme hráli velmi slušně. Bohužel v prvním zápase jsme si to prohráli v třetí třetině, kdy jsme přestali bruslit a začali faulovat. Oni pak z přesilovek dali dva góly. Ve druhém zápase nám skvěle zachytal Ondra Pavelec. Bohužel, že nám nepadl kontaktní gól na 2:1. Pak by to byl možná jiný zápas. Ale na kdyby se nehraje. Ve třetí třetině si výsledek Kanaďané vyloženě pohlídali. Hráli parádně střední pásmo a my jsme se k nim nemohli dostat.

Jak se s odstupem času díváte právě na váš neuznaný gól v semifinále s Kanadou pro údajné postavení hráče v brankovišti, který vyvolal spoustu emocí?
Nevím. Někteří kluci říkali, že samozřejmě měl platit. Nějaký bývalý rozhodčí řekl, že měl být uznaný, jiný zase prohlásil, že ne. Pravidla se mění každý rok. Jednou v brankovišti můžete stát jednou nohou, podruhé tam zase stát nemůžete vůbec. Nevím, jak je nyní laťka přesně nastavená, ale evidentně nemůžete stát ani před gólmanem.

Není to ale trochu zvláštní, když vám každý trenér řekne, že musíte chodit před gólmana a znepříjemňovat mu život?
Přesně tak. V Americe tam může hráč stát jednou bruslí. Všichni trenéři nás nabádají, ať se chodí do brány, protože odtud padá nejvíc gólů. A pak je smutné, že když přijde na věc, nemůžete ani stát před gólmanem. Nechci, aby to vyznělo, že se vymlouvám. Ale je to tak nastavené a nevím, jestli je to ku prospěchu věci. Na druhou stranu ale chápu, že chtějí chránit brankáře. Aby nepřicházela nějaká zranění. Ale stát před gólmanem a mít v brankovišti konec brusle, to je myslím přehnané.

Nemrzí vás o to víc, že drtivá většina lidí tvrdila, že gól měl platit?
Zamrzí to. Zápas se mohl vyvíjet jinak. Kdoví, jestli by vůbec znervózněli, nebo by se zatáhli úplně. Faktem je, že jsme ve třetí třetině nic neudělali. I tak to byl pro nás velký zápas.

Bob a Bobek, nebo Jágr?

Všude jste chválili hotel, organizaci i fanoušky. Byla vůbec nějaká chyba, které jste si všimli?
Těžko říct. Možná jediná chyba, která ale ani není na vině organizátorů, že nebyla vedle arény tréninková hala. Museli jsme na tréninky přejíždět do Holešovic na Spartu. Týmů je tam moc, hraje se spousta zápasů. Mně to nedělalo problém, ale v tomto mluvím za všechny kluky. Co se ale týká hotelu a stravy, byly na výborné úrovni. Za všechny můžu říct, že celé mistrovství bylo parádně zorganizované. Mysleli snad úplně na všechno.

Dopomohlo tomu i duo maskotů, králíků Boba a Bobka. Jak oni přispěli k náladě na šampionátu?
Byli super. I tím, že na to byli dva, se mohli věnovat více lidem a postarat se o lepší zábavu. Lidé, co mají děti, je ocenili snad nejvíc. Mistrovství bylo udělané zároveň i v dětské atmosféře.

Nevěnoval se jim váš syn víc než Jágrovi?
(Smích) Ne, to ne. Párkrát se s nimi fotil, ale byl tam kvůli hokeji. Byl spokojený. Je ale fakt, že i jemu už v závěru docházely síly. Zápasy, které začínaly 20:15, byly pro něj hodně náročné. Do postele se dostal kolem dvanácté. A postupně se to naskládalo.

Jeden pokoj jste sdílel s brankářem Alexandrem Salákem. Jak zvládal úvod turnaje, kdy se z jedničky stal dvojkou?
Skvěle. První dva zápasy nám nevyšly jako týmu. Ale byl to on, kdo to odskákal nejvíc ze všech. Řešily se názory expertů, kteří z toho dělali tragédii. Největší chybu jsme přitom udělali my hráči, protože jsme mu vůbec nepomohli. Samozřejmě trenér to chtěl oživit, takže gólmany vyměnil. Tím jsme se zlepšili jako tým. Ondra chytal také parádně. Tím, jak to nesl a povzbuzoval všechny během šampionátu, tak za to mu patří velký dík. Klidně mohl být naštvaný a mohl se v tom pitvat. Jen potvrdil, že je to super kluk do týmu a snažil se mu pomoct, abychom udělali co největší úspěch.

Společná večeře na závěr

Co s vámi jako se skromným člověkem dělá chvála, která se na vás za výkony snášela během mistrovství světa?
Nepřikládal jsem tomu velkou váhu. Snažil jsem se hrát co nejlépe. Po sezoně v NHL jsem byl jedině rád, že můžu reprezentovat. Snažil jsem se myslet jen na svoje výkony. Jeden den vás pochválí, druhý zase naloží. Tím jsem se proto nechtěl zaobírat. Diskusemi jsem se nezaobíral.

Jenže vy jste šampionát začínal jako sedmý bek, přesto druhou polovinu turnaje odehrál v první obraně. To potěší, ne?
To jsem nečekal, samozřejmě. Ani jsem nevěděl, jestli se na šampionát dostanu. Přelet ze zámoří byl hektický, do toho jsem hned hrál zápasy. Ale řekl jsem si, že se na nic nebudu vymlouvat a udělám pro to maximum. Kdyby to náhodou nevyšlo, chtěl jsem si říct, že jsem pro nominaci udělal všechno. Turnaj je náročný, hraje se spousta zápasů a nikdo nekončí v sestavě, ve které začne. Proto jsem rád, že jsem dostával čím dál větší důvěru.

Proti Lotyšsku (4:2) jste dal i svůj první gól na mistrovství světa. Stačil jste si vůbec obstarat puk?
Puk mám, stihl mi ho někdo vzít. Ale já jsem to ani neřešil, na to jsem neměl ani myšlenky. Byla to taková euforie, kdy mi vypnula hlava a moc jsem si nepamatoval. Jsem rád, že mi ho někdo vzal.

Zápasy údajně sledovali i skauti z NHL. Pomůže vám to, abyste zůstal v organizaci Caroliny Hurricanes?
Doufám, že ano. V pozici asistenta trenéra Kanady byl náš trenér Peters. Doufám, že mě během dvou vzájemných zápasů sledoval. Uvidíme, jak se to dál vyvine. Měli by mít nyní nějaké jednání mezi sebou v Carolině. Mám další nabídky i z Evropy, takže to nechám na agentech. V NHL se nyní navíc podepsala nová dohoda mezi hráči. Dřív to bylo tak, že hráči do 25 let mohli podepsat s jiným týmem. Teď věkový limit zvýšili do 28 let. Takže já můžu nyní víceméně jednat jen s Carolinou.

Zapíjel jste čtvrté místo společně se spoluhráči, nebo jste vyrazil hned s rodinou do Zlína?
Zůstávali jsme v Praze a šli jsme na společnou večeři. Byli jsme tam všichni jako jeden tým. Na druhý den jsme museli odjet z hotelu do 12 hodin, sbalil jsem si věci na zimáku a jel do Zlína.

Autor: Daniel Ostrčilík

20.5.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto
15

Do Česka míří orkán. Už ráno komplikoval dopravu silný vítr a sníh

Jiří Milek.
10 12

Vládcem velkých, širých, rodných lánů bude „malý Babiš“ Jiří Milek

Frontman americké skupiny kopl fotografku do obličeje. Teď se omlouvá

Lídr kalifornské rockové skupiny Queens of the Stone Age Josh Homme se omluvil za to, že při sobotním koncertu své kapely kopl do obličeje fotografku Chelseu Laurenovou. Prý se to stalo nešťastnou náhodou v zápalu vystoupení. Podle fotografky jednal ale zjevně úmyslně.

Výroba stojí, platy nejsou. Soud pošle kladenskou Poldi do konkurzu

Kladenská Poldi půjde do konkurzu. Podle informací České televize o tom rozhodl soud. Dlužníkovi se nepodařilo zajistit další financování huti. Výroba podniku stojí už měsíce a zhruba 150 zbývajících zaměstnanců nedostává výplaty.

Čeští žáci se připravují na zkoušky, škola je ale nebaví

Žáci devátých tříd půjdou v dubnu už podruhé k povinným přijímacím zkouškám na střední školy. Tento nový prvek ve vzdělávací soustavě měl především zajistit, aby se na maturitní obory dostávaly děti, které mají studijní předpoklady.

Praha je na pokraji epidemie. Počet nakažených HIV raketově stoupá

/INFOGRAFIKA/ Ve skupině mužů mající sex s muži je na území Prahy dosažena hranice epidemie. Problémem se nově stávají i heterosexuální muži. Tak zní varování organizace Česká společnost AIDS pomoc směrem k hlavnímu městu.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT