Kliknutím zvětšíteV letech 2014, 2015 a 2016 byl nedílnou součástí českého výběru na mistrovství světa. Martin Zaťovič na třech šampionátech nastřílel sedm gólů, zahrál si s Jágrem, Voráčkem, Hertlem nebo Pastrňákem. „Džegr byl tenista v hokejovém mančaftu,“ vzpomíná na vrchol kariéry.
Byl pro vás hokej odmalička jasnou volbou?
Hrál jsem i fotbal, ale hokej mě bavil víc. Když jsme byli mladí, tak jsme hrávali všechno. Chodili jsme třeba i na tenis. Ještě to nebylo tak, že by hokej byl nějak zfanatizovaný, že bychom nemohli dělat nic jiného. Kluci, co pocházeli z vesnic v okolí, hrávali v létě fotbal a v zimě hokej. Taky proto jsme měli tolik kvalitních sportovců a nadaných lidí. Na co sáhli, to uměli, měli to z mládí. Teď se děti zaměřují na jeden daný sport.
A taky jich sport dělá čím dál méně.
Je to tak. Zájmů je víc, přesouvá se to třeba na nějaký e-sport, to už je komedie, katastrofa (směje se). Snad v budoucnu normální sport bude ještě fungovat.
Takže nejste fandou Playstationu a hraní videoher?
Ne, mě to vlastně nikdy nechytlo. My jsme byli buď venku, nebo na hokeji. Kluci samozřejmě hrávají, ale pro mě je to žrout času. Když jsem byl mladší, tak mi pořád někdo říkal, ať si jdu zahrát, já jsem ale vždy rozbil ovladač, nebo tak něco, protože nesnáším prohrávání. To nejsou věci pro mě (úsměv).
Talent jste ukazoval jinde. Bylo to tak, že jste si vrstevníky na ledě vodil odmalička?
Nepamatuji si, že bych to nějak vodil, nevodil jsem nikdy nic (směje se). Bylo nás tam víc dobrých kluků, ale vyplynulo to z toho, že jsme hráli pořád pohromadě a vyhověli jsme si. Nějaké góly tam byly.
Člověk si říkal, jestli to má vůbec smysl
Když se podívám na dorosteneckou sezonu 2001/2002, nasbíral jste v Přerově ve 40 zápasech 77 bodů. To jde, ne?
Dorost byl super, to jsme postupovali a pak hráli juniorskou extraligu.
Takže to bylo hlavně tím, že šlapala vaše lajna, kde jste excelovali, tuším, s Antonínem Sprušilem?
Jo. Ještě tam byli kluci, co jezdili ze Zlína. Byla tam super parta, trenér Aleš Verlík, prostě všechno šlapalo. Bylo to takové rodinné, byli jsme pořád pohromadě. Měl jsem tehdy i nabídku z extraligy z Olomouce, ale tam jsem vydržel asi čtrnáct dní. Teď jsme na to vzpomínali s Petrem Vránou, byl jsem tam s ním i třeba s Davidem Krejčím. Ukončil jsem to tam sám. Chyběli mi kluci z Přerova.
Útočník Karlových Varů Martin Zaťovič.
A nedala by vám tehdy víc větší konkurence v Olomouci?
Neměl jsem žádné velké ambice, chtěl jsem hokej hrát, protože mě bavil. Najednou jsem byl v Olomouci a bylo to pro mě těžké. Asi bych se tam neztratil, ale mám rád i zábavu kolem toho. Asi mě to tolik v té době nebavilo.
Z juniorské extraligy v Přerově jste nakukoval v devatenácti do druholigového áčka, pak přišla nabídka z dalekých Karlových Varů, kam jste se nakonec přesunul. To nebyly bližší nabídky?
Byly asi tři nebo čtyři. Hokej v Přerově zrovna v té době, když jsem odcházel, nebyl v nejlepším stavu. Juniorka byla na pokraji pádu, všichni kluci odcházeli, já tam zůstal jako jeden z posledních. Pan trenér Chytil měl kontakt na Radima Rulíka do Varů. Oni mě začali trošku skautovat. Pak přišly ještě další tři nabídky. Rozhodoval jsem se a vyhrála to ta nejdelší cesta. Říkal jsem, že když už budu z domu, tak co nejdál a se vším všudy.
A pak jste musel čtyři sezony čekat, než jste se v Karlových Varech natrvalo usídlil v extralize. Je pravda, že jste v té době měl myšlenky, že s hokejem seknete?
No, jasně. Měl jsem kolikrát v sobě takové pocity. Kolikrát to nikam nevedlo. Rodina a všichni byli v Přerově a já jsem byl zavřený v Kadani na ubytovně. Hrál jsem málo, výsledky na nic, prachy nechodily, jak to tak bývalo. Člověk si říkal, jestli to má smysl, žít jako nějaký Ukrajinec na druhém konci republiky. Čekal jsem na šanci, která nepřicházela. Nikdo ani neměl zájem mladé hráče posouvat.
Že nám ujíždí vlak? Já jsem optimista
První liga tehdy byla o dost jinou soutěží, než je dnes. Jak byste ji srovnal s nynější Chance ligou?
Hráli tam strašně zkušení hráči. První liga měla vysokou úroveň. Když se někdo nedostal do extraligy, neznamenalo to automaticky, že bude o soutěž níž hrát první nebo druhou lajnu. Teď to mladší hráči mají tak, že když hrají extraligu a jdou do první ligy, hrají první útok. A když hrají dobře, tak jdou zase zpátky do extraligy. Tak to tenkrát nebylo. Byly to tehdy dvě od sebe více oddělené soutěže, které na sebe vůbec nenavazovaly. Podívejte se třeba na Chomutov, který se tam nějakých deset let držel nahoře, soutěž vyhrával, ale posun nahoru nechtěl. Teď je to samozřejmě jiné. Spousta prvoligových týmů je farmou a fluktuace hráčů je vysoká.
Velkým tématem je výchova mládeže v Česku. Co děláme špatně?
Já nejsem zastánce nějaké kritiky. Vadí mi, že každý na to má svůj názor, je chytrý, ale nikdo pro to nic neudělá. Plive se na svaz, který ale taky asi dělá, co může. Za mě je základem zúžení extraligy juniorů a dorostu. Je potřeba, aby ty soutěže byly narvané kvalitou.
Nechybí ale samotní kvalitní mladí hráči?
Máme technologie, které tady dříve nebyly. I proto si každý může přijít na něco, co ho bude bavit. Jsou tady e-sporty, děti můžete dát na jakýkoliv sport chcete. Rozšířilo se spektrum sportů a jakékoliv další zábavy pro děti. Ty už nechodí jen na fotbal nebo na hokej. Talentů pak je samozřejmě méně. Je to i o společnosti. Vždy nějaký ročník vyletí a nějací dobří hráči tam budou. Já doufám, že se to zlepší.
Neujíždí nám oproti zbytku světa trošku vlak?
Já jsem optimista. Podívejme se, co máme za hráče NHL. Každý řekne, že jich je málo, ale já si prakticky každý den přečtu o tom, jak to tam někdo táhl, že Tomáš Hertl dal hattrick. Toho už prodávají někam za miliony. Máme tam fakt hvězdy. Bude to taky o štěstí, jak vám sedne rozhodující zápas. Kdyby nebylo Nagano, tak jsme tady všichni potichu.
Džegr byl tenista v hokejovém mančaftu
Blíží se olympijské hry. Vy za sebou máte trojnásobnou účast na mistrovství světa. Na který šampionát vzpomínáte nejraději?
To první mistrovství mi v podstatě otevřelo hubu (směje se). Musel jsem si na vše zvykat, byl to jiný svět. Pak byl šampionát v Praze (2015, pozn. red.) a ten už jsem si užil se vším všudy. Byl tam strašný zájem fanoušků i médií. Dal jsem tam nějaké góly, vše si sedlo. Je to zážitek do konce života, takový vrchol kariéry.
Martin Zaťovič na MS 2015 v Praze
Ty góly jste dal v Praze hned čtyři. Vybavuji si ten proti Kanadě, ale který stavíte nejvýš?
Jo, to bylo tečované. Pak jedno víko Švýcarům, to bylo dobré. Švédům to bylo z dorážky. Dal jsem čtyři góly na jednom mistrovství světa, kdo to má (směje se).
Škoda, že stejně jako o rok dříve z toho byla jen brambora…
To mě samozřejmě mrzí, to je na tom jediná kaňka.
Na mistrovství světa jste si každopádně zahrál s Jaromírem Jágrem, Jakubem Voráčkem nebo Davidem Pastrňákem. To jsou esa českého hokeje, co vás na nich zaujalo?
Každý má něco. Všichni jsou výjimeční, mají úžasné hokejové myšlení. Člověk i na tréninku pozná, jak kdo co vidí nebo cítí. To mě na tom bavilo sledovat. A samozřejmě Džegr. Co dělal a jaký měl režim. Já tomu říkám, že to byl takový tenista v hokejovém mančaftu (směje se). Vše si sám připravoval, když si chtěl ve tři ráno zacvičit, šel si ve tři ráno na hotelu zacvičit.
Lidsky jste si se všemi sedl?
Jo, s klukama jsme v kontaktu, kolikrát si nějaké hecovačky a blbosti napíšu třeba i s Vorasem. Vídáme se, vždy zavzpomínáme, jaká byla sranda. Zase se to posouvá. Když vidím mladší kluky u nás v mančaftu, všichni mají sluchátka na uších, telefony v rukou. Je to jiný život.
Naštěstí nemám sociální sítě. Co bych tam dával?
Česká reprezentace při těch posledních úspěších byla vždy vyhlášená velmi uvolněnou atmosférou a pohodou v kabině, společné pivečko bylo skoro povinností. Nemizí tohle trošku?
Je to tak, to právě bylo ono. Teď jsme se o tom bavili s Honzou Kovářem. Ptal jsem se ho, kam to směřuje. Hokej i život mi přijde takový sobecký, nikdo se s nikým nebaví. Já mám rád zábavu, když se kecá, vypne se od hokeje, dáte si večeři, pivo a jde se spát. Teď už člověk ani nikam nechce jít, je to jiné.
Čím to je? Promluvil do toho i covid?
Nevím, spíš je to dobou. Všechno jde dopředu. Lidé mají své zájmy. Člověk jde na pivo a mobil by nejradši někam zahodil, protože pořád má potřebu někde něco psát, nebo komentovat. Já naštěstí nemám sociální sítě. Kdybych je měl, tak bych podle mě v tom byl úplný šílenec.
A pro někoho můžete být šílenec právě pro to, že v dnešní době sociální sítě nemáte.
Je to možné, jasně. Ale co bych tam dával? Žralo by mi to další tři hodiny denně. Pokud se tomu člověk nechce věnovat, že by na tom třeba vydělával a byl aktivní, což já nejsem, tak to nepotřebuje.
Ještě před restartem sezony Zaťovič přiložil ruku k dílu při skládání postelí pro provizorní nemocnici na výstavišti.
Cítíte, že i v Brně už není v kabině taková pohoda, jako byla dřív?
To není o pohodě. Dřív se po zápase sedlo a šlo třeba deset lidí na večeři. Teď je těžké dát dohromady dva lidi. Ale taky bylo vše zavřené, je to teď specifické. Skončili jsme teď zápas v devět večer, přišli jsme na večeři a ve 21:40 nám řeknou, že musíme udělat poslední objednávku. A na shledanou. Člověk si to rozmyslí, jestli má smysl vůbec někam jít. Ale já pořád musím chodit, abych byl v mladém kolektivu (usmívá se).
Teď každopádně můžete být v Brně spokojeni, máte za sebou pět výher v řadě. Co se změnilo?
To se každý ptá. V novinách čtu, že jsme dostali nůž na krk, že nás chtějí vyhazovat. Tlak tam samozřejmě je, ale to je v každé práci. Není to tak, že by nám někdo vyhrožoval. My potřebujeme, aby si tým sedl, aby hráči pochopili, co a jak hrát. Zápasy jsme prohrávali individuálními chybami. Systémově všichni věděli, co mají hrát. Liga je vyrovnaná, bude rozhodovat, kdo se dostane do play-off rovnou, kdo půjde do předkola.
Kometa každopádně musí mít i letos vysoké cíle, platí to?
Ty jsou tam pořád nejvyšší, tlak tam je takový. Říkal jsem to klukům v kabině už před sezonou. Je příprava, všichni si užíváme, že můžeme vůbec hrát, všechno vyhráváme. Kluci nabyli sebevědomí, to je dobře, ale říkal jsem jim, že za týden se udělá střih a je po všem. Že ucítí ten tlak, až přijdou lidé na stadion. Na přípravu chodilo tisíc lidí. Že se pak bude hrát před plným zimákem o body, najednou si něco přečtete v novinách, někdo vám něco řekne a už se budete třepat. Ten tlak je tam velký a kdo s tím neumí pracovat, tak ho to může semlít.
Bramborový salát je v mé režii
Vy jste ale spíš kliďas, umíte vypnout a tlak moc neřešíte, že?
Jo, klid mám rád. Na druhou stranu, jak se hodí do hry puk, chci vyhrát. Je to pro mě hnací motor, ať si říká kdo chce, co chce, nikdo neví, co na tom ledě prožívám, kolik do toho dávám. Když nějaký schovaný pisálek na internetu napíše, že jsme se na to vykašlali, nebo to nedejbože prodali, to je tak si ho pozvat a ukázat mu, ať vidí, jak se to hraje. My tam fakt necháváme všechno.
Sociální sítě nemáte, ale komentáře si na webech čtete?
Někdy jo, baví mě vidět zlé lidi, co si vlastně myslí, že my jsme nějací blbci.
Po sezoně vám končí smlouva. Už víte, co bude dál?
Ještě nevím. Dokud jsem zdravý, tak to budu honit. Záleží, kde budu, co bude. Priorita je samozřejmě Kometa, ale když mě nebudou chtít, tak co nadělám, budu muset hledat něco nového.
Co říkáte na to, že na stadion může jen tisícovka diváků?
Pro Brno je to katastrofa. Míváme tam vyprodáno. Je znát, jestli chodí šest nebo sedm tisíc lidí a pak přijde tisícovka, je to znát. Hlad po hokeji v Brně je velký. Diváky tam potřebujeme.
Blíží se Vánoce, tak jak vypadají svátky u Zaťovičů?
Hekticky, samozřejmě (směje se). Aspoň 24. prosince je vždy volno. Teď hrajeme už 22. prosince, ne den před Vánoci, to je pozitivní. V Rusku to třeba bylo tak, že na nový rok máte čtyři dny volna, nesmíte vůbec na stadion. Prostě volno, přes to nejede vlak. Tady se pořád tvrdí to, že na hokej v tomto období chodí víc lidí. Já to respektuji, ale někdo musí taky respektovat naše životy. To mi vždy vadilo, ale je to moje práce. Tenhle názor má většina hráčů v extralize.
Dodržujete nějaké vánoční zvyky?
Teď se samozřejmě vše točí kolem dětí. Aby Ježíšek všechno nachystal, dovezl. Děláme s manželkou maximum, aby to bylo pořád stejné. Nazdobíme stromek, dárky, u nás v Kozlovicích se vždy po obědě vaří svařák, u kterého pokecáme se sousedy. V mé režii je to, že třiadvacátého večer udělám salát (usmívá se).
12
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
