„Je to paráda, i když to bolí,“ prohlásil Nedorost po pátečním tréninku. Prvním po třech měsících, který absolvoval zase s týmem na ledě. „Šel jsem do toho s chutí. Na začátku. Postupně jsem se ale přestával usmívat,“ vyprávěl šestatřicetiletý borec se zkušenostmi z NHL.

Do extraligy se Nedorost vrátil po sedmi sezonách v KHL. Za Plzeň však urostlý útočník stihl odehrát jen 18 zápasů, v nichž si připsal gól a šest asistencí. Teď bojuje o návrat do sestavy.

Je to podobné, jako když po letní přípravě vyjedete poprvé na led?
Je to horší. V létě nejdřív dřete na suchu, máte sílu a tělo je připravené na zátěž. Teď jsem byl mimo tři měsíce, z toho jsem měl ruku šest neděl v sádře a mohl šlapat jen na kole. A i když jsem posledních pár týdnů makal, co to šlo, trénink na ledě to není. Vím, co mě čeká, ale věřím, že to zvládnu.

Co vám vlastně bylo?
Loket mě bolel nějaký čas, snažil jsem se to překonat, ale problémy se neustále stupňovaly. Podle lékařů šlo o zánět šlach, který prosákl do celého předloktí. Došlo to tak daleko, že jsem v ruce neudržel tužku, natož hokejku.

Léčení bylo komplikované. Co nakonec zabralo?
Hlavně to bylo hrozně dlouhé. Nejdřív jsem měl naordinovaný klid a antibiotika. Ruku jsem měl v sádře od ramene přes zápěstí, což nadělalo ve svalech paseku. Pak už se zkoušelo leccos, třeba injekce plazmy do postiženého místa. Ale snad je všechno špatný za mnou. Musím to zaklepat, ale cítím se relativně dobře.

Jak blízko je váš návrat do sestavy?
Ježíš, to nevím. Kluci hrají parádně, tým šlape, krásně se na to kouká, takže trenéři nemají důvod něco měnit. Já nyní potřebuji hlavně nabrat fyzičku. Získat jistotu, že zvládnu souboje bez omezení. Až budu stoprocentně připravený, tak to začne být možná aktuální.

Výzvou je stihnout play-off, vrchol sezony, že?
Jasně, play-off bych si nechtěl nechat ujít. Ale nejdřív musím naskočit zpátky do zápasů a ukázat, že můžu být týmu platný.

Pro hokejistu asi není snadné se na zápasy jen dívat. Co vám pomáhalo překonat složité období? Rodina, blízcí?
Určitě manželka, která to se mnou neměla lehké. Hlavně těch šest týdnů se sádrou jsem prudil… Máme tři kluky a ona říká, že nejhorší je ten čtvrtý. Já (smích).

Alespoň synové si vás užili víc než obvykle.
Ani ne. Kromě těch šesti týdnů, kdy jsem měl sádru, mi běhání po doktorech, léčebné procedury i náhradní kondiční trénink zabraly víc času, než kdybych normálně hrál. Vždyť i v době, kdy byl zápas, jsme měli speciální program a viděli jen tu a tam něco.