Přirozený talent od pána Boha jej minul hodně velkým obloukem. Co si sám nevybojoval, prostě neměl. Aby se vyrovnal ostatním, musel neustále dřít. Ne stejně jako oni, ale ještě mnohem více. Jenom tak mohl Zdeno Chára všem dokázat, že na to skutečně má.

Slovenský hokejový obránce Zdeno Chára.
Konec slovenské legendy. Obr Chára oznámil konec kariéry

Tehdy se psal rok 1995 a teprve osmnáctiletý talent trenčínského hokeje se poprvé ukázal v Praze. Snil o tom, jak bude válet v rudém dresu, místo toho však poslouchal, jak je příliš velký a neohrabaný. Fanoušci se mu smáli, experti vysílali slova kritiky na všechny světové strany. 

„Podobné posměšky jsem musel poslouchat už na Slovensku. Už tehdy jsem všem musel dokazovat, že na to mám a že hokej můžu skutečně hrát,“ zavzpomínal v dávném rozhovoru.

Buď hráč ne rváč, říkával táta

Trenéra Františka Výborného zaujal natolik, že si jej nakonec rozhodl ve svém kádru ponechat. Na ledě byl neustále silnější a když z něj jenom na chvíli slezl, svůj vydatný dezert si sám servíroval v holešovické posilovně.  

Jeho otec Zdeněk byl reprezentačním zápasníkem, čtyřnásobným mistrem Československa. A byl to právě on, kdo mladého Zdena naučil přístupu nezlomného válečníka.

Ale do hlavy mu neustále vštěpoval to samé: buď hráč a ne rváč.

Slovenská legenda Zdeno Chára se loučí s fanoušky NY Islanders po posledním zápase v dubnu letošního roku.Slovenská legenda Zdeno Chára se loučí s fanoušky NY Islanders po posledním zápase kariéry v dubnu letošního rokuZdroj: BRUCE BENNETT / AFP / Profimedia

Když o pár let později sledoval v televizi, jak se jeho synek v zámoří ustavičně mlátí se svými protivníky, uvědomil si, že tehdejší otcovské rady byly nejspíše zbytečné. Ale ne tak docela. Ten největší progres udělal Chára přímo na ledě. Tam si slova tatínka vzal doslova k srdci.

V roce 1996 jej z 56. místa draftoval New York Islanders a sen odhodlaného mladíka, který byl od začátku kariéry posílán pod basketbalový koš, se stal skutečností. „Proti tomuto chlapci nebudete chtít rozhodně nastupovat,“ hlásali už tehdy nadšení manažeři newyorské organizace. 

A jejich slova se proměnila ve skutečnost téměř rychlostí světla. Chára naskočil do rozjetého vlaku v roce 1997 a mezi zámořskou elitou se okamžitě probojoval až do role opory. Nejprve v New Yorku, později také v Ottawě, Washingtonu a zejména Bostonu.

Kapitán, kterého chtěl každý

A právě v dresu Bruins strávil slovenský obránce ty nejlepší roky své bohaté kariéry. Hned po příchodu v roce 2006 vyfasoval od vedení kapitánské céčko, které ze sebe nakonec nesundal až do svého loučení. Chára byl lídrem, pod nímž chtěl tehdy nastupovat snad úplně každý. 

Za svou kabinu byl ochoten položit vlastní život, pokud mu někdo v jeho práci dělal nepořádek, velice rád si účty vyřizoval přímo na hrací ploše. Bylo mu úplně jedno, koho zrovna zmlátí. Jedno však bylo jisté. S Chárou jste to v pěstním souboji dotáhli maximálně tak k remíze.

Zdeno Chára v pěstním souboji.
VIDEO: Chára nastartoval bitkou obrat. Soupeře se ptal, jestli je v pořádku

Stal se nejvyšším hráčem v historii NHL, další rekordy lámal také ve střelbě. Na světě byste nenašli hokejistu s tvrdší palbou, než má právě slovenský obr. V roce 2009 byl navíc oceněn i za své defenzivní kousky, když si vysloužil vzácnou Norris Trophy pro nejlepšího obránce. 

Zdeno Chára při oslavách Stanley Cupu v ulicích Bostonu.Zdeno Chára při oslavách Stanley Cupu v ulicích BostonuZdroj: ČTK / AP / Winslow Townson

Ten nejkrásnější moment kariéry však nastal až o dva roky později, kdy jako kapitán bostonské posádky zvedl nad hlavu slavný Stanley Cup. V ten moment si Zdeno Chára nadobro vyzvedl dekret doživotní legendy Medvědů.

Na den zpátky mezi kamarády

S ním se měl také v roce 2020 loučit, ovšem tehdejší rozchod mezi oběma stranami neproběhl úplně dle představ. Chára si tak ještě kariéru prodloužil ve Washingtonu a poslední sbohem na ledě řekl letos v dubnu. Tak trochu symbolicky v barvách Islanders, kde před pětadvaceti lety debutoval. 

Toho pravého happyendu se však nakonec přeci jenom dočkal. S Bruins Chára podepsal symbolický jednodenní kontrakt, aby naposledy zamával hokejovému světu jako součást zlaté bostonské éry.

„Tvůj příchod do Bostonu odstartoval nezapomenutelnou éru. Tvoje jedinečné vůdcovství, odhodlání a charakter formovaly kulturu celé organizace. Děkujeme ti za všechno, co jsi udělal pro náš tým, organizaci, naše město a náš sport,“ stojí v prohlášení klubu. 

A takhle končí příběh trenčínského obra, který mohl klidně válet pod košem nebo třeba blokovat smeče volejbalových křídel. Naštěstí se tak nestalo. Hokej Cháru potřeboval. Teď už to víme všichni. A smekáme pomyslný klobouk.